Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Odeon v Praze roku 1969 (3. vydání tamtéž). Z francouzského originálu L'Assommoir přeložil Luděk Kárl. Doslov napsal Karel Lívanský. Počet stran: 397.

DĚJ:

Děj se odehrává v Paříži a popisuje život hlavní hrdinky jménem Gervaisa. Začíná, když je Gervaise 22 let, ale během pár stránek se dozvídáme i detaily z jejího předchozího života. Vyrůstala na venkově daleko od Paříže. Ve čtrnácti letech se nechala okouzlit osmnáctiletým kloboučníkem Lantierem a otěhotněla s ním. Jako správná a počestná žena si ho vzala a o čtyři roky později se jim narodil další syn.

Když Lantier zdědil mnoho peněz, slíbil Gervaise, že se odstěhují do Paříže a ona si, jako vyučená pradlena, zařídí vlastní prádelnu a on že bude pracovat. Vydělají si dostatek peněz a budou si spokojeně žít...
Jenže velkoměsto na každého zapůsobí jinak a ve chvíli, kdy se přestěhují, začne Lantier zbytečně rozhazovat, nejdříve s Gervaisou a poté se stane každodenním návštěvníkem kořalen v okolí. Nakonec ji nechá bez peněz s oběma syny a uteče s "courou" Adélou.

Gervaisa je pěkná dívka, a tak netrvá dlouho a začne se jí dvořit další dělník, tentokrát klempíř Coupeau. Coupeau je spořádaný dělník, každý den chodí do práce a vůbec nepije, dokonce chová k alkoholu velký odpor, a proto Gervaisa svolí a začíná se jim velmi dařit. Dokonce porodí Coupeaovi dceru Nanu, ale když už mají konečně našetřeno i na Gervaisinu vysněnou vlastní prádelnu, potká je pohroma. Coupeau při práci uklouzne a spadne ze střechy přímo na tvrdou dlažbu, všechny ušetřené peníze tak padnou na jeho léčbu. Od té doby to s nimi začíná jít pomalu z kopce.

Gervaisa se začne scházet s kovářem Goujetem. Nic mezi nimi není, jen čistá láska, a tak jí kovář půjčí peníze na prádelnu. Ze začátku se jí obchod daří a je jedna z nejspolehlivější a nejlepších pradlen ve Zlatnické ulici, ale Coupeau ji táhne pomalu ke dnu. Během léčby doma začne být lenivý. Nechodí už do práce každý den, i když by to zvládal, najednou mu vadí přítomnost jeho nevlastních synů a dokonce začíná pít alkohol. Kluky raději pošle Gervaisa z domu, staršího Klaudia na studia a mladšího Štěpána vodí na vyučenou k Goujetovi. Obchod se postupně začíná zadlužovat a největší zlom přijde ve chvíli, kdy se u nich objeví Lantier. Gervaisa se ho bojí, ale Coupeau se s ním začne přátelit a prohnaný Lantier, jenž si hraje na slušného a hodného občana, je zmanipuluje natolik, že se ke Coupeauovým nastěhuje. Od tohoto okamžiku Coupeau už v podstatě nepracuje, jen každý den pije s kumpány a zatímco se vrací domů opilý namol, Lantier svádí Gervaisu. Jejich domácnost pomalu upadá, Gervaisa už není tak spolehlivá pradlena a odcházejí od ní zákazníci, nakonec se už musí odstěhovat z obchodu, ale práce ji přestává bavit.
Když se mačká celá rodina v jednopokojovém bytě s komůrkou, nemá už jedinou kapku vůle něco dělat. Nemají ani na jídlo, ani na koks, aby si zatopili, a Gervaisa začne s Coupeauem chodit po kořalnách.

Jejich dcera Nana mezitím vyrostla do krásy a dvoří se jí mnoho i bohatých mužů. S jedním z nich uteče od chudých opilců a žije si jak panička. Coupeauovi už to nezvládají a klempíř následkem neustálého požívání alkoholu končí s halucinacemi jako blázen v léčebně, kde nakonec zemře. Gervaisu vystěhují i z malého chudého bytu a umírá v zimě - bez jídla a bez peněz pod schody na slámě...

HLAVNÍ MYŠLENKA, TÉMA:

Román, který vytvořil velký poprask mezi idealistickou částí obyvatelstva, měl spíše funkci odstrašující než výchovnou. Podrobně popisuje, jak lehce lze k závislosti na alkoholu přijít a zároveň je na konci barvitě vylíčeno, jak Coupeau prochází šílenstvím v léčebně a jak to působí na jeho okolí. Hodně lidí ho právě kvůli tomuto odsuzovalo a cítilo se pohoršeně.

HLAVNÍ POSTAVY:

Hlavní hrdinka Gervaisa se ze začátku ukazuje jako velmi pracovitá a cílevědomá žena. Působí na mě jako velmi silná a dlouho se snaží a neztrácí naději na lepší život. Je velmi skromná, jejím jediným snem je zemřít ve vlastní posteli, v teple a najedená. Avšak mnoho tragédií v jejím životě ji zlomí a ke konci už se nesnaží ani pracovat, najednou už neví, co doopravdy chce a všechno jí je jedno. Náhle se její chování úplně obrátí, vše, co odsuzovala, je najednou ona sama. Ukazuje to, jak lehce člověk spadne do závislosti na alkoholu a vše se mu v životě změní.

