Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• přejít na: podrobný děj / stručnější děj

Nejznámější dílo Egona Hostovského využívá stavbu špionážního románu, nese prvky existenciální i absurdní prózy a velmi výmluvně zachycuje atmosféru doby komunistického převratu roku 1948.
Dějovou linií románu je pátrání po informacích o novináři jménem Pavel Král, jenž je tak hlavní postavou románu, ačkoli se v něm osobně neobjeví. Protagonistou je jeho bývalý přítel, židovský novinář Brunner, postava nesoucí některé rysy autora. Ten pátrá po Královi z důvodů osobních, ale i v úkolu komunistické tajné policie i amerického agenta Morgana. Brunner se víc a víc zaplétá do absurdně mnohostranné špionážní hry, postupně ztrácí svou osobnost a stává se součástí vznikajícího systému, se kterým vnitřně nijak zvlášť nesouhlasí. Vše se totiž odehrává během několika dní kolem únorového převratu roku 1948. Kromě špionážního děje, jenž upomíná na novelu Grahama Greena Ministerstvo strachu, je vícevrstevný Hostovského román mistrným existenciálním obrazem tísnivě napjaté doby i beletristickým zamyšlením nad faktem moderní epochy, ve které důležitější než sama skutečnost je způsob, jakým je interpretována.

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Mladá fronta v Praze roku 2011 (1. vydání tamtéž). K vydání připravila a ediční poznámku napsala Olga Hostovská, doslov napsal Vladimír Papoušek. Počet stran: 263. ISBN: 978-80-204-2434-1.

I. ČÁST:

• literární druh a žánr: epika, román se špionážní zápletkou
• kompoziční výstavba: 19 nepojmenovaných kapitol
• časoprostor: převážně Praha kolem roku 1948
• téma a motivy: Amerika - Komunistická strana; destruktivní činy ideologie, boj o moc, jednotlivé osudy postav, intriky, vydírání, špionáž a lži, láska, dobrá vůle (farář, Pollingerová, Olga)

II. ČÁST:

• vypravěč/lyrický subjekt: er-forma (střídání jednotlivých postav)
• vyprávěcí způsoby: dialogy, přímá řeč
• postavy a jejich charakteristika:
  • ERIK BRUNNER - úředník na ministerstvu vnitra; Žid, člen komunistické strany doufající ve zlepšení životních podmínek pro něj a jeho ženu (žijí v malém bytě plném nábytku); nerozhodný, ukvapený, protichůdný a rozporný, má strach z autorit
  • soudruh MATĚJKA - vysoce postavený člen komunistické strany; milý a zdvořilý, vlivný; poručí Brunnerovi, aby se pokusil přijít na kloub otázce Pavla Krále
  • PAVEL KRÁL - český novinář, jenž se v díle osobně nevyskytuje, avšak je hlavním objektem díla; měl poměr s ženou Erika; snaží se dostat do Ameriky, aby tam zachránil svou svěřenkyni Janu
  • OLDŘICH BOREK - novinář, který za války schovával Židy; milý a přátelský, dokáže si se vším poradit; má ženu Irenu, jež miluje, avšak nedokáže žárlit na její milence, o kterých ví
  • OLGA - žena Erika; měla poměr s Králem; její láska není k Erikovi tak silná, ale je s ním (především z lítosti)
  • IRENA - žena Borka, miluje ho; hodně společenská
  • soudruh HUŠNER - kolega Erika; má za úkol sledovat Erikovu práci a dává Matějkovi informace; po setkání s jasnovidcem Erikovi pomůže, jelikož ho dříve přivedl do problémů
  • Američan Johnson - nenápadná ironická postava, která nemá s dějem nic společného a připletla se do něj náhodou; pouze hledá v republice svůj ztracený kufr z dřívějších let, kde má být údajně spodní prádlo cizích žen
  • GERARD MORGAN - pohledný, milý, tlustý pán, jenž se pořád směje (a to často v nevhodných situacích); pracovník amerického velvyslanectví; miluje Pollingerovou
  • slečna MARGARETH POLLINGEROVÁ - pracovnice na americkém velvyslanectví; pohledná žena, jež ohromí Erika a Morgana; pomůže Erikovi v emigraci na americké území v Německu

III. ČÁST:

Jazykové prostředky

Spisovný jazyk, cizí slova (hlavě v promluvách pana Johnsona)

O autorovi

Narodil se 23. dubna 1908 ve východočeském Hronově jako nejmladší (osmé) dítě do továrnické rodiny se židovskými kořeny.
První texty publikoval již na gymnáziu pod pseudonymem H. Noge.
Studoval na Filozofické Fakultě UK, krátce na univerzitě ve Vídni.
Pracoval v pražských nakladatelstvích jako lektor.
V období 1937-39 pracoval jako úředník československého ministerstva zahraničí.
V roce 1939 zvolil emigraci, působil v konzulátu Československa a v roce 1957 získal americké občanství.
Zde se živil jako učitel češtiny, poradce pro evropskou literaturu a novinář.
Spolupracoval také jako redaktor rozhlasové stanice Svobodná Evropa.
Zemřel roku 1973 v New Jersey.

