Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

8. vydání, Praha, Albatros, publikace 6916

PROMETHEUS
- ze stran 9-14

Prometheus se procházel sám po zemi a nikde neviděl jediného človíčka. Okolo něj byly pouze stromy a keře, květiny a ostatní rostlinstvo všeho druhu, ale človíčka nikde nenašel. Prometheus si však všiml země, která dávala život rostlinám a vody, bez které by rostliny nemohly žít. Proto smísil hlínu a vodu k sobě a vytvořil sochu člověka. Bohové jí dali život a tak na zem přišli první lidé. Ti ale neuměli číst ani psát. Uměli naslouchat, ale neuměli odpovídat ani mluvit. Proto Prometheus šel mezi lidi a učil je řemeslu, jak se uživit a jak stavět domy atd. Lidé se všemu pilně učili a naslouchali Prometheovi. Jednoho dne sestoupil Zeus z Olimpu a pověděl Prometheusovi: "Naučil si lidi myslit a pracovat, ale nenaučil si je obětovávat bohům. Víš přece, že na bozích záleží, jestli bude rok úrodný nebo ne, jestli bude slunečně a nebo bude pršet!" A Prometheus mu na to odpověděl, že lidé bodou bohům obětovávat, ale že si má Zeus přijít vybrat, co budou obětovat... A Prometheus zabil býka a udělal z něho dvě hromady, jedna byla plná masa, ale přikryta kůží, takže nebylo vidět, co je pod ní. Druhá byla plná kostí, ale obalena tukem tak, že byla větší a lákavější. Zeus ucítil připravenou oběť a sestoupil k Prometheovi. Zeus poznal lest, kterou na něj Prometheus připravoval, ale nedal na sobě nic znát a schválně zvolil kosti obalené tukem. Od té doby obětovali lidé bohům kosti s tukem a ponechávali si maso a kůži. Zeus se rozhněval a nechal zalít všechny ohniště a popel odvát do moří. Prometheovi bylo lidí líto, věděl, že na hoře Olympu plápolá věčný oheň. I vydal se tam a ještě do rána přinesl lidem ohěň. Když Zeus ucítil pečené maso, ještě víc se rozhněval a vymyslel krutší trest. Nechal zhotovit krásnou sochu ženy a vdechnul jí život. Nazval ji Pandorou a do rukou jí dal skřínku se strašným darem pro lidi. Ve skřínce byly uvězněny nemoci, žalosti, bída a jen trocha naděje. O tom ale Pandora nevěděla a odnesla skřínku k Prometheovu bratrovi. Prometheus ho varoval, že nemá přijímat žádné dary od bohů, ale jakmile jeho bratr uviděl krásnou Pandoru, nechal skřínku otevřít a do světa se skřekem vylétly bolesti, nemoci, utrpení. I Pandora se zalekla a rychle skřínku zavřela. Všechno zlé vylétlo do světa a zbyla jen naděje, zavřená ve skřínce. Zeusův hněv se však snesl i na Promethea. Nechal ho přikovat na vrcholky Kavkazu a když viděl, že neprosí o milost, poslal za nim orla, který každý den přilétal znovu a znovu a Prometheovi vytrhával játra. Játra přes noc dorůstala a orel měl ráno zase připravenou potravu. Po staletí snášel Prometheus svůj osud, až jednou šel tudy Herakles, zastřelil lukem orla a Promethea osvobodil. Dal mu ale na ruku prsten s kamanem z Kavkazu, aby se splnila Zeusova kletba a Prometheus byl navždy připoután.

