Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Kniha obsahuje 7 romských pohádek a je psána "bilingvně", na jedné straně je pohádka romsky a na druhé vždy česky (původně byly napsány ve slovenštině a poté do češtiny převyprávěny). Tímto způsobem sestavila autorka svou publikaci záměrně, protože chtěla, aby jí všichni porozuměli. Mnozí Romové už neznají tak dobře svůj jazyk, aby byli schopni číst pohádky v romštině, ale díky této knize se o to mohou alespoň pokusit.
Pohádky jsou autorkou sepsány nově, ale vycházejí z tradičních romských pohádek a příběhů. Elena Lacková píše pohádky velice srozumitelným jazykem, aby čtenáři byly blízké, a mohl tak správně pochopit romský národ, jejich tradice, historii atd. Autorka v pohádkách většinou používá romská jména, př. Čercheň znamená romsky hvězda, Manuš je romsky člověk, Suno znamená sen atd.

1) ČERNÝ A BÍLÝ BRATR
Hrabě Boris byl velice bohatý, vlastnil mnoho lesů, polí, luk a vesnic, ale lidé u něj nebyli šťastní, protože museli těžce pracovat a žít v chudobě. Jednoho dne v noci Borisova manželka, hraběnka Klára, porodila dva syny, jeden byl černý (Orio) a druhý bílý (David). Davida doma rozmazlovali, ale Oria jeho rodiče nenáviděli, protože byl černý jako havran. Nechali ho vychovávat sluhy, kteří si jej však pro jeho moudrost, lásku, odvahu a zručnost zamilovali.
Boris každoročně pořádal turnaj v šermu a vždy ho vyhrál tajemný rytíř. Boris po čase zjistil, že tím rytířem je sám Orio. Rozzlobený Boris se rozhodl, že svého černého syna zahubí. Pozval na turnaj nejlepší rytíře světa a s posledním se domluvil, že Oria při šermu zabije. Oria však před turnajem do zámku přiletěla varovat černá holubice, která mu pověděla o všem, co se na něj chystá. Také mu prozradila tajemství, že není pravým synem Borise a Kláry, ale je Rom. V den jeho narození přišla jeho skutečná matka žebrat do zámku, ale Boris neměl Romy rád, a proto na ni poštval psy a ti ji zahubili. Dobré síly zanesly právě narozené dítě ke Kláře a podstrčily jí ho.
Orio šermířský turnaj vyhrál a vydal se hledat svoji matku, protože ze slov holubice nepochopil, že je již mrtvá. Nalezl ji u řeky a zjistil, že právě jeho matka byla černou holubicí, která ho přišla varovat před turnajem.
Orio potkal bratra Davida, jenž ho hledal, protože otce Borise chtějí lidé popravit za přípravu Oriovy vraždy. Orio měl laskavé srdce, zachránil Borise a za to mu Boris daroval polovinu majetku, na kterém si Orio postavil dům. Postupem času se v Oriových vesnicích usazovali Romové a vznikaly zde romské osady.