Tvorba

• stylem psaní zařazen do existenciálně-psychologické prózy
• podobní autoři: F. M. Dostojevskij, F. Kafka
• napětí, motivy odcizení, strach a nedůvěra, existenciální úzkosti a hrůzy, nemožnost komunikace, nepochopení, křehkost člověka vůči ideologickým zřízením a válečné mašinérii
• psal převážně v češtině, což mělo někdy problémy s překladem
• Ghetto v nich - román; postavy nucené žít ve vnitřní izolaci (vyloučení ze společnosti)
• Dům bez pána - nejrozsáhlejší předválečná próza; příběh s autobiografickými rysy
• Všeobecné spiknutí - román; nejpropracovanější dílo

PODROBNÝ DĚJ:

I.

Erik Brunner, úředník na ministerstvu vnitra, se jednoho rána dostává se zpožděním do práce. Když čeká na tramvaj, a později i cestou tramvají, běhá mu hlavou nespočet myšlenek. Některými hodnotí situace kolem něj, jiné jsou jako retrospektivní pohledy a vzpomínky spjaté s konkrétním místem, kterým právě tramvaj projíždí.

Při příchodu potkává Jana Masaryka, který ho osloví jménem a prohodí s ním pár slov o tom, jak se každý má.
Když vejde do své pracovny, kde téměř netopí topení a je tudíž ukrutná zima, čekají na něj hromady a hromady nepřečtených úředních spisů k vyřízení. V jednom dopise stojí žádost od Francouzů, zda by bylo ochotno ministerstvo proplatit 14denní návštěvu republiky.
Po chvíli přijde do jeho kanceláře kolega Hošner, který se ptá na rozhovor s Masarykem.

Erika stále otravují jeho vnitřní dialogy. Jeho sekretářka oznámí příchod česky mluvícího Američana Johnsona, jenž jim poté převypráví svou historku o kufru, který kdysi ztratil v jednom hotelu a chce od nich kontakt na člověka, jenž měl kufr naposledy v ruce. Erik a Hošner Johnsona odmítnou a ten odchází.
Erikovi zazvoní telefon a v něm se od jednoho z největších mužů strany dozví, že se ihned musí dostavit za ním.

II.

Na cestě na ministerstvo Erikovi v hlavě stále probíhají myšlenky typu: "Co se mnou bude?" Jakmile však vejde do kanceláře pana soudruha Matějky, jednoho z vysoce postavených lidí ve straně, pocítí drobnou úlevu. Místnost je hezký vybavena - fungující topení, vysoké koberce, příjemná atmosféra - a hlavně soudruh Matějka, o němž si Erik myslel, že bude od pohledu přísný, vypadal mile a zdvořile. Přesně tak se i choval. Erik byl velice překvapený. Dokonce mu byla nabídnuta slivovice a zbytek láhve si mohl odnést domů.
Matějka objasnil, proč se zde Erik nachází. Jednalo se o pana Krále. Král měl vycestovat do Ameriky za účelem stát se českým generálním dopisovatelem Československé tiskové kanceláře v USA. Pan Král má v Americe svěřenkyni, mladou 17letou Američanku, jež je nyní vážně nemocná, a to je hlavní důvod, proč chce pan Král do Ameriky. Bez jeho peněžní podpory mladá slečna umře. Avšak strana si musela být jistá, že nebude dělat Král problémy a neobrátí se proti nim, a proto Erik, jako člověk, jenž má s panem Králem určitou minulost, dostal za úkol zjistit co možná nejvíce podrobností o tom, jaký Král je.

III.

Po marných pokusech jeho ženy Olgy uvařit oběd se Erik vrací domů. Téměř bez života, otrávený, plný zášti a zlosti. Olga to ihned pozná a ptá se ho, co se stalo. Erik nejdříve zapírá, ale poté začne ženě vyčítat scházení se s Králem. Žena díky tomu, že se napije slivovice, kterou Erik přinesl domů, se rozpovídá o svém vztahu s Pavlem Králem a popravdě vše dopodrobna řekne, vyčte Erikovi jeho chyby a nehezké chování k ní.

Na konci kapitoly zazvoní na dveře Hušner a vyřkne Erikovi, že ho prý udal panu Matějkovi a že prý má nyní velké problémy.

IV.

