Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Postavy:
Lykáón - arkadský král, posmíval se lidem, že se začali klanět bohům, nechal uvařit jednoho ze zajatců, Zeus ho proměnil ve vlka
Poseidón - bůh vod, jeho znakem je trojzubec
Deukalión a Pyrrha - Deukalión je Prométheův syn, oba jsou manželé, jsou poctiví, spravedliví a bohabojní lidé
Tritón - syn Poseidóna, jeho troubením na lasturu ustupovala voda
Themis - matka Prométhea

Děj:
K bohům se donesli zvěsti, že lidé jsou nepoctiví, zabíjejí se dokonce i bratři, okrádají se, nejsou spravedliví. Tak Zeus sestoupil z nebes, aby se o tom všem přesvědčil.
Opravdu tomu bylo tak, jak se povídalo. Ale ne, bylo to mnohem horší... Diovi bylo lépe v pustinách, kde nebyli žádní lidé.
Jednou došel do města, kde vládl Lykáón. Jakmile se lidé dozvěděli o pocestném bohovi, začali se modlit. Král se jim jen vysmíval. Připravil jakýsi test pro tohoto pocestného. Měl dva zajatce, a tak jednoho z nich zabil a nechal uvařit. Poté to nechal podávat svému hostu. Ten však hned poznal, co se ukrývá v pokrmu. Okamžitě poslal na palác blesk, který vše sežehnul.
Král se s bolestmi vyřítil z paláce a najednou cítil, jak se mu prodlužuje obličej a začíná mu růst srst. Najednou místo řevu se z něj ozývalo vytí. Stal se z něho vlk. Obcházel stáda a udržel si svou lačnost po krvi.
Zpět v oblacích Zeus svolal poradu. Řekl bohům, že nějak musí potrestat lidi. Místo ohně, který byl předpovězen jako zkáza jak pro Zemi tak pro nebe, použil vodu. Nechal zatopit celou Zemi. Všichni se utopili. Poseidón rozbouřil moře. Jen dva lidé přežili, Deukalión a Pyrrha, kteří dostali dost silnou loď, která odolala vodě, od Prométhea. Když bohové spatřili tyto dva, kteří byli hodní a poctiví, nechali ustoupit vodu.
Manželé zůstali na hoře, kde byl postaven chrám bohyně Themis. Začali se k ní modlit. Po chvíli jim bohyně řekla, ať vyjdou před chrám a házejí za sebe kosti své matky. Nejdříve nevěděli, co tím myslela, potom Deukalióna napadlo, že veliká matka je země. Tak za sebe Deukalión s Pyrrhou začali házet kameny. Kameny hozeny Deukaliónem vytvořily muže a kameny hozené Pyrrhou tvořily ženy.
Takto na Zemi vznikl nový život. Noví lidé byli pracovití, a protože se zrodili z kamene, byli i nepoddajní a tvrdí.

Ukázka:
Služebníci předložili Diovi mísy s kouřícím pokrmem. Zeus poznal, jakou neblahou hostinu mu král uchystal, a zahořel hněvem. Seslal na palác zločinného krále Lykáón blesk a ohlušující hrom se rozlehl po celém království. Odevšad vyšlehly plameny a lačně polykaly králův majetek. Lykáón sám vyrazil ve smrtelných úzkostech z hořícího domu a prchal před Diovým hněvem. Otvíral ústa, ale oněměl děsem. Když se mu konečně vrátil hlas a chtěl křičet, vydralo se mu z úst vytí. Padl na všechny čtyři a cítil, jak mu nohy a ruce a celé tělo obrůstá srstí, jak se mu protahuje obličej. Z Lykáóna se stal vlk, věčně toužící po krvi. Od těch dob obchází stáda pasoucí se na loukách a oči mu divoce jiskří jako dříve, dokud ještě byl králem.