2) SILLONA A ŽARKO
Děj se odehrává v Indii, kde Romové žili. Panoval zde Adaro, který byl velice moudrý, ale také pověrčivý, a proto si vydržoval věštkyni Kaľi (všichni o ní říkali, že je potomek čerta).
Kaľi Adara od mládí velice milovala, připravovala mu různé nápoje lásky, avšak neúspěšně. Adaro si vzal za ženu Rani, což věštkyni rozhněvalo natolik, že mu za to slibovala hořkou pomstu. Kaľi dala znamení cizím kmenům a ti Adarovu zemi napadli. V krutých bojích vyhráli Romové, kteří svou zemi ubránili. Zradu nikdo neodhalil, a tak věštkyně zůstala nepotrestaná a mohla dál brojit proti Adarovi.
Rani porodila několik synů, ale všichni až na nejmladšího Žarka padli v boji.
Sillona byla chudá dívka, jež si vydělávala na tržišti hrou na citeru a zpěvem. Doprovázel ji bratr Džari, který hrál na flétnu. Jednoho dne se na trhu objevil i Žarko a do nádherné Sillony se zamiloval. Zlá věštkyně však jejich cit chtěla překazit, a proto navštívila v přestrojení Sillonu a zlomyslně jí předpověděla zlou budoucnost. Princ Žarko se údajně do Sillony zamiluje jen na oko, ale ve skutečnosti má mnoho žen. Donutila Sillonu přísahat na smrt vlastní matky, že si Žarka nikdy nevezme.
Od té chvíle nechodila Sillona hrát na tržiště, jen si brnkala smutné melodie u fontány, kde ji jednoho dne navštívil Žarko a vyznal jí svou lásku. Sillona byla zdrcená ze svého slibu věštkyni a doufala, že umře sama žalem. Sillonu však přepadly dvě neznámé postavy, které ji předvedly před krále Adara a věštkyně ji obvinila ze zločinu, že chtěla prince zabít.
Žarko Sillonu hledal ve všech koutech země. V přestrojení se od zrádné věštkyně dozvěděl, že má Sillona zemřít. Žarko ji zachránil.
Kaľi byla velice krutá a stále toužila po pomstě. Věděla, že bude svatba a nikdo nebude připraven k boji. Přivolala do země cizí bojovníky. Tentokrát se však Romům nepodařilo svou zemi uchránit, museli uprchnout a už nikdy nenašli svou zemi (kočují).

3) ČERCHEŇ - DCERA HVĚZD
V krásné vlasti Romů panoval Manuš, který nenáviděl závist a cenil si spravedlnosti. Spolu se ženou Phabaj milovali hudbu. Šťastný život Romů byl trnem v oku všem králům okolních zemí, a proto se sjednotili a dohodli se, že Romy ze země vyženou kouzly.
V sousední zemi žil čaroděj Džuklo, jenž na romskou zemi seslal sucho a poté bouři, která měla všechny Romy vyhubit. Romové se tedy rozhodli, že zemi opustí. Vydali se na dalekou cestu za novým domovem, ale cesta nebrala konce. Panovník Manuš i jeho žena již dávno zemřeli, ale jejich lid musel putovat dále. Nástupcem Manuše se stal Gardo, který se svou ženou Sárou a synem Sunem vedl lid. Usadili se v nádherné krajině, kde se zdálo, že nikomu nebudou překážet. Věštkyně Caraľi vyvěštila Sáře, že její dcera, jež se má narodit, bude nádherná a bude dcerou hvězd, protože byla zplozena za hvězdného svitu. Dcera dostala po narození jméno od hvězdné víly, jmenovala se Čercheň.
Do nové romské země přijel kouzelník Džuklo. Nikdo ho nepoznal, neboť přijel se skupinkou Romů a přestrojil se za jejich panovníka. Chtěl znovu zničit romskou zemi. Rozhodl se, že se nejprve zmocní Čercheně. Vzbouřila se proti němu příroda a přišel si pro něj král pekla, protože se mu kdysi upsal. Džuklo se snaží pekelníkovi vymlouvat, protože má pro něj údajně mnoho duší, jelikož chce proti sobě poštvat dva romské tábory. S tím se však pekelník nespokojí, neboť ví, že Rom proti Romovi nikdy nebojuje, jsou si bratry. Džuklo chce však vykoupit svou duši, a tak slíbí pekelníkovi duši panenskou - Čercheň.
Džuklo unese celou rodinu a vydírá Čercheň, aby mu dala na výměnu za svoji rodinu a celý romský národ duši. Čercheň zachránila hvězdná sudička a Džukla za jeho zlé počínání spálila na uhel.
Džuklova kletba však Romy pronásledovala, museli i tuto zemi opustit. Rozprchli se do celého světa a už nikdy se jim nepodařilo najít zemi, která by patřila pouze jim.