Pan Oldřich Borek a jeho žena Irena, kteří bydlí ve velkém bytě, očekávali návštěvu Američana Johnsona. Připravovali se a vynutili si, aby je nikdo během návštěvy v pracovně nerušil. Když pan Johnson přišel, obdaroval je různými věcmi (káva, čokoláda, whiskey, koňak, parfémy atp.). Po krátkém přestavení jim převyprávěl situaci, v níž se nyní nachází. Mluvil upřímně o všech lidech, kteří se s ním setkali a se kterými věc ztraceného kufru řešil. Zmínil se, že ho pan Král poslal právě za Borkem, že by mohl vědět, kde se Procházka nachází. Procházka byl poslední člověk, co měl u sebe jeho kufr. Od Borka se dozvěděl, že Procházka není v Praze, jak si strana myslí, ale na své adrese v Londýně, kterou pan Borek Johnsonovi poskytl pouze slovně, aby nemohl být nijak usvědčen, např. doktorem Matějkou.

V.

Margareta Pollingerová zavolá panu Gerardu Morganovi (i když je prý pohledný a milý, slečna Pollingerová ho nemá v oblibě, protože se směje pořád a i v těch nejméně vhodných situacích) a poté se sejdou u ní doma. Řeší situaci pana Krále a jeho "dcery". Konkrétně to, že není Jana adoptovaná, jelikož to americké zákony nedovolují neženatému muži. Pollingerová je silně znechucena myšlenkou na to, že by pan Král lhal a věří, že je v těžké situaci a jen chce svému dítěti pomoci. S tím Gerard souhlasí, avšak on má za úkol shromáždit co nejvíce informací právě o něm a je jeho úkolem se ptát. Ví, že má Král zvláštní politické vlastnosti. Zná se s Olavem Arnestem, jenž pomohl dostat se Královi v roce 1939 do Oslo. Gerard chce, aby se s ním slečna Pollingerová sešla v baru Esplande. Gerard by rád věděl víc, je si totiž vědom, že o Krále se zajímá jak Washington, tak komunistická strana Československa.

Dále navštíví Erik slečnu Pollingerovou. Je k ní upřímný a ona ho pozve na návštěvu i s jeho ženou. To velice rád přijme, ale bojí se, že nebude moct vrátit tuto laskavost, neboť žije v malém bytě. Přišla však řeč i na vztah Erik-Král a Olga-Král. Přes pochybnosti paní Pollingerové kvůli komunistickému odznaku na Erikově kabátě nakonec nabyla důvěry a navzájem si prokázali vděk.

VI.

Číšník Antonín zpozoruje bolševika Brunnera čekajícího ve vinárně již třetí den na Oldřicha Borka. Ten nakonec dorazí a Antonín jej hned varuje. Ten však nedbá jeho varováním a nesměle a radostně se celý večer s Erikem baví a vypráví na různá témata. Celý rozhovor číšník pečlivě odposlouchává a nenechá si nic uniknout. Nic důležitého ale nevyposlechne, usoudí však, že Erik je na komunistu velice slušný a milý. Brunner a Borek se přesouvají do baru Milano.

Zde pokračoval rozhovor hlavně o Královi. Nejdříve povrchně, poté se přešlo ke komplikovanému vztahu mezi Erikem a Králem a také Olgou. Erik zjistil, že Král měl milenku v Paříži, která s ním otěhotněla ve stejnou chvíli, co byl s Olgou, a která právě poznala Erika. Král si poté adoptoval sirotka - Janu. Erik Královi nevěří a myslí si o něm, že lže. Borek mu ale důvěřuje a ví, že Král žádný padouch není a je mu ho líto.

VII.

Erik se vrací kolem třetí hodiny domů temnou Prahou. Hlavou mu létají nekonečné myšlenky směrem k všem zúčastněným lidem v jeho životě a o tom, co vše se přihodilo. Přidá tomu ještě příhoda s policisty, kteří mu zasvítí do obličeje baterkou a žádají o předložení papírů, ale poté, co si všimnou odznaku na kabátě, začnou se omlouvat a chovat strojeně. To dodá Erikovi pocit moci a síly, kterou však rychle ztratí, jelikož od něj odmítne zapálení cigarety sirkou člověk, který ho o to požádal, ale pak si všiml právě jeho odznaku komunistické strany.

Erik dojde domů. Nechce vzbudit Olgu, avšak přes málo prostoru v bytě se mu to nepovede. Nejdříve jsou na sebe oba poměrně milí, avšak to ztroskotá při rozhovoru o Královi, kdy Erik předloží fakt, že měl Král milenku v Paříži. Olgu to však neurazí a řekne mu, že nikdy nedostane to vytoužené "promiň, měl jsi pravdu, Král je zlý člověk," po kterém Erik touží. Olga mu přeje dobrou noc.