DAIDALOS A IKAROS
- ze stran 108-112

Daidalos byl v těch dobách největším umělcem v celém Řecku. Když lidé viděli jeho sochy, mnohdy nevěděli, jestli je vyráběl on a nebo bůh. Říkalo se o nich, že žijí jako lidé. Ovšem ne nadlouho nikdo nepochyboval, že je nejlepší... Měl mnoho učedníků, mezi nimi i jeho sestry syn Talós. Ten se rychle domohl slávy a to už ve věku dvanácti let. Daidalos se obával jeho slávy a tak ho schodil dolu z hradeb. Aténě se však zalíbil a tak ho proměnila v ptáka čejku. Náhodný večerní chodec si toho však všiml a udal Daidalose. Ten si byl vědom, že si bude muset odpykat trest, a tak i se svým synem utekl na Krétu. Zdejší král uvítal Daidalose a dal mu úkol, aby vytvořil zvláštní vězení pro Minotaura. Daidalos vytvořil nevídanou stavbu, bludiště. Bylo plné cest, které se vzájemně křižovaly, zahýbaly a stáčely se do klubek hadů. Uprostřed tohoto bludiště byl netvor uzavřen. Když bylo hotovo nechal král vystrojit velikou slavnost. Daidalose však dary a oslavy nedonutily zůstat na ostrově. Toužil do své vlasti, i když ho tam čekal trest. Král mu však nedovolil ostrov opustit, a tak tajně vyrobil křídla pro sebe a pro svého syna, aby pomocí nich ulétli z ostrova. A to také udělali. Daidalos varoval svého syna, aby se držel na cestě pořád za ním, ale on neposlechl, vylétl příliš vysoko, slunce mu roztavilo vosk, který slepoval brka k sobě a on spadl s křikem do moře. Daidalos přistál na malém ostrůvku a tam svého syna pohřbil. Pak odlétl na Sicílili, kde vybudoval ještě mnoho staveb, ale do své smrti nenašel klid.

THÉSEUS
- ze stran 113-120

Aténám začala hrozit válka a syn aténského krále Aigeus se ze světa pořád nevracel. Král pro něj poslal posly a ti ho našli v cizím království, kde se oženil s dcerou krále. Poslové mu pověděli, co měli a on se rozhodl vydat na cestu do Atén. Ještě před tím ale dal pod kámen na pláži svoje střevíce a meč a pověděl manželce, že až jejich syn vyroste a on se ještě pořád nevrátí, ať ho sem zavede a pokud nadzvedne kámen, tak ať jde za ním. Léta plynula a Aigeus pořád nikde. Theseus zatím vyrostl a jeho matka ho zavedla na pláž. Théseus kámen nadzvedl a vydal se na cestu lesem plných zlých loupežníků. Všechny je porazil a vzal si od nich kyj. Když dorazil do Atén, všichni byli smutní a seskupovali se před hradem. Theseus se ptal, co se zde stalo: prý nastal zase ten rok, kdy jednou za devět let se má na Krétu zavést devět nevinných lidí a ty mají jít na pospas obludnému Minotaurovi. Theseus vešel do hradu a poprosil krále, který byl jeho otec, ale král o tom nevěděl, aby se nechal zavést za Minotaurem, že se ho pokusí zabít. Král svolil a pak teprve Theseus prozradil, kým je, ale král už s tím nemohl nic dělat... Druhý den se vydal Theseus ještě s osmi dalšími lidmi v lodi s černou plachtou na Krétu. Do lodi dal král pro jistotu ještě bílou plachtu, kdyby se jim to podařilo, tak aby vyvěsili bílou plachtu, aby viděl, jestli se má radovat anebo ne. Zatím Theseus a ostatní dorazili na Krétu. Dceři zdejšího krále se Theseus líbil a noc před blouděním v bludišti se proplížila za ním a dala mu klubo nití, aby našal cestu a zázračný meč, který jediný může zabít Minotaura. Příští den Theseus našel v bludišti Minotaura a zabil ho. Když se vrátil zpátky, ostatní i s princeznou na něj čekali a rychle seběhli dolu k lodi, protože král poznal, že jeho dcera jim pomáhala. Odpluli na daleký ostrov, kde nechali královu dceru a pluli dál až do Atén. Zapomněli vyměnit plachty a když to Augeus viděl, tak se utopil. Ostatní oslavovali, že už mohou žít dál v míru...