FAETHÓN

Postavy:
Faethón - jeho otec je bůh slunce Hélios
Hélios - bůh slunce

Děj:
Faethónovi se smáli všichni chlapci, protože mu nevěřili, že jeho otec je bůh. Faethón z toho byl smutný, a tak se rozhodl svého otce navštívit.
Když došel ke skále, na jejímž vrchu stál palác boha slunce, vystoupal nahoru. Tam vešel do paláce. Přes oslňující světlo se nemohl dívat. Po chvíli, když se rozkoukal, řekl svému otci, bohu Héliovi, své trápení. Hélios mu slíbil vyplnit jedno přání.
Faethónovo přání bylo prosté, ale přesto se bohu Héliovi nechtělo plnit. Faethón se chtěl sám projet ve slunečním voze, taženém vzpurnými koňmi. Hélios vysvětlil Faethónovi pravidla jízdy na vozu. Řekl mu, že musí jet po vyjetých kolejích, musí pevně držet opratě a hlavně že se nesmí příliš přiblížit k zemi ani k nebi, jinak by je sežehnul.
Koně však hned poznali, že nenesou boha ale někoho jiného. Ihned se zběsile rozjeli. Několik vesnic, polí a dalších míst na Zemi bylo sežehnuto plameny. Bohové se hněvali a řekli Diovi, aby s tím něco udělal. Zeus vzal svůj blesk a Faethóna vyhodil z vozu.
Faethón při dopadu zemřel. Jeho otec byl smutný, a tak uprostřed dne nastala noc. Víly pohřbily Faethónovo tělo. Matka spolu s jeho sestrami hledaly jeho hrob. Sestry byly tak nešťastné, že se začaly měnit v olše.
Večer po západu slunce kanou z hvězd slzy, rosa.

Ukázka:
Faethón vstoupil do slunečního hradu a musil se zastavit a přimhouřil oči před tak velikou záplavou světla. Uprostřed síně seděl na trůně posázeném drahými kameny sám bůh Hélios. Kolem něho stály Hodiny, Dny, Měsíce, Roky a Staletí. Když si Faethón trochu zvykl na třpyt a záři, rozeznal vedle otcova trůnu zvláštní postavy. Stálo tam usmívající se mladé Jaro s věnečkem ve vlasech, Léto s věncem klasů, Podzim potřísněný šťávou z hroznů vína a ledová Zima s šedivými a rozcuchanými vlasy.

ORFEUS

Postavy:
Orfeus - zpěvák, hrál na lyru a krásně zpíval
Eurydika - líbezná, jako Orfeovy písně, vodní víla
Hádes - bůh podsvětí, černé vlasy
Persefona - manželka Háda
Kerberos - tříhlavý pes strážící vstup do podsvětí
Charón - převozník mrtvých duší

Děj:
Všude tam, kam vkročil Orfeus a začal zpívat, se všichni ihned cítili podle toho, jaká byla píseň. Zpíval-li vesele, všichni se veselili. Zpíval-li smutně, všichni plakali.
Jednou potkal Orfeus překrásnou vodní vílu, Eurydiku. Oženil se s ní. Musel však odejít na delší dobu. Eurydika chtěla opět vidět své přítelkyně víly, a tak se vydala za nimi. Než k nim stačila dojít, kousl ji na mýtince had. Eurydika zemřela.
Orfeus od smrti Eurydiky nezazpíval jedinou veselou píseň. Všichni, kdo uslyšeli jeho písně, byli smutní spolu s ním. Orfeus se rozhodl vydat do podsvětí.
U vchodu do podsvětí se Orfeus střetl s Kerberem, tříhlavým psem. Orfeus začal zpívat a Kerberos usnul. Poté u převozníka Charóna začal opět zpívat, a tak ho převozník vzal na druhý břeh. Orfeus pokračoval přes elysium, kde přebývaly duše hodných, a taky přes tartaros, kde přebývaly duše zlých. Konečně přišel Orfeus k bohu podsvětí Hádovi. Když jim zazpíval, řekli mu, že Eurydiku vrátí. Ale pod podmínkou že se za ní nesmí celou cestu podsvětím otočit.
Orfeus neslyšel kroky své milované, a tak se otočil. Eurydika se rozplynula jako mlha. Orfeus byl ještě smutnější než před tím.
Vyšel na pustou horu. Když začal zpívat, přišly k němu stromy a zvěř. Hory už nebyly pusté. Šly okolo bakchanky, milovnice boha vína Bakcha. Zprotivil se jim jeho smutný zpěv a začaly po Orfeovi házet kameny. Když kameny zabily Orfea, házely bakchanky kameny i po zvěři.
Múzy pohřbily Orfeovo tělo a jeho duše sestoupila do podsvětí, kde se opět setkal se svou milovanou Eurydikou.