VIII.

Pan Matějka má ve své pracovně návštěvu - Hušnera. Objasní mu situaci a nařídí, že jeho jediným úkolem je hlídat Erika bez toho, aniž by si na něm vyléval zlost či zášť. Sledovat a kontrolovat jen jeho, stejně jako Matějka kontroluje Hušnera a Erik kontroluje ostatní.

Unavený Erik povídá Matějkovi, že se dále nechce podílet na tom, že by donášel na nevinné lidi. Jeho postavení se ale zásadně mění. Už se Matějky nebojí, ba naopak, je téměř lhostejný k jeho postavení, považuje se s ním za téměř rovného. Matějka prohlédne, že už zjistil osobní záležitosti, jak chtěl a dál s tím nechce mít nic společného, avšak nepoleví a dohodnou se, že bude dál donášet, nýbrž informace, které přinese, budou bez udání zdroje. Nebude nikoho udávat, pouze předávat informace.
Povídali si především o Králově soukromém životě - o schovance Janě. Erik řekl Matějkovi, že Jana má stále žijícího otce v Německu a že se sešel s Králem, kterého to stálo mnoho peněz a že ho vydíral. Matějku to ale naštvalo, protože se zajímá o politické vlastnosti Krále a o těch nic nevěděl. A nejvíce jej vytočila informace, že jde k Pollingerové na večeři, kde by mohl sedět i pan Gerard Morgan.

Matějka si k sobě zavolal šéfa německého oddělení Klaudu. Je to starší bílovlasý muž, téměř slepý. Probírali spolu německého uprchlíka českého původu Kapouna (otec Jany), jehož prý nyní schovává u sebe Borek. Chtějí ho nechat zatknout. Ale nejsou si jistí. Klauda říká, že by se jim mohl možná Kapoun hodit.

IX.

Erik cestou k Pollingerové na večeři poznal muže, kterého potkal tehdy, když si od něj nenechal zapálit cigaretu - špeh. Vešel do bytu paní a kromě ní tam nebyl už nikdo další vyjma Gerarda Morgana. Erik chtěl s oběma mluvit a byl upřímný a řekl, že bude volat Matějka, zda tam Gerard je, či ne, a podle toho by musel Erik odejít. Morgan mu poradil, ať mluví pravdu a že se poté sejdou v nějakém opuštěném baru.

Všichni tři mluví velice otevřeně o všem diskutovaném. Erik vysvětlí svou situaci. Debata se odvíjí do té doby, dokud si Erik neuvědomí, že Morganovi jde pouze o shromažďování informací a Pollingerové o soukromý život Krále. Erik cítí, že se o Krále bijí dvě mocnosti - Amerika a komunistická strana. Pollingerová říká, že je Král dobrák od kosti, že je čestný a má ho ráda, chce mu pomoct. Morgan k němu má neutrální vztah, přijde mu milý a Král za ním chodí pro rady nebo se svěřit. Erik chce, aby se celá věc už rychle vyřešila a měl jak Král, tak Erik od celé záležitosti pokoj. Chce Královi pomoci, jenže si zároveň vzpomíná, že jej moc rád nemá, protože mu přijde nečestný a arogantní.

X.

Borek zjistí, že byl někým udán, avšak nechce si připustit, že by to mohl udělat Brunner. Irena po večeři pověděla vzlykavě svému muži Borkovi o tom, že jí dnes navštívil u nich doma Kapoun a vyhrožoval jim a že u nich bude mít ten nejlepší byt. Komunistická strana ho chce využít pro svůj prospěch a dohodla mu schůzku s Klaudou. Pro něho má Kapoun informace o nacistických vůdcích v řadách komunistů, avšak to se může hodit i Američanům - Morganovi. Kapoun se večer vplíží ve tmě s revolverem v ruce do bytu Borka. Ten je však připravený a odzbrojí ho, zbije a poté, co se Kapoun umyje, Borek uvaří kávu a začne Kapouna vyslýchat - jeho plány a úmysly. Kapoun se chce přidat k té silnější straně, o jejímž úspěchu nepochybuje. Chce také dosáhnout toho, že dostane zpět svou dceru Janu. Borek mu po tom, co se dozví vše, co chtěl, dovolí zůstat pět dní na půdě.

XI.

Všude po Praze jsou policisté a vojáci s puškami, na ulicích probíhají protesty a propukl zmatek. Nikdo neví, co se děje. Revoluce, říká se. Na půdě amerického velvyslanectví panuje rovněž zmatek, jsou zde shromáždění Američané a chtějí znát odpovědi. Nelétají letadla. Morgan pronese velice neúspěšnou řeč, ale paní Pollingerová zachrání situaci. Poté přijde do kanceláře Morgana Stanley Johnson a povídá mu svou historku o ztraceném kufru, ten však nedává pozor a bezmyšlenkovitě zapisuje na papír jména lidí. Udiví se, když vidí jména Procházka, Král, Brunner a Matějka. Začne ihned Johnsona vyzvídat a je k němu nepřátelský. Johnson uvede situaci na pravou míru, řekne, že došlo k nedorozumění, že se nenechá zatáhnout do politiky a odchází.

