Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

1. báje - TANTALOS:

V dávné Lýdii panoval bohatý král Tantalos. Měl spoustu zlata a obrovská pole a bylo mu souzeno jíst a pít s bohy. On se bohům po čase začal vysmívat a kradl božský nektar a ambrózii a dával je lidem. Nakonec zabil svého syna Pelopa a pozval bohy do paláce na hostinu, kde jim dal Pelopovo maso. Démétér, bohyně rolnictví, jediná ukousla. Zeus za trest nechal Tantala hladovět, bez vody a s kamenem nad hlavou.

Charakteristika:
Tantalos: troufalý, namyšlený

2. báje - MIDAS:

Byl ve Fridgii bohatý král Midas, co uctíval boha Dionýsa. Jednou k němu do království přišel Silénos, pečovatel Dionýsa. Midas dal vystrojit hostinu a poté šel vyprovodit Siléna. Potkali Dionýsa a bůh za hostinu splnil Midasovi přání. Midas chtěl, aby vše, čeho se dotkne, stalo se zlatem. Tudíž nemohl jíst ani pít, to si ale uvědomil, až když se vrátil do hradu. Šel tedy zpět, aby prosil o vrácení svého přání. Měl se jít omýt do řeky Paktol. Omyl se a vrátil se do hradu. Začal se raději procházet po lukách a poslouchat boha Pana, jak hraje na rákosovou píšťalu. Pan si myslel, že hraje lépe než bůh Apollón a tak se odebrali k pohoří Tmólos, aby je rozsoudilo. Oba zahráli, Tmólos pravil, že Apollón hraje lépe, ale Midas řekl, že hora nemá uši a že Pan je lepší. Apollón mu za trest udělal oslí uši, aby mohl lépe poslouchat. Midas to tajemství řekl svému služebníkovi a ten, protože jako jediný kromě krále věděl o těch uších a nesměl to vyzradit, nemohl spát. Aby si ulevil, vyhloubil za hradbami města důlek a tajemství do něho zašeptal. Vyrostlo tam rákosí a to do světa šumělo tuto novinu. A tak se všichni dozvěděli, že má Midas oslí uši.

Charakteristika:
Midas: ukvapený, hloupý

3. báje - FILEMON A BAUCIS:

Zeus a Hermes chtěli zjistit, jestli jsou lidé zlí nebo hodní a tak se vydali na zem. Slunce už zapadalo a tak šel Hermes prosit do stavení v údolí o nocleh. Všude ho odmítli. Nakonec zbývala chatrč u lesa. Tam bydleli už od mládí stařeček Filemon a stařenka Baucis. Hermes se byl zeptat, jestli je nechají u nich přespat a oni svolili. Vešli s Diem do chaloupky. Tam je pohostila Baucis zelím s uzeným masem, vejci, Filemon přinesl víno. Filemon si všiml, že vína ve džbánu neubývalo - došlo jim, s kým mají tu čest, a s Baucis se jim klaněli a prosili o milost za skrovné pohoštění. Zeus je uklidnil a pokynul jim, aby šli za ním na vrchol kopce. Tam zaplavil vesnici, kde jim nedali nocleh a z domku se stala vila. Poté si mohli přát jedno přání. Přáli si, aby mohli být strážci vily a aby zemřeli ve stejnou dobu. Stalo se. Jednoho krásného podvečera na lavičce před vilkou spolu seděli a vzpomínali na uplynulý život. Najednou se z Filemona stal dub a z Baucis lípa. A tak, když zafouká vítr, něžně se dotknou haluzím a jsou si stále po boku.

Charakteristika:
Filemon a Baucis: hodní, pohostinní
Zeus a Hermes: spravedliví

CITÁT Z KNIHY (str. 94):

"Hérakle, nehněvej se na mne," řekl hrdinovi, "ale musíš se očistit z ošklivého podezření. Po tvém odchodu z otcova hradu se ztratili z královských stájí koně a mezci a otec si myslí, že jsi je odvedl."

KRÁTCE O AUTOROVI:

Eduard Petiška se narodil 14. května 1924 v Praze, zemřel 6. června 1987. Český prozaik a básník. Do literatury vstoupil v polovině 40. let jako básník, postupně se víc a víc věnoval literatuře pro děti a mládež (parafráze Staré řecké báje a pověsti, 1958). Psal i popularizační práce pro mládež (Čtení o hradech, 1971) a prózu pro dospělé (Než uzrají muži, 1960). K poezii se vracel příležitostně (Okamžiky, 1958).