4) DŽAJANA
Vajda Faľak byl velmi šikovný, ale pověrčivý, a proto své ženě Daře nikdy nedovolil, aby mu věštila z dlaně budoucnost. Jednoho večera jel vajda s ženou a nejmladším synem Filipem na voze, když je zastavil stín držící v ruce uzlík a prosil je, aby ten uzlíček zachránili. V uzlíčku bylo děťátko. Faľak váhal, bál se zlých duchů, kteří by mohli dítě podstrčit, ale Dara dítě nedokázala odmítnout. Byla to holčička a dali jí jméno Džajana.
Otec Džajanu nenáviděl, nutil ji krást slepice a když neuposlechla, sešvihal ji bičem. Filip měl Džajanu rád a nechápal, proč ji otec tolik nenávidí. Faľak si nenechal tajemství jen pro sebe a brzy všem v táboře prozradil, že je Džajana nečistá krev, zlá síla, nalezenec... Sešvihal ji bičem a poslal ji pryč.
Džajana se odplazila zbitá a zraněná na stoh slámy. Měla hlad a žízeň. Jediné co v zástěrce našla, byla cigareta a zápalky, které si u ní nechala Dara. Džajana nikdy nekouřila, ale nyní si zapálila cigaretu. Cigareta jí však vypadla z ruky a všude kolem vzplál oheň. Lidé z vesnice ji chtěli upálit, protože zapálila oheň a také kvůli tomu, že byla Romka. Zachránil ji statkář Valenta, ošetřil ji na statku, ale poté ji vyhnal z vesnice.
Mezitím se všichni v romském táboře dozvěděli, že vajda Džajanu vyhnal. Byli na něj rozzlobení, protože si všichni Džajanu oblíbili. Filip se rozhodl, že ji půjde hledat. Našel ji v chatrči u staré stařenky. Všichni tři se vydali k panu Valentovi, který v Džajaně rozpoznal podobu své ženy Margarety. Margareta zemřela při porodu a Valenta zavrhl své dítě, zachránila ji stařenka a dala ji na vychování k Romům. Pan Valenta svého činu velice litoval, odvezl Romům dary a dceru prosil za odpuštění. Džajana si vzala Filipa a žili spolu šťastně až do smrti.

5) HRDINNÝ SAP A KRÁSNÁ ILONA
Vajda Kham se snažil utéci se svou ženou Dori a synem Sapem před pandury (měli sedm synů, ale šest jim na cestách zimou a hladem zemřelo, zůstal pouze Sap). Jejich vůz zastavili panduři a hledali děti, ale Sap stihl uprchnout.
Sap narazil na starou babičku, která ho u sebe nechala přespat a slíbila, že z něj udělá hrdinu. Stařence Romové říkali Šiľaľi. Stařenka proklela zlou císařovnu, která chtěla zničit Romy, mávala košilí nad ohněm a vyvolávala duchy, mluvila s Delorem (romský Bůh) a pak tu košili darovala Sapovi. Košile byla kouzelná, ten, kdo si ji oblékl, byl neviditelný.
Šiľaľi vyslala Sapa ke kováři Kokovi a za jeho dcerou, krásnou Ilonou, protože jí hrozilo nebezpečí a měli ji za pár dnů unést panduři (panduři brali Romům děti od 1 do 18 let; tento příkaz vydala císařovna, která chtěla, aby se daly romské děti na vychování jinam, aby zapomněly, že byly kdysi Romy). Sap našel kováře, ale ten mu nejprve nevěřil a nechtěl mu prozradit, kde se jeho dcera ukrývá. Najednou vtrhli ke kováři panduři a hledali Ilonu, ale Sap ji stihl schovat k sobě pod košili a byli oba neviditelní.
Ilona se vydala se Sapem k Šiľaľi. Stařenka darovala Iloně svou duši a prosila je, aby společně zachránili romský národ. Duše Ilony a Šiľaľi se spojily a stařenka se proměnila v plamen. Sap s Ilonou zachraňovali děti, brali zpátky romské děti od statkářů a vraceli je zpět pravým matkám.
Iloně se však velice stýskalo po otci a vydala se do kovárny, aby ho alespoň pozdravila. Tam ji však čekali panduři a hned ji zajali, chtěli vědět, kdo krade děti zpátky, ale Ilona nic neprozradila. Sap ji ze zajetí zachránil, dál zachraňovali děti a císařovna zjistila, že jsou proti Romům bezmocní.
Na závěr se Sap znovu setkal s rodiči a Ilona s otcem. Byla svatba veliká...