Slečna Pollingerová byla nejdříve nezúčastněná děním venku, avšak poté pocítila jistý neklid. Jela taxíkem do domu Krále a zvonila. Marně, nebyl doma. Kdo však stál u schodiště vedle jeho bytu, byl norský konzul Olav Arnesen.

XII.

Mezi oběma proběhla krátká debata o tom, co se v republice děje, ale poté se konverzace strhla ke Královi. Pan Arnesen pověděl, že spolu s Králem patří k Řádu andělských rytířů, jež mají na starosti pomáhat nebohým lidem v nesnázích a právě toho dosáhl kdysi Král v Paříži - zachránil vlivného Američana. A to by mu nyní mohlo zajistit urychlení vydání víza do Ameriky.

Margaret uvážila cestu domů a zavolala Morganovi, který ihned přijel ve svém novém autě a vezl oba k Arnesenovi. Protestanti mu rozbili zadní okno, párkrát byli nuceni kvůli protestům zastavit, ale nakonec dorazili do cíle. Když vešli do jeho bytu, našlo Olava mrtvého v křesle...

XIII.

Borek a jeho žena hostí návštěvu velvyslance Hulky a několika novinářů. Debatují o prospěchu, který může přinést Králova emigrace do Ameriky a dohadují se o celé situaci převratu. Borkovi se to značně nelíbí a začne být na ostatní urážlivý. Když se všichni chystají odejít, přijde nějaký zahalený muž a přečte z Rudého práva novinku, že chudák Kapoun byl českými demokraty vyhnán z republiky za svůj německý původ a komunisté mu nyní pomáhají s pomocí komunisty Borka. To všechny zase posadí na židli a chvíli debatují, poté odejdou. Borek venku zaslechne, jak o jeho ženě řeknou, že je kurva, a to Borka doma srazí k zemi, kde se mu jeho žena omlouvá.

Borek, rozzuřen a zklamán, navštívil Olgu doma a čeká, než přijde Erik. Chtěl se ho zeptat, zda jej - podle jeho mínění - udal. Bylo to více než jasné a Olga ho proto ujistila, že jsou zlé časy a lidé jako Erik často udělají těžké rozhodnutí špatně a nemělo by se jim to dělat ještě těžší. Řekla mu, že žijí v bídě, jak sám mohl vidět, a že to nemá sama jednoduché. Poprosila ho, aby se mu nemstil a Borek si mnohé uvědomil. Poprosil ji, aby na návštěvu zapomněla, Erikovi nic neříkala, a odešel.

XIV.

Borek navštíví faráře Dušana, jenž je celou situací kolem převratu nezaujat. Netrápí ho to, protože stále bude dělat práci, co dělal doposud. Pověděl Borkovi, že se Král vrátil do Prahy, ale že by bylo lepší, aby zůstal sám. Borek má pochybnosti, jestli není Král sobec a herec a chce od faráře vědět, kdo to vlastně je. Ten mu poví, jak se seznámili jedné noci, když byl Král opilý a že je neškodný, milý, čestný a hodný.
Po příchodu Borka domu na něj čekal dopis od Krále. Stálo v něm, že si potřebuje něco zařídit v rodišti v Železné Rudě a ať za ním Borek přijede, protože by si spolu měli o samotě v klidu popovídat o jejich plánech.

Borek je štěstím bez sebe, dokud do bytu nepřijde Kapoun. Nejdříve je nezdvořilý, ale poté se dohodnou, že bude lepší, když si popovídají v klidu mezi čtyřma očima u Borka v pracovně. Borek mu poví o jeho umírající dceři. Posléze vejdou do místnosti tři mladí ozbrojení muži od Tajného komitétu Národního osvobození a odsoudí oba k smrti za prokomunistickou spolupráci. Vystřeleno je do Borka jednou ranou a do Kapouna pětkrát.

XV.

Hošner jde se slečnou Boženou do restaurace Diana, kde vždy dostane přesně to, co chce. Chce na slečnu zapůsobit a zajistit si příjemný večer. Na stole mu přistane lísteček se vzkazem, že u Valhy je rozsvíceno. Starý Valha je jasnovidec, jenž mu před nedávnem ukázal spolu s jeho bratrancem něco ze svých schopností. Hušner napsal na kousek papíru datum z minulosti a Valha mu přesně řekl, co se stalo. Nyní je Valha nemocný, ale Hušner za ním stejně přichází a chce tentokrát znát budoucnost. Dozví se, že za rok bude sedět ve vězení odsouzen na 14 let a jediný způsob, jak to zvrátit, je ten, že ihned varuje člověka, kterého on přivedl do nebezpečí.

