Román je příběhem milostným a zároveň i historií zločinu. Na osudu ženy, která je ochotna lásce k milenci obětovat i život vlastního muže, chce autor studovat ne charaktery, nýbrž temperamenty postav zbavených svobodné vůle a vtahovaných do každého činu svého života osudovostí tělesné touhy.
Děj vypráví o rodině Raquinů. Paní Raquinová žila se svým synem ve francouzském městě Vernonu. Jednoho dne se u ní zastavil její bratr, jenž se právě vrátil z Alžíru, a v rukou držel malé dítě - svou dceru Terezu. Prosil svoji sestru, aby si dceru vzala a vychovala ji. Paní Raquinová se Terezy chopila a věnovala jí tolik lásky a něhy, jako by byla její vlastní. Její syn, Kamil, byl v dětství často nemocen a jeho matka se o něj vždy pečlivě starala. A aby se Kamil necítil příliš slabý, nutila teta Terezu předstírat nemoc, ležet a pít lektvary, stejně jako on. Byla vychovávaná k poslušnosti, často musela jen tiše sedět, ani se nevrtět. To způsobilo její uzavřenost - navenek zamlklá Tereza byla ve skutečnosti vášnivá a energická, měla svůj názor. Kamilova slabost se jí protivila, ale paní Raquinová se domnívala, že nejlíp Kamila před nástrahami života ochrání tak, že ho ožení s Terezou.
A tak se stalo. Později se rodina přestěhovala z Vernonu do Paříže, kde si zřídili krámek. Kamil si našel zaměstnání u Orleánské dráhy. Později paní Raquinová potkala starého známého, komisaře Michauda, a pozvala ho k nim na večeři. Tímto způsobem začaly čtvrteční večeře v domě Raquinů. Přišel Michaud a s sebou vzal i svého syna Oliviera a manželku Zuzanu. Později se k nim přidal také Grivet. Z těchto návštěv se stala tradice - vždy ve čtvrtek v osm hodin večer se všichni sešli, paní Raquinová uvařila čaj, povídali si a hráli domino. Tereza neměla nikoho z těchto lidí ráda. Přišli jí povrchní a hloupí a hledala záminky, aby s nimi nemusela sedět a poslouchat jejich připitomělé řeči.
Jednou s sebou Kamil přivedl Laurenta. Znali se od dětství, chodili spolu do školy, ale potkali se po dlouhé době, a to i přesto, že Laurent také pracoval u Orleánské dráhy. Paní Raquinová ho okamžitě pozvala na večeři. Tereza si ho prohlížela, nikdy předtím neviděla skutečného muže. Laurent studoval práva na přání otce, ale práce právníka ho děsila, tak se jím nikdy nestal. Poté maloval, ale došlo mu, že takhle se neuživí, a proto pověsil umění na hřebík a začal si hledat místo. Kamil Laurenta poprosil, jestli by mu neudělal portrét a on souhlasil.
Od toho dne chodil Laurent k Raquinovým takřka každý večer. Terezu Laurent přitahoval, toužila po něm, byl pro ni symbolem mužnosti. Laurent si uvědomoval Terezinu touhu a usmyslel si, že se stane jejím milencem. Musel si jen najít okamžik, kdy ji políbí. Jakmile dokreslil portrét, nastala chvíle, kdy Tereza zůstala s Laurentem sama. Otočil se jí tváří v tvář a políbil ji. Domluvili si další tajné schůzky. Rozhodli se, že Laurent bude chodit k Raquinům, zatímco bude Kamil v práci. Bylo to nejbezpečnější řešení. Tereza byla vášnivá milenka, plná touhy, což Laurenta zpočátku děsilo, později to bylo právě to, kvůli čemu se do Terezy zamiloval. Toužili po sobě, chtěli být jenom spolu. Pak se stalo, že Laurent už nemohl odcházet z práce, tudíž se nemohli scházet. V jejich štěstí jim stál Kamil. A tak se rozhodli pro strašný čin - zavraždit Kamila. Celé to vymyslel Laurent.
Pozvali Kamila na projížďku lodí, věděli totiž, že se Kamil nikdy nenaučil plavat. Pluli po Seině, když vtom se Laurent na Kamila vrhl a začal ho škrtit. Podařilo se mu odtrhnout oběti ruce od loďky a držel ho. V tu chvíli se mu Kamil zakousl do krku, vrah ho hodil do řeky, čekal, až jeho volání utichne. Poté vzal Terezu do náručí, skočil do vody a převrátil loďku. Na břehu sehráli dokonalé divadlo o lidském neštěstí plném zoufalství.
Teď jim nezbývalo než čekat. Museli počkat, až opadne smutek nad ztrátou syna a oni se budou moci vzít. Celé dva roky se nesešli. Tereza chodila jako tělo bez duše. V noci ani jeden nemohli spát, protože je ve snech navštěvoval utopenec Kamil. Ale nakonec se dočkali. Mysleli si, že teď už je čeká jenom neštěstí, noční děsy zaženou blízkostí toho druhého. Dřívější láska milenců však byla pryč a přízraky Kamilovy mrtvoly je strašily ještě víc. Žádná noc se neobešla bez hádek a neustálého strachu před utopencem. Pomoc přicházela pouze ze strany paní Raquinové, která ticho a samotu vyplňovala svými řečmi. Zanedlouho ovšem Raquinová onemocněla. Tereza s Laurentem se o ni starali velmi pečlivě, ale jen pro své dobro. Kdyby totiž Raquinová zemřela, život by se stal nesnesitelným. Její stav se zhoršoval s každým dalším dnem a postupně ztrácela schopnost mluvit a hýbat se. Manželé se přestali ovládat a před nemocnou paní se rozpovídali o minulosti. Tak se Raquinová dozvěděla o skutečné příčině Kamilovy smrti a začala jeho vrahy nenávidět. Každý dotek či pohled ji zraňoval a nemyslela na nic jiného než jak pomstít svého syna. Při čtvrteční večeři se pokusila odhalit tajemství, které tížilo celou rodinu, ale tělo ji zradilo. Spravedlnost však nečekala dlouho a Tereza a Kamil se rozhodli zabít jeden druhého. Jednoho večera si Tereza nachystala nůž a Laurent jed. Každý z nich byl připraven na další vraždu, avšak záhy poznali úmysl toho druhého a chtěli zemřít současně. Každý vypil půl sklenice vody s jedem a skonali v jednom okamžiku. Terezina ústa se při pádu dotkla jizvy na Laurentově krku. Oči paní Raquinové spočinuly na tělech vrahů jejího syna. Konečně se dočkala pomsty.
IDEA ROMÁNU:
Hlavním účelem knihy je ukázat duševní pochody hlavních hrdinů-vrahů. Autor nám prostřednictvím svého díla sděluje, že žádný zločin, ani ten nejdokonalejší, nezůstane nepotrestán. V tomto případě hrdiny postihnou výčitky svědomí a zlé sny, které je nakonec doženou k sebevraždě.
JAZYKOVÉ PROSTŘEDKY:
Jazyk je věcný. Autor využívá popisu, líčí pochody myšlenek hrdinů, prostředí. Dialogů se v knize mnoho nenajde, kniha je spíše popisná.
ZÁVĚREM:
Děj se odehrává ve francouzském Vernonu a později v Paříži. Jedná se o realistickou Francii - hrdinové jsou zcela obyčejní lidé, nespoutaní konvencemi.
Dílo řeší problém viny a trestu. Pojednává o lidské touze, která měla za následek vraždu, což vyvolalo výčitky.
Vložené: 08.05.2009
