- podtitul:
Obraz života nejstarších osadníků v naší vlasti
Do mladší doby kamenné nás zavede příběh klasika Eduarda Štorcha. Kniha vypráví o krásné hrdince Minehavě, která než se dostala z osady Medvědů, prožila se Silným bobrem cestu útrap a násilí, musela opuštěná překonat nemoc a začala se bouřit proti nadvládě mužů. Několika popletla hlavu, sama však hledá takového, který jí nebude rozkazovat... Sokolí oko a Havranpírko, dva věrné kamarády, už známe z knížky Osada Havranů. V tomto příběhu se chovají stejně statečně a odvážně při hledání nových sídel pro jejich rody. Ani tentokrát nechybí napětí...a celé je okořeněno láskou.
BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:
Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2002 (9. vydání). Ilustroval Zdeněk Burian. Počet stran: 214. ISBN: 80-00-01037-2.
OBSAH:
Příběh vypráví o životě nejstarších osadníků v naší vlasti. Začíná v rodu povltavských Medvědů, jehož členové mají pádný důvod k oslavám - je zabit medvěd lidojed, který již mnoho lidí rozsápal. Náčelník Bouřňák zaslíbil dokonce svou dceru tomu, kdo medvěda uloví. Šťastná chvíle se tedy má stát manželkou Silného bobra ze sousedního rodu Bobrů, což jí není zrovna po chuti - ví, že Silný bobr nebyl ten, kdo zasadil medvědovi smrtelnou ránu, tím byl Sokolí oko, jenže svého otce ani svého budoucího manžela nepřesvědčí.
I přesto se svatba nekoná - rod hladoví a navíc jej stihne morová rána, která vezme život mnoha příslušníkům kmene. Silný bobr se proto rozhodne svou právoplatnou snoubenku unést a spolu s ní a svými dalšími čtyřmi společníky z jeho kmene najít domov daleko od morem zamořené oblasti. Cestou po Veliké řece však Šťastnou chvíli přepadnou příznaky černé smrti a Silný bobr ji nechává napospas smrti u břehů vodního toku.
Šťastná chvíle se díky své síle dostane z nejhoršího a i když pořád ještě blouzní, vydá se i se svým věrným psem hledat stopy lidské přítomnosti. Při cestě nalezne kravku a její tele, odloučivše se od stáda. Napadnou je vlci - tele je zabito, ale kravka žije - dívka si získá její přízeň a spřátelí se s ní.
Mezitím se nedaleko v rodě Sokolů odehrává tragédie - dcera matky rodu porodí dítě posedlé zlým duchem, které kouše matku a pije její krev. I přes protesty rodičů má být dítě obětováno, aby zlý duch nenapadl i ostatní rodáky. Těsně předtím, než je však dítě zabito, přijíždí na posvátné místo blouznící Šťastná chvíle na své kravce. Jako zkušená trhačka zubů poznává, že dítě není posedlé, ale pouze mu předčasně vylezly čtyři zoubky, které lehce vytrhne. Celý rod ji oslavuje, že zbavila dítě zlého ducha a nazve ji Minehavou, to jest usměvavou. Může u nich zůstat.
Minehava zjistí, že v rodě Sokolů jsou hosty i Silný bobr s kupci. Silný bobr si na ni dělá právo a uřkne ji, že když si ji nevezme, ať si ji vezme sám ďas. Rod Sokolů Minehavě nabídne, že když podstoupí zkoušku a uspěje, nebude Silnému bobrovi vydána. Minehava, ač kvůli svému zastřenému rozumu pořádně nechápe, o co běží, nabídku přijímá.
Mezitím zemře jeden z kupců, kterému v sokolím rodě někdo ukradl tři pytle pazourků. Před smrti se muž svěří Silnému bobrovi, že není kupcem, ale že hledá osady, které by mohl se svým synem vyplenit. Pověřuje Silného bobra úkolem, který spočívá v oznámení kupcovu synovi, že zde našel dostatek dobytka a bohatství, které by stálo za to vyplenit.
Dva mladí muži ze sokolího rodu při pochůzce po území zabijí člena sousedního rodu Zubrů. Čestně se přiznají a Zubři chtějí za smrt svého rodáka jejich smrt. Jediným vysvobozením by pro ně bylo, kdyby vběhli na území Zubrů, posekali strom, udělali do něj své značky a zase se vrátili do své osady, aniž by je někdo ze Zubrů zajal. Viníci se pokusí zachránit svůj život, ale jsou objeveni a strhne se bitka. Té přihlíží Sokolí oko a Havranpírko, členové vzdáleného rodu Sokolů a Havranů. Nevěda, co se děje, přicházejí mladým mužům na pomoc proti přesile.
Zubři jsou rozlíceni, že jim pomstu někdo překazil. Jelikož si ale mladíci zachránili život, musejí vykonat odplatu na jejich pomocnících - na Havranpírkovi a Sokolím oku. Přikážou sokolímu rodu, aby provinilce hlídal, protože budou zabiti. Jejich jediná záchrana by byla, kdyby se vykoupili šesti pazourkovými peckami. Havranpírkovi se podaří v nestřežené chvíli utéci, zůstává ale poblíž, aby mohl být nápomocen svému druhovi.
Minehava má vykonat svou zkoušku. Při západu slunce ji přivážou ke kůlu a pokud ji najdou druhý den živou, bude svobodná. Té noci se strhne velká bouřka, jejíž chladné přívaly deště zbaví Minehavu horečky a blouznění.
Havranpírko se vrátí, aby osvobodil svého přítele. Cestou k němu musí projít posvátným jezírkem, v němž objeví ztracené kupcovy pazourky. Sokolí oko však nehodlá utéci bez Minehavy - odváže ji a šest pazourkových pecek položí na oltář mocné Velbáby. Poté čeká do svítání.
Ráno se všichni radují - Minehava je zachráněna a Silný bobr na ni nemá právo, cizinci jsou vykoupeni a nebudou zabiti. Radost však pokazí zpráva od Zubrů, že je přepadli nájezdníci a ukradli jim mnoho dobytka a cenností. Osada Sokolů se chystá na boj. Přesila je však veliká a nepřátelé snadno získají nadvládu nad rodem. Nevede je nikdo jiný než syn mrtvého kupce a Silný bobr. Ten se nehodlá smířit s tím, že by Minehava nebyla jeho a hodlá odstranit překážku mezi ním a jeho vyvolenou - Sokolí oko, který Minehavu vroucně miluje. Chce ho nechat udupat býky jako vzbouřence, Minehava však skočí k němu do ohrady a zachrání ho - Sokolí oko prchá. Při svém úniku potká Havranpírka, jenž vede svůj rod směrem k Pustému vrchu, kde stojí osada Sokolů. Společnými silami vyženou kupce i Silného bobra, který se nakonec utopí.
Na konci příběhu vše dobře dopadne - Sokolí oko a jeho přátelé z rodu Sokolů od Veliké řeky se spojí se Sokoly z pustého vrchu a Sokolí oko je zvolen náčelníkem. Vezme si Minehavu za ženu a slibuje jí, že nikdy nebude jejím pánem a že si budou rovni, stejně jako každý muž a každá žena v rodě sokolím. Havranpírko a jeho přátelé z rodu Havranů získávají území nedaleko rodu Sokolů a Zubrů a vybudují si vlastní osadu.