Erik ve svém bytě přemýšlí, jak se jeho být bude dál odvíjet. Je poměrně spokojen, že se věci dějí v jeho prospěch, že má opravené boty, bude mít nový byt a je toho názoru, že buď s vrahy, nebo s komunisty.
Do jeho pracovny za ním posléze přijde Hošner a varuje ho, že Matějka ví, díky němu, že se sešel s Morganem a že je ve velkém nebezpečí. Erik poté odchází ze své pracovny a opřený o zeď Hradu hledí na Prahu. Potká ho Jan Masaryk, před nímž Erik odepne a upustí na zem odznak z kabátu. Pobaví se o situaci v zemi a Masaryk mu popřeje hodně štěstí.

XVI.

Slečna Olga přišla do amerického velvyslanectví za Pollingerovou pro radu a pomoc, jak dostat Erika za hranice, jelikož mu hrozí nebezpečí. Pollingerová si byla vědoma, že způsobila spolu s Morgenem Erikovi problémy a chce ho za ním dovést. V kanceláři však sedí Pavel Král a Olga nostalgicky a dojatě Krále objímá a je šťastná, že jej vidí.

Morgan vyzvedl Erika a veze ho k hranicím, aby mohl utéci. Proběhl mezi nimi krátký rozhovor, ale největší část zde hrají Erikovy myšlenky. Přemýšlel, že už nikdy neuvidí své blízké, své přátele, Prahu, kancelář, bez rozloučení odjel. Avšak uvažuje také, že utíká z neznáma do neznáma. Nic ho nečekalo a nic ho nečeká. Nemá vyhlídky a je si vědom toho, že jediné, proč utíká, je nebýt zatčen a vězněn. Řekl: "Zaživa jsem zemřel." Poté usnul a probudil ho až Morgan za Železnou Rudou, kde mu dal instrukce, ať vyhledá pomoc jednoho přítele, uteče za hranice na americké území a všude používá ke svému prospěchu jméno Morgan a že ten celý Erikův útěk vymyslel Král, jenž mu chtěl pomoci před problémy, když se uviděl s Olgou na americkém velvyslanectví. Morgan mu řekl, že by se měl zamyslet a možná přehodnotit vše, co řekl a myslel si o Královi. Nato je Erik vydán na pospas a Morgan odjíždí. Zastaví ho četník, který ho nejdříve vyděsí a chce po něm papíry, ale poté mu poví, kudy se co nejrychleji a nejbezpečněji dostane za hranice skrz les. Erik vchází do lesa vstříc novému životu...

XVII.

Kaplan Macháček vtrhl k faráři Dušanovi a začal mu povídat o smrti Masaryka a jak je cesta pro utečence uzavřena. Klidný farář mu pověděl o náhradní cestě přes Železnou Rudu prostřednictvím pana Ivana Pazderky. Následně jej farář varoval, že čím déle se bude zdržovat, tím větší nebezpečí mu hrozí.

Poté přišel samotný pan Pazderka a horlivě s ním debatoval o tom, jaké lidi chce a nechce pouštět přes hranice a pochyboval o panu Královi. Zbožné výklady faráře se střídaly s urážlivými řečmi pana Pazderky. Nakonec slyšel farář nebezpečí, Ivana schoval do skříně a faráře si odnesla SNB. Pazderka si vzal na starosti farářovu kočku a chce se dostat ven.

XVIII.

Mezitím co byl Borek úspěšně odoperován a ležel v kómatu v nemocnici, jeho žena Irena a několik členů Svobodných hlasů se přidalo díky ohlasu Borka do komunistické strany. Borek se probral, a když za ním byl jeho přítel z redakce Kvapil a prosil ho o přimluvení se + po návštěvě jeho ženy a vyprávění o nových změnách, ztratila pro něj lidská řeč smysl. Nyní je pro něj řeč plná sobectví, pokrytectví a lži, je pro něj nástrojem moci.

