Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Jedná se o historizující povídku tohoto autora, která vznikla roku 1974, ale oficiálně vydaná byla až mnohem později. Ačkoliv se jedná o příběh zasazený do sklonku 9. století, můžeme zde najít určitou obdobu se soudobou situací v tehdejším Československu, což je jasně formulováno už v samotné předmluvě k této próze.

DĚJ:

Příběh se odehrává v Evropě 9. století - je to přechodné období nejistot, kdy starý svět ztrácí své hodnoty a má v nejbližší době zaniknout, období chiliastického očekávání, které má být podobné dnešnímu světu.
Z vypáleného irského kláštera se na dlouhou pouť po Evropě vydává ubohý mníšek, jehož úkolem bylo skládat písně a který od umučeného opata dostal za úkol donést papeži ostatky svatého Patrika, které byly uloženy v jeho klášteře. Na své pouti potkává zajímavé postavy, které vždy symbolizují nějaký životní postoj a které chtějí, aby se připojil k jejich pouti.
První postavou je podivný stařec. V ubohém ranečku si s sebou nese velká díla antických filozofů a mudrců. Pevně věří, že svět může znovu nabýt rovnováhy jen tehdy, když se navrátí ke kolébce své kultury - antickému Řecku.
Druhou postavou je zámožný židovský lékař, který uzdravuje všechny panovníky a biskupy. Je přesvědčen, že jedinou možnou cestou je racionální poznání a vědecký pokrok. Vychvaluje orientální kulturu a kalify, kteří jako jediní jsou podle něj schopni udržet kontinuitu světových dějin právě kvůli tomu, že investují do vzdělání a výzkumu.
Třetí postavou je černý cizinec, zastánce učení bulharského otce Bogomila. Odvrací se od klasického pojetí křesťanství a věří v učení nové církve, která káže, že hlavním nepřítelem Boha je církev a papež, protože oni jsou ve skutečnosti přestrojeným Satanem a jeho vojskem, které vyšlo z Pekla.
Všichni tři se mníška snaží přesvědčit, aby šel s nimi. Mníšek, věrný své víře a stále plný naděje, jim však uteče a dojde až do Říma, kde v tlačenici v chrámu, kde je souzen mrtvý papež, přijde o nohu svatého Patrika a také o všechny ideály. Zklamaný a bez jakéhokoliv cíle bloumá Evropou, až znovu narazí na své tři známé. Jako prve, i tentokrát uteče. Nakonec však v horách narazí na chatrč, ve které přebývá zrzavý muž - spisovatel, jenž se zalekl falešného vysvětlení svého díla, a odešel proto jako poustevník do hor. Mníšek s ním zůstane, aby v horách mohl nerušeně přemýšlet. Po nějaké době spisovatele opustí a vydá se na cestu. Zjeví se mu Bohorodička a ptá se ho, proč už pro ni neskládá písně. Mníšek odpovídá, že lidi je stejně neposlouchají, ale Panenka Maria ho přesvědčí, že písní je třeba i tak.

"Proč už mi nezpíváš, malý mníšku?" zeptala se přívětivě žena.
Mníšek neodpověděl, ani nesklopil oči.
"Myslíš si, že když nadchází konec časů, není proč zpívat?"
"Není. Vždyť víš," řekl tiše mníšek.
"Ty můj maličký! Myslíš si, že když už nemá cenu zpívat pro lidi, tak už ani zpívat nelze?"
Mníšek opět neodpověděl, jen cítil, že jeho smutku není konce.
"A ty si myslíš, že lidé jsou to jediné, pro co zpívat?"
"A pro co jiného?" opáčil mníšek s lehkým údivem.
Panna teď mlčela.
"Když pro lidi je v jejich hluchotě už skoro hřích zpívat - tak jak by ještě bylo vůbec možné zpívat?"
Hleděla na něj dál mlčky, jen se zdálo, že se začala usmívat.
"Smím snad zpívat sám pro sebe?!" řekl skoro zoufale. "Či cožpak mohu zpívat pro anděly? Nebo mám snad zpívat pro tu lesní zvěř?! Chci zapomenout, že vůbec jsem - a to mám ještě zpívat?" dodal s trpkostí.
Nastalo mlčení, Panna se usmívala a usmívala, záře slunečních paprsků se teď chvěla jako za žhavého letního dne nad lukama, zdálo se, jako by se ve chvění chtěla rozplynout.
"Paní!" vyhrkl náhle mníšek, jako by cosi pochopil.
Jas a záře zintenzivněly nyní tak, že Panna znezřetelněla jako v mlze. Světlo bylo příliš třpytivé pro jeho oči. Zavřel je. A složiv se klidně na kořeny stromu, rázem usnul.

Povídka Mníšek ilustruje nejenom beznaděj a zoufalství, které přemáhá člověka v těžkých časech, kdy se starý svět hroutí a tradiční hodnoty ztrácejí svůj smysl a na jeho místo ještě nenastoupil nový svět s novými pravidly, ale také se zamýšlí nad problematikou smyslu práce, konkrétně umělecké tvorby, v těchto ztracených časech. Bondy zde přesvědčuje všechny, kteří díky absurdním podmínkám jež ve své podstatě jakoukoliv uměleckou tvorbu znemožňují a kteří ztratili chuť do práce, aby přehodnotili svůj přístup a uvědomili si důležitost umění v tak vypjatém čase. Umění a vzdělanost totiž musí přetrvat, aby bylo zajištěno plynutí a trvání naší vlastní kultury.

VLASTNÍ NÁZOR:

Ačkoliv se na první pohled zdálo, že se bude jednat o historickou povídku zabývající se problémy znesvářené Evropy a křesťanství, byla jsem překvapená aktuálností díla a především naléhavého poselství, které plně vyznělo až v samotném závěru. Nemůžu než doporučit.

Čtenářský deník	-	Invalidní sourozenci
	-	Mníšek
	-	Příšerné příběhy

Čítanka	-	Anglická Jezerní panna (Příšerné příběhy)
	-	Četl jsem právě