ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­

Štorch Eduard (*10.04.1878 - †25.06.1956)

­­­­

Osada Havranů (5)

  • pro čtenáře od 9 let

Příběh vypráví o dobrodružstvích chlapce Havranpírka z rodu Havranů i o životě kmene v mladší době kamenné.

V osadě rodu Havranů řádí zima a hlad. Zásoby potravin klesly na minimum, což nejednoho rodáka dohání k zoufalství. Nejhůře je na tom Divous, který namísto toho, aby si z obilí nechal udělat placky, pálí je na "ohnivou vodu" a opíjí se. Rozčílí se na svůj totem, který dle jeho slov svým oddaným vůbec nepomáhá, a vypraví se do lesa na lov. Dlouho bloudil s oštěpem po lese, ale nic se mu nepodařilo ulovit. Později narazil na tlupu Bobrů, kteří ho zajali a chtěli ho zabít. Divous v obavě o svůj život zradil svůj rod a vyzradil Bobrům, kdy se chystají Havrani na lov a bude tedy příhodná chvíle ukrást jejich stádo.

Bobrům se podařilo ukořistit to nejcennější - stádo rodu Havranů a nejkrásnější dívku z kmene, náčelníkovu dceru Veveřici. Havrani si to však nenechali líbit a dostihli Bobry zrovna ve chvíli, když se chystali s lupem přejít řeku. Havranům se podařilo získat zpět své stádo a zachránit Veveřici.
Hlad je však sužoval dále a hrozilo, že pojde dobytek, pro který již nebylo dostatek píce. Muži na usnesení rozhodli, že se pastevci mají vydat i se stádem dále od osady, kde je v lese dostatek píce na uživení stáda.

S jarem přišla i nezvaná návštěva v podobě vyslanců z kmene Bobrů. Tentokrát přicházeli v míru a nesli dary, aby se usmířili s kmenem Havranů. Vůdce Bobrů zvaný Bobřík požádal náčelníka domácího rodu, Černého havrana, jestli by mu nedal za ženu svou dceru Veveřici. Nabízel tři krávy, což byla velmi slušná výměna za ženu. Otec Veveřice prohlásil, že si nabídku musí nechat projít hlavou a pozval Bobříka na oslavu slunovratu, kdy mu řekne své rozhodnutí.

Jednoho dne uviděli Havrani signální oheň, jenž stoupal od místa, kde se mělo pást jejich stádo. Muži se hned rozeběhli svým druhům na pomoc - dozvěděli se, že vlci rozehnali stádo a když jej pastevci konečně sehnali dohromady, přišli muži z kmene Volavek a dobytek jim ukradli. Navíc unesli Havranpírka, který chtěl stádo ochránit. Havrani nelenili a vypravili se zpět do osady, aby se připravili na boj.
Mezitím Havranpírko unikl z osady Volavek. Jeho věznitelé jej pronásledovali, když tu narazil na medvěda. Začal se s medvědem prát, až jej nakonec znehybnil provazem a zachránil si tak život. Volavky byly jeho hrdinstvím uneseny, pustily jej na svobodu a vrátily mu stádo.

Havranpírko se jednou se svým kamarádem toulal lesem, když je napadl rys. Jeho společník běžel hledat pomoc, zatímco Havranpírko s šelmou bojoval. Vyrazil jí oko a přerazil nos, šelmu to však neodradilo, ba naopak byla ještě více rozzuřena. Když už vypadalo, že junák má zápas prohraný, přivedl jeho společník muže jménem Sokolí oko, který šelmu zabil. Od té doby byli Sokolí oko a Havranpírko nerozlučná dvojka. Havranpírko měl brzy možnost oplatit záchranu svého života, když zabil zmiji, která se nebezpečně přiblížila k spícímu Sokolímu oku. Oba přátelé uzavřeli před rodem Havranů bratrství.

Do osady přišli kupci. Mladšímu z nich, Kamovi, se zalíbila Veveřice a nabídl za ni Černému havranovi pět krav. Náčelník jej stejně jako Bobříka pozval na oslavu slunovratu, kde se mělo mezi oběma nápadníky rozhodnout.

Ač byl Havranpírko díky své udatnosti již dávno považován za muže, přesto pro sebe nechtěl žádné úlevy a úspěšně složil zkoušku mužnosti. Při poslední zkoušce, kdy měl tři dny sám přečkat v lese, se mu přihodila zvláštní věc. Našel Divousovu ženu Vrtilku, kterou rozsápal medvěd, a těžce zraněného Divouse. Pečoval o něj v jeskyni, za což mu dal Divous žluté kouzlo - malé zlaté kamínky, za které jednou dali kupci Havranpírkovi celý pytel vzácné soli.
Když uběhly tři dny zkoušky, doběhl Havranpírko za Sokolím okem, aby mu ukázal svůj objev. Sokolí oko zůstal s Havranpírkem a zraněným Divousem v jeskyni, aby o něj pečoval. Když se ráno probudil, nemohl nikde naleznout Havranpírka. Šel po jeho stopách, až došel k mrtvole medvěda stáhnuté z kůže. Domyslel si, že Havranpírko pomstil Vrtilku a Divouse a kůži z medvěda teď pravděpodobně nese ukázat do osady. Nechtěl mu rušit dovršení zkoušky, jal se proto pohřbít zbytky Vrtilky a Divouse, který podlehl svým zraněním.

Nastala oslava slunovratu, na níž dorazili i Bobři a kupci. Bobřík přihodil ke svým třem kravám navíc tři ovce a vepře, kupec Kam přidal ke svým pěti kravám to samé. Černý havran rozhodl, že přijme větší nabídku, když se ozval Havranpírko. Nabízel deset krav výměnou za to, že si Veveřice vezme jeho bratra Sokolí oko. Všichni byli překvapeni, kde vzal takový majetek, načež prozradil, že své žluté kouzlo vyměnil u kupců za krávy. A tak byla Veveřice zaslíbena Sokolímu oku.
Havranpírko byl za své hrdinské skutky přejmenován na Bystrého havrana.

Vytisknout (Ctrl+P) Stáhnout v PDF

Zdroj: Lilithen, 27.06.2011

   
­­­­

Diskuse k výpisku
Eduard Štorch - Osada Havranů (5)







Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti - Nastavení soukromí


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)