Na dlouho očekávanou návštěvu Matějky se Borek připravil více než svědomitě. Od ženy si nechal přinést svůj psací stroj a dal dohromady svůj velkolepý plán, který sepsal a poté celý převyprávěl Matějkovi. Nejdříve se bavili téměř na přátelské úrovni, ale Borek rychle stočil debatu na nepřátelskou úroveň. Jednak ho přinutil fyzicky, aby poslouchal, ale vydíral ho i psychicky. Borek, jenž měl mnoho času na promyšlení celého plánu, jej sestavil nerozbitně tak, aby sobě zajistil úspěch a Matějkovi, dříve obávanému a mocnému muži, zkázu. Napsal dopis panu ministru Noskovi, členovi komunistické strany, že Matějka má přes své spoje jako Erik Brunner vztahy s Američany a Morganem a že je špionem. Když mu začal být Erik nepohodlný, chtěl ho odsoudit, ale ten utekl do zahraničí a Borka se chtěl poté také zbavit, a proto sestrojil atentát. Dodal, že je Borek chráněn deseti navzájem se neznajícími lidmi, kteří dohlédnou, aby byl Borek v pořádku. V tu chvíli, když si Matějka vyslechl Borkův vzkaz, byl udiven a přišel o svou pomyslnou moc; je odsouzen v závislosti na rozhodnutí Borka. Kdyby dělal problémy a Borkovi se něco stalo, bude mít velké problémy Matějka, ale dokud bude dělat, co Borek chce, bude v pořádku. Matějka bezmocně odchází.

XIX.

Slečna Pollingerová a Gerard Morgan mají pár chvil před odjezdem a povídají si, jaký dopad měl Erik a další věci, které se staly, na jejich životy. Slečna Pollingerová dala Gerardovi úkol, že pokud se do čtyř neděl nevrátí do republiky, všechny peníze ať dá Olze Brunnerové jako pozdrav od Erika z Německa. Poté vyznal Gerard své dlouho utajované city a přiznal lásku. Slečna byla mile ráda a řekla, že přesně to potřeboval, zamilovat se, aby pochopil, jak se chovat k lidem a proč žít. Gerard dovezl Margareth na letiště a loučili se. V tu chvíli se Morgan omluvil a urychleně z letiště odchází, když uvidí, kdo stojí v rohu místnosti. Hlasitě hovořící starší pán s červeným nosem, který si stěžuje, jak příšerně těžké je hledat svůj osobní majetek. Pan Johnson z Nebrasky a jeho kufr.

STRUČNĚJŠÍ DĚJ:

1.

Erik, úředník na ministerstvu vnitra, potkal Jana Masaryka.
Erik a Hušner odmítnou Johnsona.
Erik je předvolán k soudruhu Matějkovi.
Kontrast mezi Erikovými a Matějkovými podmínkami k žití a práci.

2.

Matějka je milý a příjemný, protože Erika potřebuje v rámci jeho úkolu při pátrání po informacích o Královi.
Král má jet do Ameriky jako generální dopisovatel Československé tiskové kanceláře.
Králův motiv je svěřenkyně Jana, která je nemocná a umírá.
Matějka chce vědět více.

3.

Erik se vrací do přeplněného malého bytu, kde jeho manželka marně vaří oběd.
Erik se rozpovídá o Královi a vyčte ženě scházení se s Králem.
Olga, lehce opitá slivovicí, mu vše popravdě poví a vyčte mu jeho nehezké chování.

4.

Oldřich Borek a žena Irena uvítají Johnsona u sebe doma, ten jim dá dary z Ameriky a požádá je o pomoc s kufrem.
Král ho sem poslal, protože Borek ví, kde je Procházka, jenž měl kufr jako poslední. Borek řekne, že Procházka je v Londýně.

5.

Gerard Morgan (pořád se směje) a slečna Margareth Pollingerová debatují o svěřenkyni Krále.
Morgan (pracovník na US velvyslanectví) chce mít Krále na své straně.
Boj Washingtonu proti Komunistické straně ČS.
Erik se setkává s Pollingerovou a přijde řeč na Krále, poté si navzájem projeví vděk a důvěru.

6.

Erik se setkává s Borkem ve vinárně a celý jejich rozhovor je odposloucháván číšníkem.
Ti se přesouvají do baru Miláno a tam mluví o Královi.
Erik se dovídá o milence Krále v době, co byl Král s Olgou a poté o adopci Jany.
Borkovi je Krále líto.
Názor na Krále se každou chvíli čtenáři mění.

7.

Erik přijde v noci domů, omylem vzbudí Olgu a pohádají se kvůli Královi.
Ale nedostane vytoužené omluvy a jdou spát.

8.

Hušner dostane za úkol sledovat Erika.
Erik, nyní se cítí rovnocenný s Matějkou, spolu mluví hlavně o soukromém životě Krále.
To ale Matějku nezajímá a chce slyšet něco o politice, je naštvaný a rozzuří ho ještě více informace, že jde Erik na večeři s Morganem.
Dovídá se o Kapounovi (otci Jany) a myslí si, že by se jim mohl hodit.

9.

