Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Karel Dušnic, poslední zástupce staré patricijské rodiny bankéřů, se jednoho dne vydává se svým spolkem na výletní plavbu po Vltavě na palubě parníku Caput regni. Život většiny pasažérů je ještě před vyplutím zpečetěn. Po výbuchu vadného kotle jsou těla výletníků vymrštěna do vody na nedaleké nábřeží a sám Karel Dušnic je uvrhnut do vody, kde se chytí dřevěných trosek lodi. Tam ho také po necelé půlhodině vyloví vorař Jan Chrapot, který po detonaci odvázal svou pramici na rodné Kampě a jal se zachraňovat. S vypětím sil Dušnice naloží do své pramice, prodere se houfem zvědavců na březích Kampy a předá ho své manželce, ať ho uloží u nich do postele. A vrací se zpět na pomoc. Jeho manželka se však při pohledu na Karla oblečeného do nejjemnějšího hedvábí neudrží a svede ho. On otřesený z tragédie se jí podvolí a dá jí to nejcennější, své panictví, a to ještě netuší...
Doktor Dušnicovi doporučí pobyt u moře, aby se dostal z šoku po takové tragédii. Karel se ale vrací neodpočinut a doptává se na své přátelé ze spolku. Nakonec se dozvídá, že všichni do jednoho jsou mrtvi. A tak se uzavírá sám do sebe, stává se z něj podivín. Nevychází z domu a stále sedí sám doma ve špinavém županu.
Ale ještě jednou se vydá zpět na ostrov Kampu, aby vorařovi poděkoval za jeho záchranu. Po příchodu tam se setkává s jeho ženou, která mu okamžitě sdělí, že muži vše řekla. "Stejně by to poznal sám, že jsem v očekávání." Karel zděšen vchází za Chrapotem do bytu a čeká zasloužené výčitky, ale vorař je pod pantoflem. Sám nemohl mít děti, a tak mu ani nespílá. Už vůbec ne po tom, co mu Dušnic podá 1000 zlatých a odchází.
Čeká, že se už o rodině nic nedozví, ovšem Jan přichází, aby mu oznámil narození syna. A od té doby mu Karel posílá měsíčně 50 korun. A malý Jarda, jak dítě pojmenují, mu jednou ročně nosí vysvědčení.
Chrapotka Jarouška od mala navléká do drahých oblečků, ve kterých chodí hrabátka a děti bankéřů, snaží se ho posílat do škol, kam dochází děti těch nejvyšších vrstev. Jeho docházka končí po neúspěšném prvním roku na reálce, kde Jarda zjistí, že to není lehké se dostat mezi šlechtické synky. Ti jím opovrhují a přehlížejí ho, to je i důvod, kvůli kterému vzdá školu.
Díky jeho vybraným mravům a luxusnímu oblečení se stane nepsaným vládcem ostrůvku Kampy. Chlapci mu závidí a dívky jsou mu oddány, včetně Bětky Dvořákové, se kterou chodí do Odkolkových sadů na dostaveníčka.
Bětka pochází z chudší rodiny. Její starší sestry si přivydělávají jako společnice starších, bohatých pánů. Emy, její sestra, jí jednoho dne navrhne, že už je dost stará na to, aby se také s nějakým pánem setkala. Bětka to Jardovi raději předem řekne, ať si nepřipadá jako kořen, že o tom neví. V šestnáctiletém mladíčkovi to vře, i když ještě nemá pořádně potuchy, co to znamená dát si dostaveníčko s pánem. Bětka se tedy za zády rodičů setkává s pánem. Chrapot ji nenápadně sleduje až před hotel, kam si ji pán pozval, tam ho uvidí stahovat roletu v okně a všechno mu dochází. Zdvihne se mu žaludek a zvrací.
