Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• prvně publikováno v roce 1942
• počet stran a kapitol: 129 stran, 17 kapitol
• 1. díl série, která celkem obsahuje 21 knih
• z anglického originálu Five on a Treasure Island (The Famous Five) přeložila Zuzana Ceplová

MÍSTO A DOBA DĚJE:

Velká Británie, 20. století

DĚJ:

Rodiče dvanáctiletého Juliána, jedenáctiletého Dicka a desetileté Anny přemýšlejí, kde děti stráví prázdniny. Vzpomenou si na strýce Quentina, zamračeného vědce, který žije se svou manželkou Fanny a jedenáctiletou dcerou Georginou v Kirrinské zátoce. Teta Fanny je mile přivítá a řekne jim, že bude asi chvíli trvat, než se s její dcerou spřátelí, protože je samotářská a chce, aby se jí říkalo George, protože by radši byla klukem.
Při procházce po pláži děti spatří zvláštní ostrov, o kterém jim George prozradí, že se jmenuje Kirrinský a patří její rodině. Vlastní také vrak staré lodi, který kdysi převážel pruty zlata a nyní zůstává v moři poblíž jejich domu. George jim také svěří, že má psa Timothyho, který se nelíbil jejím rodičům, a proto se o něho tajně stará její kamarád Alf.
Kamarádi jedou navštívit Kirrinský ostrov a polorozbořený hrad. Zastihne je mohutná bouře, která vyvrhne starý vrak a zachytí ho na skále. Druhého dne k němu přiveslují a uvnitř naleznou tajemnou truhličku, která nejde otevřít. V Kirrinské chalupě se jim to podaří tak, že ji hodí z půdy na dlažbu, ale způsobený rámus vyruší strýce Quentina z práce a již otevřenou truhličku jim sebere. Julián si ji vypůjčí z jeho pracovny, když vědec usne. Truhlička skrývá mapu Kirrinského ostrova a v jednom rohu sklepení je napsáno INGOTY, jiný název pro zlaté tyče. Druhého dne se dozví, že strýc Quentin prodal truhličku údajnému sběrateli starožitností a navíc chce někdo koupit Kirrinský ostrov. Dětem je jasné, že se onen podezřelý člověk snaží získat ingoty.
Vydají se na ostrov, kde najdou vchod do sklepení a místnost, kde by mohly být ingoty. Snaží se otevřít masivní dveře a přitom Dicka zraní tříska. Vyjde s Annou na vzduch a Julián s George se zanedlouho dostanou do místnosti, kde se nachází celé jmění. Najednou se ve sklepeních objeví dva muži, kteří je uvězní a donutí je napsat vzkaz Dickovi a Anně, aby přišli do sklepení. George se však podepíše jako Georgina a Dickovi to přijde podezřelé. Když zjistí, že je na ostrově někdo cizí, vymyslí plán, který spočívá v tom, že Dick sleze do sklepení vodní šachtou a osvobodí Juliána a George. Z ostrova se ale nemůžou dostat, protože jim muži vzali vesla.
Když se zloději vrátí, odvalí kameny ze vchodu do sklepení, které tam předtím umístili, Dick sleze dolů studní a pokusí se je zavřít v místnosti s ingoty. To se mu sice nepodaří, ale rychle vyleze nahoru a běží s ostatními ke člunu. George mužům rozbije jejich motorový člun a rychle s dětmi vesluje ke břehu.
Muže sice někdo osvobodí, ale všichni jsou šťastní, že všechno dobře dopadlo. Strýc Quentin může své rodině konečně koupit to, na co nikdy neměli peníze. George si přeje jen jediné - mít u sebe zase Tima, s čímž její rodiče souhlasí. George také bude chodit do stejné internátní školy jako Anna.

CITÁT Z KNIHY:

"Všechno by se mnou bylo asi lepší, kdybych nebyla pořád tak sama, pomyslela si George, když pohlédla na Juliánovu skloněnou hlavu. Když člověk mluví s ostatními, moc to pomáhá. Věci pak nevypadají tak strašně a všechno se dá spíš vydržet. Mám své bratrance a sestřenici moc ráda. Mám je ráda, protože se mnou mluví, smějí se a jsou vždycky v dobré náladě. Chtěla bych být jako oni. Jsem mrzutá a divoká a pořád mám špatnou náladu. Není divu, že mě táta nemá rád a tak často se na mě zlobí. Maminka je fajn, ale chápu, proč říká, že je to se mnou těžké. Jsem jiná než mí bratranci - jim je lehko porozumět a každý je má rád. Jsem ráda, že k nám přijeli. S nimi jsem spíš taková, jaká bych měla být." Byla to dlouhá a složitá myšlenka a George při ní vypadala velice vážně. Julián vzhlédl a zachytil její upřený modrý pohled.
"Dám penci za tvé myšlenky!" řekl.
"Nestojí ani za tu penci," odpověděla George a zčervenala. "Zrovna jsem myslela na to, jak jste všichni hodní - a jak bych se vám chtěla podobat."
"Ty jsi náhodou hrozně príma," překvapil ji Julián. "Nemůžeš za to, že jsi jedináček. Ti jsou vždycky trochu divní, víš? Ledaže si dávají hodně pozor. Myslím, že jsi príma holka."

VLASTNÍ NÁZOR:

Na knihách této autorky jsem vyrůstala, proto se k nim velmi ráda vracím. Jsou psány jednoduchým, ale kouzelným stylem.