Erik se setkává s Morganem a Pollingerovou a mluví o Královi.
Erik rychle pozná, že Morganovi jde pouze o informace a Pollingerové o soukromý život Krále.
Erik chce mít už od něj pokoj a chce mu pomoci. Má ale dilema, protože mu přijde arogantní a nečestný.

10.

Kapoun se vloupá do bytu Borka, ten ho však odzbrojí a začne vyslýchat.
Dozví se, že byl udán, že Kapoun se chce přidat ke komunistům a že chce dostat zpět svou dceru.
Borek mu dovolí zůstat 5 dní na půdě.

11.

Všude po Praze jsou protesty, vojáci s puškami a panuje zmatek.
Morgan má v kanceláři Johnsona, ale Morgan si to zle vyloží a začne být na něj nepříjemný a ten se urazí a odchází.
Pollingerová jela do bytu Krále, ale potkala Olava Arnesena, jeho přítele.

12.

Zjistila od něj, že on a Král jsou členy Řádu andělských rytířů a že kdysi pomohl Král Američanovi, což by pomohlo získat Královi vízum.
Jde tedy pro Morgana, ale když se vrátí, je Olav mrtvý.

13.

Borek doma hostuje debatu o výhodě Královy emigrace, ale přijde zpráva, že Kapounovi pomáhá komunista Borek a všichni odcházejí.
Venku ještě zaslechne, že jeho žena je kurva, a to ho srazí.
Zdrcený odjíždí do bytu Olgy, aby zjistil pravdu o svém udání.
Olga vysvětlila zlé časy a Erikova někdy unáhlená špatná rozhodnutí.
Borek pochopí a odjíždí.

14.

Borek jde za farářem Dušanem, jenž je situací převratu nezaujat, a vysvětlí mu osobnost Krále - milý, zdvořilý, neškodný a čestný.
Borek se má sejít s Králem v Železné Rudě.
Kapoun přijde do bytu Borka a po chvíli přiběhnou mladí členové Tajného komitétu Národního osvobození, oba postřelí a utečou.

15.

Hušner jde za jasnovidcem Valhou, který mu řekne, že bude za své činy ve vězení na 14 let.
Může to však zvrátit, když pomůže Erikovi, kterého přivedl do problémů.
Hušner ho varuje a Erik odchází z bytu ke zdem hradu, kde potkává Masaryka.
Erik si odepne odznak z kabátu a Masaryk mu popřeje hodně štěstí.

16.

Olga přichází na US velvyslanectví a žádá o pomoc Erikovi.
Pollingerová si je vědoma, že spolu s Morganem mu způsobili problémy a chce pomoct.
V kanceláří sedí Pavel Král a Olga ho nadšeně objímá.
Erik přemýšlí o své situaci.
Utíká bez rozloučení před vězněním a nic ho nečeká.
Z neznáma do neznáma.
Řekl: "Umřel jsem zaživa."
Morgan ho dovezl do Železné Rudy, kde jsou cesty pro uprchlíky na americké území Německa.
Řekl mu také, že celý tento plán vymyslel Král a že by měl všechno o něm přehodnotit.
Četník ho nejdříve vyděsí, ale poté mu pomůže najít nejlepší a nejrychlejší cestu přes hranice.

17.

Faráře Dušana odvádí SNB a jeho kočka zbude samotná s cizincem, který šel za Dušanem.

18.

Borek je odoperován a leží v nemocnici.
Řeč pro něj ztratila smysl, protože ji bere jako nástroj moci plný lži, touhy, nenávisti, hněvu a sobectví.
Nechal si od Ireny přinést psací stroj a připravil geniální plán proti Matějovi.
Borek ho fyzicky donutil poslouchat a začal ho vydírat.
Napsal dopis panu ministru Noskovi, členovi komunistické strany, že Matějka má přes své spoje jako Erik Brunner vztahy s Američany a Morganem a že je špionem. Když mu začal být Erik nepohodlný, chtěl ho odsoudit, ale ten utekl do zahraničí a Borka se chtěl poté také zbavit, a proto připravil atentát. Dodal, že je Borek chráněn deseti navzájem se neznajícími lidmi, jež dohlédnou, aby byl Borek v pořádku.
Matějka, kdysi mocný a obávaný, ztrácí svou moc a potupně odchází.

19.

Morgan veze Pollingerovou na letiště, odlétá do Ameriky.
Hodnotí vše, co se stalo a jaký měl Erik vliv na jejich životy.
Řekla, že kdyby se do čtyř neděl nevrátila, ať dá všechny její peníze Olze jako pozdrav od Erika z Německa.
Morgan projevil Margareth lásku a loučí se.
Ona je ráda, že pochopil, jak se lépe chovat k lidem.
Poté Morgan, nebojácný člověk, rychle utíká z letiště hned, co zahlédne malého pána s kloboukem v rohu budovy. Pana Johnsona.