Po této zkušenosti má pocit, že dospěl a musí si najednou vše vynahradit, jsou přece i jiné holky. V létě se s nimi vozí na lodičce po Čertovce, v zimě jim půjčuje brusle, a tak si všechny podmaňuje. Bětka, s kterou stále chodí, to nerada vidí - ale copak je sama lepší? Ta už chodí k paní na Riegrovo náměstí. Ale nikdy se s ním neopomene rozdělit o nějakou tu částečku.
Jeho éra dohazovače začíná, když se dozvídá o bídě, ve které žije jedna z jeho milenek, hloupoučká Lojzička Hejlová. Tak jí doporučí, ať se zastaví u paní na Riegrově náměstí. Lojzička se stydí, a tak ji jde tedy Jarda ohlásit. Za tuto službičku dostává pár krejcarů. Stará Hejlová je potěšená, že holka donesla domů peníze, a tak se jí ani moc nevyptává, kde je nabrala.
Chrapotovi na Jardu stále doléhají ohledně práce, když nechal školy, tak ať pracuje. Tomu se do roboty moc nechce. Bětka si ho vydržuje, říká mu jak se chovat, co nosit, aby byl "švihák". A za každou slečnu, kterou uvede na Riegrovo náměstí, mu jednorázově kápne dvacka. Když nakonec peněz ubývá, je nucen si práci hledat. Přijmou ho v jednom z předních hotelů díky jeho znalosti němčiny. Spolupracovníci ho po nějaké době vezmou s sebou na večerní tah. Neskončí nikde jinde než v tom nejhorším vykřičeném domě. Jarda je zděšen úrovní zdejších ženštin. Jeho Bětka, Lojzička, to je jiná třída. Jednoho dne se to rozhodne spolupracovníkům ukázat a dovede jim na byt Lojzičku, ta si jen odskočí z práce, jakože na pochůzku. Ale ti jak vidí tak krásnou holku, už ji z pracek nepustí. Jardovi dokonce zatrne u srdce, snaží se ji odvést, ale veškerá snaha marná. Lojzička se toho dne do práce nevrátí a ztrácí ji. Tím se dostane ještě do většího svrabu a k paní na Riegrově náměstí teď musí docházet denně. S jedním z party číšníků se setkává častěji, a tak už nemá na ostatní čas. Ti se do něj pustí, ale Jarda je ukonejší. Zítra jim dovede lepší, kombiné, samá krajka. A tak se z něj stává pasák, aniž by to věděl, chápal. Na druhý den dovede Bětku - to, že si ji přitáhnou, už mu tak nevadí, je to snad tím, že má raději Lojzičku? Při jednom sedánku číšníků s Bětkou přichází k nim domů další nájemník, jejich vedoucí z hotelu, vyučený jídlonoš Theodor a bere si Bětku k sobě do pokoje, avšak proti tomu jsou všichni bezbranní. Jarda se o tom dozvídá a zakazuje tam Bětce chodit, ta i přes Theodorovy námitky k číšníkům už dále nedochází. Při potyčce v práci jídlonoš Jardu natruc vyhazuje.
Přeptává se v dalším prvotřídním hotelu na místo, ale jeho doporučení nejsou dobrá. Nakonec končí v nočním zábavním podniku, v lokále U Města Budapěšti.