Ukázka:
Konečně spatřil Orfeus řadu nehybných cypřišů a spoustu černých skal, ztrácejících se v šedivé mlze. Vnořil se do té mrtvé mlhy. Náhle se před ním rozsvítily tři páry ohnivých očí a ozval se divoký štěkot. To vítal Orfea trojhlavý pes Kerberos, strašný hlídač v bráně vedoucí do podsvětí. Ucítil živého člověka. Ale Orfeus se dal do zpěvu a ve všech třech krvavých tlamách zmlkl štěkot. Obrovský pes ulehl a propustil Orfea do království smrti. Zpívaje kráčel Orfeus sráznou stezkou dolů, vyhýbal se místům, z nichž šlehaly plameny, ale i plameny strnuly a jejich žár se zmírnil, sotva k nim dolehl jeho hlas.

ZALOŽENÍ THÉB

Postavy:
Agénor - král Sidónu
Europa - dcera krále Agénora, velice krásná mezi lidmi i bohy, sám Zeus si ji zamiloval
Kadmos - syn krále Agénora
Pýthie - věštkyně z Delf

Děj:
Europa s její družinou si hrála na pasece. Najednou k nim přišel krásný býk s průzračnými rohy a kopyty. Chvíli si s nimi také hrál, ale poté se jakoby uklonil před Europou. Ta na něj nasedla. Býk běžel pryč k moři, skočil do něj a plaval i s Europou do neznáma. Když dorazili k neznámé zemi, řekla Afrodita Europě, že býk byl samotný Zeus a že tento kout Země pojmenuje po ní.
Král Agénor byl velice smutný ze ztráty své dcery. Tak vyslal svého syna Kadma, aby ji našel. Kadmos si vybral družinu a odjel.
Přijel do Delf a zašel za věštkyní Pýthií. Ta Kadmovi řekla, ať najde mladou krávu na mýtině a tam, kde si odpočine, ať vystaví město Théby.
Když si kráva po dlouhé cestě odpočala, řekl Kadmos družině, aby donesli vodu. U říčky se objevil drak a zabil všechny vojáky. Kadmos se vydal za družinou, aby zjistil, co se stalo. Překvapil ho drak. Kadmos do něj zabodl oštěp. To draka velice naštvalo. Za chvíli do něj zabodl i druhý oštěp, který draka probodl naskrz a bodl i do dubu. Drak dub vyvrátil a zmítal se vzduchem, až padl.
Pallas Athéna sestoupila z nebes a řekla Kadmovi, aby zasadil drakovy zuby. Kadmos tak učinil. Ze zubů se stali vojáci, kteří mezi sebou začali ihned bojovat. Zbylo jich jen pět, kteří mezi sebou uzavřeli mír. Byli to ti nejsilnější ze všech.
Kadmos spolu s pěti vojáky, kteří přežili bitvu, založil město Théby.

