Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• půvabné Petiškovo převyprávění řecké mytologie je určeno čtenářům od 9 let

Čtenář navštíví rozmanité starověké kraje, seznámí se se záhadnými bytostmi a podivuhodnými zvířaty, pozná moc i slabosti olympských bohů a v úžasu se zastaví před odvážnými skutky a dobrodružstvími bájeslovných hrdinů, promlouvajících přes propast času svou životností i dnes.

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Státní nakladatelství dětské knihy (SNDK) v Praze roku 1964 (3. rozšířené vydání). Ilustroval Zdeněk Sklenář, rejstřík sestavila Alena Štědrá. Počet stran: 234.

ÚVOD:

Hrdiny dávných řeckých pověstí a bájí, se kterými se setkáváme v této knize, si vymyslela fantazie Řeků. A v knihách přežili mnohé strasti a tisíciletí až dodnes. Také je možno potkati se s nimi na velkém množství obrazů, soch, v dramatech, básních i hudbě. Mohou se nám stát průvodci životem a také nás inspirovat. Pomohou nám v mnohých životních situacích a též některé příběhy nám mohou být napomenutím. Přitom jsou osudy hrdinů plné dobrodružství jiného druhu než všechny ostatní.

OBSAH VYBRANÝCH BÁJÍ:

Hérakles
Nejslavnější hrdina Řeckých bájí byl synem samotného Dia. Jeho první prokázání božského původu bylo již v jeho raném věku. Jednoho dne se k jeho kolébce doplazili dva hadi a začali ho dusit. Hérakles se probudil a jedním stiskem je oba zardousil. Kdysi k Héraklovi přistoupily dvě ženy - Rozkoš a Ctnost. Rozkoš mu nabízela skvělý život bez práce a to nejlepší jídlo. Ctnost mu slíbila sice práci, námahu, velkou službu, ale slávu a oblibu lidu. Vybral si Ctnost. Musel sloužit u krále Eurystheuse, ten mu směl dát deset libovolných úkolů. On mu dva nepočítal, takže Hérakles měl úkolů dvanáct.

Daidalos a Ikaros
V Athénách žil velký umělec Daidalos. Ten, kdo spatřil jeho stavby, byl na pochybách, zda je to dílo člověka, či boha. Jeho nejlepší učedník nebyl vznešeného rodu. Jmenoval se Talós a dokázal své jméno proslavit sám. Již ve dvanácti letech vynalezl hrnčířský kruh a Daidalos v něm poznal konkurenta. Proto jej jednou vylákal na athénské hradby, z nichž jej svrhl. Po tomto hříchu utekl se svým synem Ikarem na Krétu, kde vládl král Mínos. I zde se Daidalos proslavil stavbou, labyrintem pro Minotaura. Král mu však zakázal z Kréty odejít či odplout, jelikož Daidalos toužil po větší slávě. Zadumán do svých myšlenek dostal nápad. Král mu nezakázal odletět z Kréty jako ptákovi. Proto z vosku a peří slepil dvoje křídla: jedny pro sebe a menší pro syna. Před odletem pověděl Ikarovi, ať letí přímo za ním, jelikož kdyby letěl vysoko, vosk se roztaví, a když by letěl nízko, mohly ho smést vlny. On však otce neposlechl a vylétl příliš vysoko a vosk se roztavil a Ikaros skonal. Byl to boží trest za Daidalovu vraždu...

Filemon a Baucis
Kdysi žili v jednom městě dva staří manželé: Filemon a Baucis. Všichni jimi opovrhovali, ale oni byli rádi, že mají jeden druhého. Jednoho dne se po Zemi procházel Bůh se svým pomocníkem a chtěli někde přespat. Bůh poslal přítele pro hledání přístřešku, ale ten se vrátil s nepořízenou. Optal se jej, zda byl úplně všude. Prý ano, kromě polorozpadlé chatrče, ve které žili Filemon se svojí ženou Baucis. Bůh ho tedy poslal i tam a oni je přivítali, aniž by věděli o jejich původu. Bůh se u nich najedl a prozradil jim, kdo ve skutečnosti je. Za odměnu, poté co z hněvu spláchl celé město, nechal na jeho místě vyrůst klášter ze zlata a drahokamů a učinil je jeho správci. Také jim dovolil jedno přání. Oni si přáli, aby neviděli jeden druhého zemřít. Když nastal den jejich skonu, začali obrůstat ratolestmi a od té doby se tam nachází dva stromy: stará vetchá Baucis v podobě olše a její manžel v podobě statné, staré, ale nezlomné lípy.

KDY A KDE:

Tyto příběhy se všechny odehrávají v době antického Řecka. Města jsou zde většinou různá, ale nejčastěji se jedná o Athény, Delfy nebo ostrov Kréta. Někdy zde hrdinové zavítají do vedlejších zemí, do zahrad Hesperidek či až na samotný konec světa. V pověsti o Héraklovi zavítáme až do země mrtvých nebo na samotnou božskou horu Olymp.

POSTAVY:

Hérakles - syn boha Dia, vládce všech bohů byl velmi silný a statečný; nikdy se nezalekl žádné výzvy a pomáhal lidem proti všemožnému zlu; musel sloužit zlému králi, ale i když by mu normální člověk minimálně od plic řekl, co si o něm myslí, Hérakles zachovával klidnou hlavu a vždy pokorně poslechl; ne že by byl ustrašený a krále se bál, ale věděl, že by si to tím jen zhoršil; byl tím pádem dle mého soudu velmi chytrý, bystrý a se vším si dovedl poradit; byl velmi svalnatý, měl hnědé kudrnaté vlasy a vousy stejné barvy; nosil kůži nemejského lva, kterou nic nemohlo poškodit
Théseus - syn krále Auigea byl též velmi statečný, ale již ne tak rozvážný; byl hříšný; jeho otec musel platit cizímu králi daň: ročně 7 chlapců a 7 dívek pro Minotaura; jeho statečnost byla dokázána tím, že se sám přihlásil na výpravu k Minotaurovi; kdyby však nebylo dcery krále Mína, nepřežil by; ta chtěla být jeho ženou, ale on ji vysadil na pustém ostrově pro jinou; moc rozumu tedy nepobral; byl černovlasý, svalnatý, ale velký zbabělec

ZHODNOCENÍ:

Tuto knihu bych doporučil úplně všem. Nejen dějepisným bláznům, ale i obyčejným lidem. Dozvíte se zde něco o řecké kultuře a může se nechat inspirovat. Mnohdy se my nechce věřit, že jsou to smyšlené příběhy, jelikož působí tak věrohodně; některé jsou však hodně nesmyslné. Myslím, že je dobře, že mi tato kniha byla zadána jako povinná četba. Příběhy jsou tak poutavé, že jsem si je přečetl i několikrát. Našel jsem zde i několik pověstí, o nichž jsem nikdy neslyšel.