Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

DĚJ:

Tato knížka vypráví o osadě Havranů, která z chudoby a hladu vybuduje slávu a bohatství.
V osadě jsou všichni zužováni hladem. Divous, obyvatel osady, to už nevydržel: "Dva dny jsem nejedl! Všechno pobiji! Hu-ho-há!" Řval na havraní totem: "Tolik dárků jsi přijímal od nás, vždycky jsi první dostával z ulovené kořisti a ode všeho jídla...!" Nakonec Divous odešel z osady - už k Havranům nepatřil.
Dlouho bloudil v lese s oštěpem v ruce. Křoví zapraskalo. Z křoví vylezli cizí lovci. Byli to členové rodu Bobříků. Bobři Divouse zajali a chtěli ho zabít. On jim ale dal tip, že můžou bez boje uloupit stádo krav a ovcí. Dal jim tip na stádo osady Havranů. I když se jim to první den nepodařilo, druhý den už ano. Ale to si Havrani nenechali líbit. U břehu Vltavy vyvolali bitku, kterou nakonec vyhráli. Všichni byli spokojení a vcelku si žili dobře. S tlupou Bobříků si dohodli mír.
Havrani se šli pást se stádem daleko k Bohdalci. Ti, co zůstali v osadě, dostali výstražný signál. Běželi k Bohdalci. Tam zjistili, že rod Volavek zajal stádo krav a ovcí a Havranpírka. Havranpírko začal utíkat, ale narazil na medvěda a ještě ho dohonily Volavky. S medvědem se vypořádal a Volavky ho prohlásily za hrdinu, vrátily mu uloupené stádo a pustily ho. Už zase vše bylo v pořádku.
Havranpírko se toulal lesem, když ho znenadání napadla šelma. Zápasil s ní, ale zápas nemohl vyhrát. V tom ho zachránil hoch jménem Sokolí oko. Spřátelili se a dokonce si po čase slíbili věrné bratrství.
Jednoho dne přišli do osady kupci. Veveřice, dcera Černého havrana, se zalíbila mladšímu kupci Kamovi. Tím pádem měla už dva nápadníky. Kama a Bobříka. Vše se mělo rozhodnout na dni Slunce.
Havranpírko složil zkoušku mužnosti. Zaběhl za Sokolím okem a šli dlouho lesem. Zavedl ho za Divousem. Vrtilka (Divousova žena, která za Divousem později odběhala) byla již mrtvá. Zabil ji medvěd. Divous byl poraněný. Havranpírko a Sokolí oko ho ošetřili. Přespali v Divousově jeskyni. Když se Sokolí oko probudil, Havranpírko byl pryč. Řekl si: "Havranpírko šel určitě zabít toho medvěda, co zabil Divousovu ženu Vrtilku." A měl pravdu. Havranpírko se opravdu vydal pomstít Vrtilku. Když přišel do osady s medvědí kůží, všichni ho obdivovali.
Nastal dlouho očekávaný den Slunce. Přišel Bobřík a Kam. Bobřík nabízel za Veveřici pět krav, tři ovce a jednoho vepře. Kam nabízel o dvě krávy více. Černý havran řekl, že přijímá větší nabídku. V tom se ozval Havranpírko. Nabízím deset krav. Ano, opravdu nabídl deset krav, ale ne pro sebe - pro Sokolí oko. Jak už Černý havran řekl, platí větší nabídka. A tak Veveřice byla "vydražena" Sokolímu oku.
Havranpírko byl za své hrdinské skutky slavnostně přijat mezi muže a přejmenován z Havranpírka na Bystrého havrana. Osadou zabouřili výkřiky: "Bystrý havran! Bystrý havran!" Nakonec kniha končila slovy:

Táborový oheň vysoko zaplál. Jiskry se rozsršely ohňostrojem do výše a v záři plamenů rod Havranů zaburácel starou píseň svých dědů:

"Havran letí nad hory,
jen Slunce je výš.
Krá-krá!

Havran letí nad lesy,
Jen větry jdou dál.
Krá-krá.

Havran se nebojí,
Má silný dráp.
Havran se nebojí,
Umí se rvát!

Havran! Havran! Havran!
Krá-krá-krá!"