Ukázka:
Kadmos zkypřil půdu oštěpem a do vyrytých brázd zasel dračí zuby. Pojednou se začaly hroudy nad dračí setbou pohybovat, z hlíny vyrazily hroty mečů a oštěpů, chocholy, přilby, hlavy, hrdla a hrudi, paže třímající zbraně. Celé pole se zaplnilo bojovníky s pozvednutými zbraněmi. Kadmos se polekal vojska a chopil se meče.
Ale jeden z válečníků na něho křikl:
"Nevměšuj se v náš boj! To je naše věc!" a máchl mečem po nejbližším bojovníku. Ten ho probodl dobře mířeným oštěpem. Před Kadmovým zrakem propukla bitva a bojovníci se pobíjeli navzájem. Nemohlo tomu být jinak. Vždyť se zrodili ze zubů draka, který byl synem Área, boha války.
Pláň se pokryla padlými muži. Jen pět jich zbylo z celého množství a ti uzavřeli mezi sebou mír. Byli silní a udatní, neboť uhájili život v tuhém boji.
S nimi založil Kadmos hrad a město Théby.

PENTHEUS

Postavy:
Pentheus - Thébský král, syn Kadmovy dcery a jednoho z pěti vítězů v boji s bojovníky z dračích zubů, miloval boj, nechápal lidi, kteří nebojovali, nesnášel Dionýsa
Bakchos - neboli Dionýsos, bůh vína, radosti a volnosti, měl vůz tažený tygry
Teiresias - slepý věštec
Akoites - Dionýsův služebník

Děj:
Ve městě Théby vládl král Pentheus. Ten se uměl radovat jen bojem, miloval meč a války.
Jednou se k Thébám blížil bůh Dionýsos, bůh vína a radovánek. Pentheus jím pohrdal a chtěl, aby ho k němu dovedli. Místo Dionýsa však dovedli k Pentheovi jeho služebníka Akoitese. Ten mu začal vyprávět, proč uctívá Dionýsa. Pentheus to nechtěl poslouchat, a tak nechal chlapce odvést do vězení a popravit. Jen co ho tam dovedli, chlapcovy okovy se rozplynuly a Akoites byl pryč.
Pentheus se rozčílil. Vydal se za Dionýsem. Najednou začal mít vidiny, vylezl na strom a odtamtud sledoval okolí. Přiběhli Dionýsovi služebníci, opojeni vínem, a začali kácet strom. Jakmile strom spadl, všichni bili Penthea, i jeho vlastní matka.
Nikdo Penthea nelitoval. A od té doby brali všichni lidé zbraně pouze na ochranu.

Ukázka:
Ale i do této chmurné krajiny válečných příprav a násilí přitáhl se svým původem veselý bůh radosti, volnosti a vína. Bakchos nebo Dionýsos mu říkali. Přijel do blízkých hájů na vozíku taženém tygry, obklopený družinou mužů a žen, a všichni chválili zpěvem a tancem radosti života. Mezi nimi poskakovali satyrové, bůžkové s lidskou hlavou a špičatýma ušima. Jejich kozlečí nohy s kopýtky dusaly do taktu veselé písně.
Mnoho thébských žen si rozpustilo vlasy a spěchalo za Dionýsovou družinou do lesů. I mužové ověnčení břečťanem opouštěli město a odcházeli k Dionýsovi vzdát chválu životu.
Když se o tom dověděl Pentheus, hněvivě vybuchl. Nechápal, jak mohou muži zapomenout na zbraně a přidávat se k Dionýsovi. Pro něho nebyl Dionýsos bohem, ale zbabělým podvodníkem, který neumí vládnout mečem, nedovedl jezdit na koni ani bojovat. Nenáviděl volnost a veselí, a zpěv a tanec pokládal za zženštilost. Jaképak oslavy života, přemítal zlostně, život má cenu jen tehdy, můžeme-li jej nasadit za vítězství v bitvě.