OIDIPUS A ANTIGONA
- ze stran 136-147

V Thébách žil král Láios s královnou Iokastou. Toužili po dětech, ale jejich tužby byly marné. Proto král nechal poslat do Delf pro věštbu. Posel přišel se smutnou zprávou. Narodí se mu sice syn, ale s ním do jeho města vstoupí neštěstí a že krále zabije. Doopravdy se syn královně narodil a museli ho nechat odnést do lesa, aby zde zůstal na pospas kruté zvěři. Ovšem ten, kdo ho měl do lesa odnést, ho dal pastýři sousedního království. Pastýř ho odnesl do Delf a zdejšímu králi se zalíbil a vzal si ho za své. Dali mu jméno Oidipus. Na hostině se dal do sporu s jedním opilcem a ten mu řekl: "Bozi vědí, čí jsi syn. Našeho krále jistě ne!" Oidipovi to vrtalo hlavou, ale nikdo mu nic neřekl. Věštba mu odhalila děsivou budoucnost. Má prchat před svým vlastním otcem, nebo ho prý zabije a ožení se se svojí vlastní matkou. Proto utíkal z Delf. Na své cestě narazil na vůz se starcem a ten měl na spěch - proto chtěl, aby rychle uhnul z cesty, ale Oidipus neuhnul a všechny na voze pobil. Přišel před město Théb a tam odtud utkal náhodný chodec. I zastavil se před Oidipem a ptal se ho, proč zde tak klidně sedí, že ho zde čeká smrt a Oidipus se zeptal, co tím myslí. Prý že v Thébách se usadila nestvůra Sfinx a že každému položí hádanku a kdo ji neuhodne, je svržen do propasti. Oidipus se vydal do města a hádanku uhádl. Oženil se s královnou Iokastou, která byla vdova, protože jejího muže zavraždili loupežníci na cesě do Théb. Oidipovi a královně se narodili dva synové a dvě dcery. Najednou zavládl ve městě mor. Oidipus nechal, aby dojel Kreón do Delf pro věštbu. Kreón se vrátil a neměl vůbec dobré zpráv. Prý když vrah bývalého krále opustí Théby, mor město také. Oidipus se snažil zjistit, kdo je vrahem bývalého krále, ale nakonec zjistil, že vrahem je on sám. Utíkal za svou ženou a zároveň matkou, ale našel ji, jak se probodla jehlicí. I popadl jehlici a probodl si oči. Pak se vydal z města ještě se svojí nejstarší dcerou Antigonou a bloudili po světě. Oidipovi synové se zatím přeli o královský trůn a nemohli se rozhodnout, kdo na něj sedne. Proto Kreotón moudře rozhodl, že se budou po půl roce střídat. Bratrům se to zdálo moudré a uposlechli ho. Polyklinés vládl jednu polovinu roku a potom předal vládu svému bratrovi Eteoklesovi. Ten si ovšem vládu upevnil tak, že se stal králem napořád. Polyklines se však jen tak nedal. Odešel z města a nedaleko shromažďoval armádu, aby na bratra zaútočil. Věštba předpověděla, že válku mezi bratry vyhraje ten, kdo bude mít na své straně Oidipa. Proto pro něj poslali. Oidipus s Antigonou právě odpočívali na okraji háje, když tu najednou projížděl okolo Theseus a Oidipa poznal a řekl mu, že není dobrý odpočívat v háji zasvědceném Erinyím. Jakmile Oidipus uslyšel, kde je, zaradoval se. Zde totiž jeho trápení mělo skončit. Zrovna si chtěl navléknout sváteční šaty, když tu před něj přijel Polyneikes. Poprosil ho, aby s ním táhl proti bratrovi, ale Oidipus odmítnul. Polyneikes odjel nahněvaný a po cestě potkal Kreona, ale nepoznal ho. Kreón také zkusil Oidipa přemluvit, aby šel bojovat po boku Eteoklese, ale Oidipus se nedal přemluvit ani teď. Kreón odjel s nepořízenou. Oidipus si oblékl roucho a před ním se otevřel vchod do podsvětí. Oidipus sešel do podsvětí a vchod se za ním zavřel. Antigona se vrátila do Théb. Polyneikes zatím přitáhnul před hradby Théb, ale nakonec se utkal se svým bratrem bratr proti bratrovi. Už vypadalo, že Polyneikes vyhraje, ale ten se z posledních sil zvedl a dal bratrovi smrtelnou ránu mečem. Polyneikanovi vojáci odtáhli a vlády se ujal Kreón. Ten nechal Eteoklese pohřbít a Polyneikese nechal za hradbami hlídat strážemi. Antigony se mrtvého bratra zželelo a rozhodla se ho pohřbít i přes to, že jí hrozil trest smrti. Odtáhla ho na pláž a tam ho skoro zahrabala, když najednou začlo svítat. Utekla zpátky do města a příští noc se k hrobu bratra vydala znovu. Stráže ji ale chytili a byla předvedena před Kreóna. Ten ji nechal živou zazdít do skály. Jeho bratr Haimón se o tom dozvěděl a protože Antigona byla jeho nastávající, vydal se ji zachránit. Mezitím si Kreon nechal zavolat slepého věštce a ten mu pověděl, že se nad královskou rodinou vznáší neštěstí. Kreon se rychle vydal za Antigonou a svým bratrem, ale už bylo pozdě. Antigona se stačila oběsit na šátku a když to viděl Haimón, tak se před jeskyní probodl. Jakmile to uslyšela Kreónova manželka, dobrovolně zvolila smrt a Kreón žil smutně až do svého odchodu do podsvětí.

