Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Albeeho hra Kdo se bojí Virginie Woolfové bývá považována za absurdní drama, sám autor ji však označuje jako hru "realistickou". Jde o komorní psychologický příběh, ve kterém se během jediné noci dostávají na povrch dlouho zadržované emoce postav a který lze chápat také jako podobenství o nešvarech moderní západní společnosti - pokrytectví, nedostatku pochopení pro bližního a sobectví.

Ve hře účinkují pouze čtyři postavy: Jiří a Marta, pár postarších manželů, ve kterém je Marta o několik let starší než Jiří, což je jeden z faktorů, který ovlivňuje jejich soužití. Jiří je profesorem na malé americké univerzitě ve fiktivním městečku Nové Kartágo, je člověkem, jenž se již vzdal všech ambicí. Martu si kdysi vzal jako dceru rektora univerzity s vidinou, že jej jednou ve funkci vystřídá, ale postupně se ukáže neschopen jakékoli podobné práce. Druhým párem postav jsou mladý biolog Nick (na rozdíl od Jiřího plný ctižádosti), který právě nastoupil na univerzitu, a jeho malinko nedůvtipná manželka Drahunka. Oba páry jsou na první pohled protikladné, u obou však postupně vystupují na povrch nemoci jejich vztahů.

Hra respektuje klasickou jednotu místa, času a děje. Odehrává se během jedné noci v bytě Jiřího a Marty. Oba se pozdě v noci vrátí z večírku u Martina otce a Marta Jiřímu - k jeho nevoli - sdělí, že ještě pozvala na návštěvu mladý pár, s nímž se ten večer seznámili. Přichází Nick a Drahunka a Jiří s Martou je zapojují do svérázné hry pravd a lží, kterou mezi sebou - patrně už léta - hrají. S vypitým alkoholem se vyostřují slovní souboje nejen mezi Martou a Jiřím, ale i mezi Jiřím a Nickem. Marta s Jiřím vyprávějí hostům epizody ze svého života, u kterých si ani Nick s Drahunkou, ani divák nejsou jisti, zda jsou pravdivé, nebo zda jde pouze o slovní hru: Jiří se údajně podílel na nešťastné smrti svých rodičů, rozebírají se finanční motivace jejich sňatku atd. Leitmotivem hry jsou pak neustálé narážky Jiřího a Marty na zítřejší narozeniny jejich syna, o kterém pak Jiří Drahunce sdělí, že právě zemřel. Ve finále hry tuto skutečnost oznámí i Martě, a ukáže se, že žádného syna nemají, že šlo opět o hru, ovšem o hru smrtelně vážnou: ve vymyšleném synovi Jiří zabíjí dosavadní způsob soužití obou manželů a zůstává otevřena otázka, zda jde o katarzi postav a o jejich vysvobození z patového vztahu (který patrně vznikl v důsledku toho, že Marta s Jiřím nemohli mít dítě).

Hra má tři dějství a pravidelně se v ní obměňuje počet postav na jevišti, takže v průběhu hry se téměř všechny postavy vystřídají v dialogických scénách - Jiří s Nickem debatuje o situaci na fakultě, Marta se pokouší Nicka svést, Jiří odhaluje Drahunčiny tajné potraty a její strach z bolesti při porodu. Vedle příběhu obou starších partnerů se tak na jevišti odvíjí paralelní příběh manželství Nicka a Drahunky, jejichž vztah má, zdá se, potenciál dopadnou jednou podobně jako vztah Jiřího a Marty.

Téměř nepřeložitelný je titul hry, který i v originále (Who's Afraid of Virginia Woolf) uvádí jméno slavné anglické spisovatelky, především je však aluzí (narážkou) na písničku o třech malých prasátkách z Disneyho filmu. Proto se hra uvádí s podtitulem Kdopak by se Kafky bál (srov. Kdopak by se vlka bál) a tento slogan pak zaznívá i v samotné hře. Už tento výklad titulu hry naznačuje, jak komplikovaná a propracovaná je výstavba textu samotného dramatu. Ten nejenže v jazykových nuancích dialogů vystihuje křehké vztahy mezi postavami, ale je také plný aluzí (zvláště v replikách Jiřího) na světovou literaturu (W.Shakespeara, A.France, Bibli atd.).

Čtenářský deník	-	Kdo se bojí Virginie Woolfové? (Kdopak by se Kafky bál?), Kdo se bojí Virginie Woolfové? (Kdopak by se Kafky bál?) (2), Kdo se bojí Virginie Woolfové? (Kdopak by se Kafky bál?) (3), Kdo se bojí Virginie Woolfové? (Kdopak by se Kafky bál?) (4)
	-	Křehká rovnováha