TANTALOS

Postavy:
Tantalos - král Lýdijský, nejbohatší člověk
Klóthó - sudička předoucí nit života
Lachesis - sudička rozvíjející nit života
Atropos - sudička ukončující nit života
Pelopos - syn Tantalův
Démétér - bohyně rolnictví

Děj:
Král Tantalos byl oblíben u bohů. Zvali ho na Olymp na hostiny. Tantalos s nimi jedl, pil a naslouchal jejich hovorům.
Jednou si Tantalos pomyslil, že je stejný jako bohové. Oni určitě nejsou vševědoucí, řekl si. Nejprve ukradl z chrámu sošku zlatého psa. Bohové dělali, jakoby o tom nevěděli. Tak se Tantalos domníval, že o tom nevědí. Každým dnem jeho zlé skutky rostly.
Nejhorší skutek, který provedl, byl, že zabil svého syna Pelopa. Poté pozval bohy na hostinu, ke které byl jako hlavní chod jeho syn. Bohové to však věděli. Jen nerozvážná a zamyšlená bohyně Démétér kousek snědla.
Tantalos putoval do tartaru, říše mrtvých. Tam trpěl věčným hladem, žízní a nebezpečím, že na něj každou chvíli spadle balvan umístěný nad jeho hlavou.
Pelopovy ostatky vhodili bohové do kotle a sudička Klóthó z něj zrodila ještě krásnějšího Pelopa než předtím. Jen kousek, který snědla Démétér, byl nahrazen kostí ze slona. A od té doby lidé z jeho rodu mají na lopatce bílý flek.

Ukázka:
V říši mrtvých stojí Tantalos v čisté svěží vodě a trýzní ho krutá žízeň. Kdykoliv se sehne, aby zavlažil vyprahlé, rozpukané rty, voda mu zmizí pod rukama a nahmatá suchý písek. Na dosah roste na větvích nádherné ovoce, a Tantalos nemůže utišit mučivý hlad. Jakmile vztáhne ruku po hrušce, fíku nebo granátovém jablku, zvedne náhlý vítr větve a ovoce zmizí do výšky. Nad Tantalovou hlavou visí obrovský balvan a hrozí každou chvíli zřícením. Věčná smrtelná úzkost stiská Tantalovi hrdlo. Trojími mukami trpí král Tantalos v říši stínů.

NIOBA

Postavy:
Nioba - královna v Thébách, nejšťastnější žena, její manžel je král Amfión, její otec byl Tantalos, má sedm dcer a synů
Amfión - král v Thébách, na lyru hraje tak, že si o něm povídají v celém Řecku
Létó - bohyně, její děti Apollón a Artemis

Děj:
Královna Nioba byla velice pyšná. Tak když jednoho dne uviděla, že se thébské ženy modlí k bohyni Létó, rozčilila se. Vyšla z paláce. Její dlouhé splývající vlasy vlnící se ve větru vypadaly, jakoby patřily bohyni.
Když došla k oltářům, vyhnala ženy. Létó to viděla. Poslala své děti, boha Apollóna a bohyni Artemis, aby pobily děti královny Nioby. Tak tedy letěli Apollón a Artemida k Thébám. Tam Apollónovy šípy vzaly životy všem sedmi synům Niobiným a Artemidiny šípy ukradly život sedmi dcerám Nioby a Amfión.
Amfión se z tohoto neštěstí probodl. Nioba byla velice smutná. Proměnila se v kámen a vítr ji odnesl do její vlasti. Tam všichni žasli nad novou skálou, ze které se řinuly nekonečné proudy slz.

Ukázka:
"Zešílely jste?" zavolala na ně. "Obětujete bohům, které jste nikdy neviděly! Proč neobětuje mně? Znáte mě přece lépe než Létó. Můj manžel je slavný král Amfión. Můj otec byl král Tantalos, chodíval na hostiny bohů a jedl s nimi ambrózii a pil nektar. Pokladů mám víc, než leckterá bohyně kdy viděla. I dětí mám víc než Létó. Mám sedm synů a sedm dcer a Létó jen syna Apollóna a dceru Artemidu. Mám vznešený rod, bohatství a mnoho dětí. Ať se mi rovná štěstím některá bohyně! I kdyby mého štěstí ubylo, stále bych ho měla dost. Jděte pryč od oltářů a zanechte obětí! Modlete se k té, která si toho zaslouží!"