TROJSKÁ VÁLKA
- ze stran 170-180

V městě Trója vládl král Priamos s královnou Hekabou. Ta měla divný sen, zdálo se jí, že se jí narodilo dítě a záhy vzplanulo a s ním schořelo i celé město. Obrátila se královna se svým snem na věštce a ti jí pověděli, že se opravdu již brzy narodí syn a přinese zkázu celému městu. Když se dítě narodilo, nechal ho král odnést do lesa. Tam se ho ujala medvědice. Po několika letech ho uviděl v lese chudý pastýř a ujal se ho. Začali mu říkat Paris. Jednou za Parisem přišly tři bohyně. Afrodita, Aténa a Héra. Paris měl rozsoudit jejich spor o zlaté jablko a řekl, že připadá Afroditě. Ta mu slíbila, že dostane tu nejhezčí ženu světa. Zanedlouho se v Tróji konaly zápasy. Paris tam vedl býka, ale nakonec se na zápasy přihlásil a vyhrál. Králi pověděl svůj osud a král mu řekl, že je jeho syn a nekladouc význam na věštbu, nechal si svého syna na hradě. Zanedlouho se zjevila Afrodita a pověděla mu, že nejkrásnější ženou na zemi je Helena. Paris si postavil loď a vyjel pro Helenu. Jakmile dojel, a spatřil Helenu, hned se jí zalíbil a ona jemu. Ještě tentýž den ji unesl do Tróji. Zdejší král si to ale nenechal líbit a začal střádat vojska, aby vyrazili do boje na Tróju. Sjednotili vojsko a vyrazili na Tróju. Devět let trval boj bez konce, až teprve desátým rokem měli podle věšteb Řekové vyhrát. Každý den vyráželi Řekové do okolí Tróji a vraceli se s bohatou kořistí. Jednou se pohádal o kořist Achilleus a Agamemnón a protože byl Agamemnón vrchní velitel, tak využil svého postavení a přivlastnil si skoro celou kořist. Achilleus si šel stěžovat ke své matce mořské víle, aby se přimluvila u Dia, aby Agamemnova vojska začala prohrávat, a stalo se. Trójané pronikli až do řeckého tábora a začali zapalovat lodě. Achilleus však nevyšel ze stanu. Jeho kamarád Patrokos ho poprosil, že když nechce bojovat, tak ať mu alespoň půjčí brnění, že tak nažene Trojanům strach a Achilleus svolil. Jakmile viděli Řekové Patrokose v Achillově brnění, začali se stahovat. Ovšem když Patrokose jeden Trojan zranil, Hektor si toho všiml a zabil ho. Jakmile se to Achilleus dověděl, usmířil se s Agamemnonem a šel do boje za jediným účelem...pomstít kamaráda! Achilleusovi se podařilo zabít Hektora. Jeho otec Priamos prosil Achilleuse, aby mu syna vydal, a on mu ho nakonec dal, aby ho mohl řádně pohřbít. Achilleus také přišel zanedlouho o život, když ho Paris zasáhl na jeho jediné zranitelné místo, patu... Řečtí bojovníci zajali Trojské věštce, aby jim prozradili, jak mohou v boji zvítězit a oni jim řekli, že musejí ještě přivézt dva hrdiny. Tak se stalo, ale stále nemohli zvítězit. Nakonec Odysseuse napadla lest. Postavili velikého dřevěného koně, ve kterém se ukryli největší hrdinové a ostatní Řekové se zbalili a s loděmi odpluli za nedaleký ostrov. Trójané se radovali a dřevěného koně přijali jako dar. Když skončily oslavy a setmělo se, řecké loďstvo se vrátilo a hrdinové jim otevřely brány. Trója padla, ale nikdo si neužíval výhru. Ti co se vrátili, nalezli smrt ve vlnách na moři a nebo nemocí na pevnině.