Tam je to jiný život. Pánové se předhánějí o vyšší spropitné, aby oslnili dámy. Dostává zvláštní dýško od pánů, kteří chtějí mít soukromí při svých sedáncích se zpěvačkami. A ráno vždy jezdí se spolupracovníky do Selce, kde si U Admirála zahrají jeden, dva kousky k tanci. Projedou se v loďce, nazí se vykoupou a v lese vyspávají až do odpoledne.
Jarda by chtěl, aby s ním i Bětka někdy jela do Selce, ale copak to jde takle brzo po ránu?
Proto jí sežene práci číšnice v kavárně Rokoko. Za pár dní se s ní nastěhuje do bytu, elegantní nábytek si vezmou na splátky, aby si tam Bětka mohla zvát zákazníky. Nabídky se jí hrnou hned od prvního dne. Začnou mít ale problémy, jsou otevřeny dva nové kabarety a není na splátky. Za nábytek docházejí už doporučeně upomínky, ani na nájem nejsou peníze. Nastěhuje se k nim Emy Dvořáková, sestra Bětky, a i ta se má co ohánět, aby jim zaplatila dva krejcary týdně. Ty jim však moc nepomůžou. Jarda navrhne, ať nestrkají peníze do chřtánu té Němce na Riegrově náměstí a sejdou se s děvčaty raději u nich. Obchod vzkvétá a dluhy za nájem jsou zaplaceny, ale nábytek musí být splacen a dnes tu není ani halíř. Aby jim jej nezabavili, snižuje se Jarda k tomu, že zajde za subretkou U Města Budapěšti, Ilonkou Varadyovou. Ta po něm už delší dobu kouká a je ochotna mu za společnost zaplatit. Jardovi se Ilonka nezdá, vypadá jako nakažená, na umyvadle spousta lahviček s mastmi a ty její červené skvrny na kůži. Peníze však potřebují.
Dluhy splatili a už přemýšlí o novém větší bytě, moderním nábytku. K paní na Riegrově náměstí už nepáchne ani noha, snad se nedozví, kdo jí bere kšefty. Jarda se necítí dobře, bolí jej uši, zuby, cítí se malátný. Nakazil se od té mrchy Ilonky. Jde si to s ní vyřídit, ta ale mizí z města.
Najednou se vše kazí, do bytu přichází mravnostní policie, Bětku zatýká. Jarda dostává předvolání na policii, která mu přikáže léčení. Ve všeobecné nemocnici stráví víc než půl roku a o své milé má zprávy jen od její sestry. Bětka si odpykává delší trest ve věznici. Po jeho propuštění z nemocnice si hledá další práci, dohazovače a pasáka, už odmítá dělat. Stejně to moc nevynáší. Jarda se vydá hledat poslední známou milou duši. Na ulici vyhledá Lojzičku, která se k němu překvapivě zná. Zve ho k sobě domů a stráví s ním noc. Jaroslav jí navrhuje útěk do Vídně. Nechce se od ní už nechat vydržovat, a proto shání peníze, aby už nemusela vykonávat své řemeslo. Staví se tedy pro peníze za svým pravým otcem Karlem Dušnicem. Ten, zděšen z jeho nenadálé návštěvy, ho vyhazuje. Po jeho odchodu se zpytuje a rozhodne se jeho matce na Kampu poslat dopis, kde se k němu přiznává a odkazuje mu veškerý svůj majetek. Chrapot se po negativní odpovědi otce rozhodne vykrást jeho bohatý dům. Večer se vplíží na pavlač, tam ho nachytá bytná a Jaroslav ztrácí odvahu a odchází domů. Když ráno přichází dopis od Karla Dušnice, leží Jaroslav Chrapot bez života doma na stole.