6) REZAVÁ PODKOVA
Byly dvě romské osady - Dolní osada a Horní osada. V Dolní osadě žili bohatí Romové, kteří se chtěli podobat gádžům a už nechtěli být Romové. V Horní osadě žili chudí Romové a žila zde také Čaruni, vesničané jí říkali Bylinková bába, protože znala všechny byliny a trávy, pomocí nichž dokázala každého vyléčit. V Horní osadě žil také krásný hoch jménem Šukar, všechny dívky do něj byly zamilované, ale on chtěl pouze Silviku z Dolní osady, která jím však pohrdala. Šukar se se svým trápením svěřil Čaruni, která jej měla velice ráda. Čaruni chtěla Šukarovi pomoci a snažila se vyčíst z hvězd, kde bydlí duchové. Až jednou zjistila, že duch, kterého hledá, přebývá v jedné rezavé podkově. Čaruni podkovu hledala po celé zemi, ale žádná nebyla ta pravá. Až jedné noci u potoka na rezavou podkovu narazila. Vzbudila ducha z podkovy, ale ten ji ujistil, že romství nikdy nezanikne. Slíbil jí však splnit tři přání.
Druhého dne všichni Romové z Dolní osady zmizeli a octli se v neznámé krajině, začali si uvědomovat své chyby, svou ješitnost... Vydali se na cestu domů a po cestě narazili na romskou vesničku. Romové z vesničky jim chtěli pomoci, ale obyvatelé Dolní osady jim nerozuměli, protože nikdy nemluvili romským jazykem, nenaučili se ho a opovrhovali jím.
Romům z Dolní osady pomohli kočovní Romové. I když neuměli romsky, pozvali je do svých příbytků, děli jim najíst, napít a ukázali cestu domů. Romové z Dolní osady se polepšili, uvědomili si své špatné počínání.
Poté si Čaruni přála, aby jejich obydlí nebyla tak nuzná a ubohá, aby už nemuseli žít v bídě a špíně. Ráno všichni obyvatelé Horní osady nalezli před svými chýšemi materiál na stavbu nových pevných domů. Ihned začali se stavbou a na pomoc jim přišli i Romové z Dolní osady. Silvika však nepřišla a Šukar se kvůli ní stále víc a víc trápil, a proto Čaruni využila třetí přání v jeho prospěch. Přála si, aby Šukarovy staré housle byly nové a kouzelné. Vše skončilo svatbou Šukara se Silvikou.

7) TANCUJÍCÍ BASA
Měla nastat popeleční středa a sedm postních týdnů, ve kterých jsou zakázány všechny slavnosti a nemůže se hrát. Muzikantům přicházely zlé časy, čehož se všichni báli, protože nestačili vydělat na obživu mnoho peněz.
V pekle se připravovala veliká svatba, ženit se měl král pekla Satanáš. Satanáš vybral přítele Moga, aby mu na svatbu přivedl nejlepšího primáše. Mogo se tedy vydal na poslední bál, kde se na závěr pochovávala basa. Když viděl, že hostinský na plačící muzikanty vylil vodu smíchanou s popelem a všichni se tomu smáli, rozzlobil se a proměnil se v démona, který vstoupil do basy. Basa začala sama hrát a tancovat. S ní museli do kola všichni kromě muzikantů. Vesnice se ihned seběhla kolem hospody, protože po půlnoci na posledním bále se už tancovat nemá, je to hříšné. Lidé nadávali všem tancujícím a také Romům.
Druhý den přijel v kočáře do romské osady Mogo a pozval primáše Rinalda s jeho muzikanty na zámek. Muzikanti přijeli na zámek (do pekla) a hráli zde na svatbě, pekelníci tancovali, bavili se... Najednou si muzikanti všimli, že svatebním hostům vykukují ocasy a kopyta, poznali, že hrají čertům. Muzikanti se vyděsili, ale zakokrhal kohout a všichni se octli na zelené louce. Vydělali mnoho peněz a když se je vesničané ptali na peklo, záměrně přeháněli, aby se lidé polepšili.