POTOPA
- ze stran 15-18

K vládci všech bohů k Diovi se donesla pověst o tom, jací jsou lidé na zemi. Že se okrádají a vraždí navzájem. Vydal se tedy na Zemi a zjistil, že je to pravda, ba že jsou lidé i horší! Rozhodl se, že se takováhle špína musí ze Země smít a nechal Zemi zatopit. Lidé se topili, když se snažili plavat, nebo když se snažili vylézt na hory, ale i ty záhy voda zavalila. Když už na Zemi zbyli pouze Deukalión a Pyrrha, lidé čestní, nechal Zeus vody ustupit a řeky sestoupit do svých koryt. Deukalión a Pyrrha sestoupili z lodi na zem a děkovali bohům. Zbyli jediní na Zemi. Modlili se k bohyni Themis, která jim poradila, že mají házet za hlavu kosti velké matky. Deukalión a Pyrrha nedokázali pochopit, že po nich bohyně chce, aby rušili mrtvé předky, ale pak je napadlo, že velká matka je Země a kosti jsou kameny v zemi. Kameny, co házel Deukalión, se proměnily v muže a kameny, co házela Pyrrha, se proměnily v ženy.

FAETHÓN
- ze stran 19-23

Faethón byl synem boha slunce, ale na Zemi mu to nikdo nevěřil a proto se vydal za svým otcem. Faethón šel a šel pořád na východ, jak mu to poradila matka, až došel ke strmé skále, na které se vypínal hrad boha slunce Hélia. Faethón přišel do paláce před svého otce a musel si přimhouřit oči nad tou září. Po chvíli opět prohlédl a přistoupil před svého otce. Postěžoval si mu a Hélios mu slíbil, že si může přát cokoliv chce. Faethón toho využil a chtěl po otci, aby se jedinkrát mohl projet ve slunečním voze. Hélios litoval svého slibu, ale musel ho dodržet a tak se ráno vydal Faethón na cestu s vozem. Hélios ho varoval, že to není bezpečné a že i on sám dostává mnohdy závratě z té výšky, ale Faethón se nedal přemluvit. Chtěl všem ukázat, že je synem boha a tak zapřáhl koně a vydal se na cestu. Nejprve koně klusali navyklou cestou, pak ale poznali, že ten kdo drží otěže není Hélios, že je lehčí a méně opatrný a tak začali vyskakovat z dráhy. Faethonovi se zamotala hlava a pustil otěže. Koně si začali dělat, co chtěli. Běželi dolů a zapalovali Zemi a vznikaly pouště. Nebo letěli moc vysoko a zapalovali nebesa. Země prosila Dia, aby ji zbavil utrpení a Zeus seslal na Faethóna blesk a rozpustil koně. Víly našly Faethonovo tělo a pohřbily jej. Jeho matka dlouho hledala jeho hrob a když ho našla, objímala hlínu a plakala. Faethonovy sestry se žalem proměnily v olše. Jeho otec Helios si zahalil smutkem tvář a uprostřed dne nastala noc. Helios pláče dodnes a mi tomu říkáme rosa...