Děj je zařazen do hlavního města Prahy, romantické Kampy a tajemných přilehlých uliček. Vyšel roku 1914 takřka na den za šestnáct let po vltavské katastrofě. Skutečná událost, která Kische inspirovala k napsání jeho prvního a zachovaného románu. Doba kdy upadávala sláva velkých patricijských rodin, které vlastnily většinu paláců v starobylé Praze. Stále byly propastné rozdíly v majetku lidí. Čas mnohých objevů, kdy po ulicích jezdily dohromady drožky i nově vynalezené automobily. Doba vzniku mnoha vykřičených míst v matce Praze, kdy neřest byla tvrdě postihována.

CHARAKTERISTIKA POSTAV:

Karel Dušnic - psychicky nezdravý do sebe uzavřený muž, který se po tragédii zbláznil a už ani nevycházel z domu; tím se z něj stal ještě větší neduživec, bojící se lidí, nemocí a otevřeného prostoru; možná kdyby nevyrůstal v přepychu a byl nucen vydělávat, byl by jiný
Jaroslav Chrapot - mladík, který byl zkažen světem, ve kterém vyrůstal; vlastnosti pasáka mu byly od mládí předkládány jako přirozené; normální bylo posílat své dívky za výdělkem a nechat se jimi vydržovat; kdyby to dělaly za jeho zády, byl by podle slov všech jen tupý "kořen"; neuvědomil si vážnost situace, když si šel vydělat pár korun k subretě; dost možná to bylo i dobou, kdy osvěta v pohlavních i ostatních nemocech nebyla žádná
Bětka Dvořáková - díky špatnému rodinnému zázemí, chování a životnímu stylu jejích sester se z ní stala stějně jako ony lehká dívka; sestry jí toto živobytí předkládaly jako normální práci, za kterou se nemusí stydět; dokonce jí k tomu i dopomohly, když jí sehnaly prvního zákazníka
Lojzička Hejlová - naivní mladičká dívka, která se nechala ovlivnit okolím; bez svého názoru; nechala se kýmkoli obloudit, donutit ke všemu, využívat; připadalo jí samozřejmé živit svého partnera
Stará Chrapotka - žena, která toužila po společenském uznání, o tom dostat se do vyšších vrstev, a toho chtěla dosáhnout přes svého synáčka; k tomu všemu samozřejmě patří touha po penězích
Starý Chrapot - její muž, který byl takzvaně pod pantoflem

ZÁVĚR:

Tuto knihu jsem si vybrala po přečtení mých školních skript, kdy mě zaujal životopis Egona Ervína Kische. Píše se tam, že ho nejvíc vystihuje text na záložce jedné z jeho knih: "Zápisky jednoho z nejdobrodružnějších lidí naší doby, E.E.Kische, který pracoval jako potapěč na dně mořském, přenocoval v apačské čtvrti londýnské Whitechapel, byl při zastřelení vídeňského zločince Breitwiesera, letěl za války aeroplánem nad Benátkami, byl v Cařihradě, dal se tetovat, zažil nebezpečí ponorkové plavby, byl hlídačem na věži svatoštěpánské ve Vídni, učil se klaunem v Dánsku, pracoval na jatkách, zná průmyslové magnáty ruského revíru a prožil zajímavá dobrodružství jako filmový statista." Co říci více? Vyznával po celý život krédo "být přitom", vysloužil si dokonce přezdívku "zuřivý reportér", která se stala názvem jedné z jeho knih. Jeho reportáže jsou psány s obrovskou lehkostí a elegancí, brilantně, navíc s nadhledem, který však nesmazává bezprostřednost zážitku. Kisch byl znalcem pražského podsvětí, šantánů a lokálů a současně přítelem pasáků, prostitutek a drobných zlodějíčků. Dokonale vystihl jejich životní filozofii a jejich zvyky a odtud také perfektní znalost hovorové češtiny.

Co se týká jazykových prostředků, Kisch používá euferismu - zjemňuje nepříjemné věci formou opisu. V knize nenajdeme ani jednou, aby uhodil hřebíček na hlavičku a nazval některou z dívek lehkou holkou. Ani slova nevěstinec nepoužije, vždy jen dům na Riegrově náměstí. V celém díle používá hovorové češtiny, kterou - jak jsem už napsala výše - má velmi dobře zvládnutou. Z textu knihy je poznat autorův německý původ, neboť i v českém jazyce používá německý slovosled v textu.

Kniha na mě působila velmi poutavě, dobře se mi četla i přes to, že námět a vydání jsou už starší. Určitě i díky hovorové češtině, kterou je kniha psána. I osudy hlavních hrdinů jsou zajímavé, jak může prostředí a místo, z kterého člověk pochází, ovlivnit. Hlavního hrdinu jsem i po tom, co vlastní vinou onemocněl a byl trestán, litovala. Celou knihu jsem měla pocit, že mu nikdo neukázal ani jinou stránku, jak je možno žít život. Happy-end jsem nečekala, ale i přes to mě konec dojal. Karel konečně pochopil, že styl života, který doposud žil, nebyl správný a chtěl od něj utéct. K tomu ovšem potřeboval pomoct v prvních krůčcích a založit penězi. Když už vše vypadalo dobře a měl od svého otce dostat peněžitý základ do života, náhoda chtěla tomu, aby dopis přišel pozdě. Bylo už navždy pozdě...

Čítanka	-	Pasák
	-	Prašná brána
	-	Tržiště senzací