Když na začátku Lantier utekl s Adélou, myslela jsem si, že už se nevrátí. Ale svou prohnaností po svém návratu akorát přispěje k utrpení Gervaisy. Dokáže každému říct, co chce vědět, což je na jednu stranu velmi obdivuhodná vlastnost, ale když ji člověk využívá tímto způsobem, je to pro jeho okolí velmi nebezpečné. Ukazuje to i fakt, že poté, co přivedl ke krachu obchod Gervaisy, nastěhoval se do obchodu Virgínie, která taky později kvůli němu zkrachovala. Navíc to nikdo takhle neviděl, protože byl velmi galantní ke všem dámám, takže z toho všichni vinili majitelky obchodu, nikoli Lantiera. Ten si takhle žil zadarmo.

Coupeau byl na tom podobně jako Gervaisa, ačkoliv nebyl tak cílevědomý. Až do svého pádu ze střechy byl velmi pracovitý, působil šťastně, alkoholu se ani nedotkl a staral se o svou rodinu a manželku jako správná hlava rodiny. Když začal pít, byl mrzutý a často agresivní, a najednou už nebyl tak tolerantní a starostlivý. Poslední kapka citu v něm zmizela se smrtí jeho matky a jediné, co ho od té doby zajímalo, bylo, jestli má plnou sklenku kořalky.

Jejich milostný trojúhelník uzavíral kovář Goujet. Za ním Gervaisa utíkala od Coupeaua a Lantiera, on byl jediný, který ji nikdy nepřestal milovat, ale nedovolil si na ni ani sáhnout, protože byl velmi čestný a věděl, že je vdaná. Kdyby si vzala jeho, asi by skončila mnohem lépe.

Coupeau měl také dvě sestry. První, paní Leratová, byla vdovou a živila se jako květinářka. Byla velmi rozumná a věděla co se životem, nebyla to žádná drbna jako všechny ostatní.
Druhou jeho sestrou byla paní Lorilleuxová. Společně se svým manželem byli hrozní lakomci, neustále říkali, že nemají žádné peníze, přitom si je potají dávali stranou a užívali si života, dokonce k sobě nevzali svoji matku, když to potřebovala. Nikdy neměli Gervaisu rádi a dávali jí to velmi najevo, po celou dobu "tu pajdu" pomlouvali, kde mohli a málem pukli závistí, když se jí začalo dařit.

Ke konci Gervaisina života jí hodně naděje dávala i její malá sousedka Lalie Bijardová. V době, kdy jí bylo šest, její otec utloukl v opilosti její matku a ona od té doby držela statečně domácnost. Nakonec Bijard utluče i ji.

Když byla Gervaisa ještě mladá, těsně poté, co jí utekl Lantier, poprala se v prádelně s Virgínií, Adélinou sestrou, jež se poté vypařila. Po letech se vrátila a byly s Gervaisou velké přítelkyně, ale ve chvíli, kdy se Gervaise přestalo dařit, hned jí sebrala obchod. Byla pěkně prohnaná, podobně jako Lantier, s nímž měla později poměr, přestože měla za muže strážníka Poissona.

Dalšími postavami v knížce jsou Bochovi. Jsou to domácí v činžovním domě, kde všichni bydlí. Všeobecně jsou to pouze "drbny" a stranu si vybírají podle toho, komu se zrovna daří. Jednou jsou Gervaisou, jednou s Lorilleuxovými a poté zase s Poissonovými.

ZAŘAZENÍ DÍLA:

Celá kniha Zabiják (1877, L'Assommoir) patří do cyklu dvaceti románů Rougon-Macquartů s podnadpisem Přírodopisná a sociální historie jedné rodiny za druhého císařství. Jde o rodinu, jejíž členové bojují se svým osudem zatíženi tím, že jejich předkové byli alkoholici. Zola zde nestuduje psychiku členů rodiny, ale pohlíží na ně jako na biologický objekt, který má už svůj osud předem určen dědičností. Dokonce si i k této rodině vypracuje rodokmen (vystupuje zde skoro 1200 postav) a vydává jednotlivé romány. Nejsou to romány se šťastným koncem, ani to není příliš veselá četba, přesto dokáží zaujmout. K dalším knihám z cyklu patří například Jeho excelence Eugen Rougon (1876, Son Excellence Eugène Rougon) nebo Nana (1880).

VLASTNÍ NÁZOR:

Velmi mě zaujalo, jakým jazykem je kniha napsaná, především části, kde je popis děje. Není to pouze jednoduchý popis a ve chvíli, kdy už to začíná být nudné, to čtenáře donutí zpozornět. Jako kdyby i autor pomlouval svoje vlastní vymyšlené postavy s lehkou nadsázkou a ironií. Stejně tak mi přijde zajímavé nenápadné zasazení poměrně ostré kritiky politiků a vedení státu. Hádky mezi Lantierem a Poissonem nám krásně přibližují jak tehdejší politickou situaci, tak dva tábory názorů, na něž se obyvatelstvo dělilo. Je vidět, že Zola se o politiku očividně zajímal a stejně tak o problematiku závislosti na alkoholu, jež v té době byla zřejmě velmi aktuální.