ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­

Kohák Erazim (*21.05.1933)

­­­­

Post scriptum: psové

O této knížce se píše špatně. Při čtení vás napadne spousta myšlenek a námětů, o kterých by se psalo dobře, ale přesto je nemůžete použít, protože pan Kohák je rozebere na příští stránce. Dalo by se říct, že mi bere myšlenky. No a právě to si myslím, že bylo cílem knihy. Měli bychom se nad touto knihou zamyslet a porozumět tomu, o čem se píše. Existuje řada knih, u kterých člověk nemusí přemýšlet - to jsou knihy, u kterých se dá odpočívat. Tato kniha je ale jiná. U ní přemýšlet musíme a k tomu nás autor nutí, abychom se zamysleli nad naprosto jasnými a srozumitelnými věcmi. Ale proč když to víme? Člověk to podvědomě ví, ale když si o tom přečte, zapamatuje si to, ale hlavně si to doopravdy uvědomí a přemýšlí o tom.
Nejvíc svých úvah věnuje přírodě a tomu, jak se k ní chovají lidé. Často píše, že lidé to co činí, činí pro dobro lidí, ale sám autor se ptá, co je to "pro dobro lidí".
Docela pěkné mi přijde přirovnání Země k vánočnímu stromečku. Vánoční stromeček si koupíme a jen co nám poslouží a začne opadávat, vyhodíme ho. Ale Zemi nelze vyhodit a poté vyměnit, ona je jen jedna a musíme si jí vážit. Jedině lidé z ní těží nerostné bohatství, se kterým plýtvají a neváží si ho. Jezdí auty, která zamořují okolí. Ale Erazim Kohák nemá rád auta jen kvůli tomu, že škodí životnímu prostředí, ale především proto, že nejedno zvíře bylo zabito pod jejich koly. Stejně jako mnoho lesních zvířátek, žab a dalších jiných, tak i autorova psa, kterého si vážil, chodil s ním na procházky, povídal si s ním, přejelo auto. Pes byl pro Koháka dar, kterého si vážil, byla to živá bytost, která mu dělala radost. Ale i přesto, že s ním žil pouhý rok, zanechal na sebe mnoho vzpomínek. Zvířata jsou naši kamarádi a přátelé. Nikdy nám neublížila a my lidé ničíme přírodu, ve které žijí. Říká se, že pes je přítel člověka. Říká se, že je nejlepším a nejvěrnějším přítelem. Také se říká, že to je němá tvář. Ale psi mají mnoho výrazů v jejich tváři. Poznáte, že jsou šťastní, že je něco bolí… Malá štěňátka mají v oku jiskru jako malé děti, ale postupně jak stárnou, tak se jim i jiskra ztrácí, až úplně vyhasne jako u lidí. Také se ale stává, že pejska přejede auto nebo ho zabijí nějací lidé, také se pořádají psí zápasy, ale proč? Můžeme takto "mučit" psy, proč to lidé dělají? Je zakázané vraždit lidi a psi jsou také živé bytosti, tak proč jsou na okrajích silnic rozjetí? ... Jediné, proč se psům dá říkat němá tvář, je to, že neumí mluvit. Nebo umí, ale lidé jim nerozumí. Mají vlastní charakteristické zvuky - štěkání. Ale není tomu vždycky, že lidé neví, co po nich pejsek chce. Často se stává, že páníček svému pejskovi rozumí jen tak, že se na něj podívá. Stejně jako lidé mají i psi jinou hloubku hlasu, někteří štěkají silně a razantně a jiní jsou nesmělí ... "Kdyby zvířat nebylo, zemřeli bychom tesknotou..." píše autor a myslím, že má vcelku pravdu. Bez přátel si to nedovedu představit a jelikož pes je přítel člověka, tak ani bez něj ne. Zvířata obohacují krajinu, a proto obohacují i nás.
Hodně nápadů mě napadalo, když sem četla kapitolu dobro. Napadalo mě všechno možné, ale vždy, když mě něco napadlo, tak to bylo podobně popsáno v následujícím odstavci. Ale proč? Myslím si, že právě toto byl autorův záměr. Byl to člověk jako každý jiný, akorát dokázal své pocity, názory a věci, které jsou jasné, napsat. Co je psáno, to je dáno. Člověk hodně věcí podvědomě ví, ale dělá mu velké problémy to zformulovat - panu Kohákovi si myslím, že se to povedlo.
V kapitole "vlci" se píše, že vlka vede přirozenost, ale člověka volba a rozum... Tenhle odstavec se mi líbí hodně. Příroda si to zařídila tak, aby si mohla odpočinout. Přemnožená zvířata umřou a oslabené druhy zesílí své řady, ale proč jdou lidé proti přírodě? Vždyť jdou sami proti sobě. Zničí přírodu, její flóru a faunu, a potom zemřou sami, protože nebude dostatek čistého vzduchu, ale nastane mnoho různých věcí, které budou neřešitelné. Nyní se snaží řada vyspělých zemí omezit výfukové plyny a řadu jiných chemikálií. Ale bude to stačit? Co se stane? Vydrží to příroda? Hodně lidí říká, že je příroda nemocná a projevuje se to teplotními rozdíly. Někdy přes léto jen prší a je zima a v zimě třeba nepadá sníh. Ale někdy se zase stane, že léta jsou velmi horká a zimy kruté. Chce nám tím příroda něco naznačit nebo tomu lidé jen připisují různé jevy jako je ve starověku připisovali různým božstvům?
Každá kapitola je hodně poučná a myslím, že tato knížka splnila to, proč byla napsána a vydána. Jsou to myšlenky a názory jednoho pána, který je dokázal zformulovat a přenést na papír. Myslím, že to musel být hodně chytrý a vzdělaný pán. Věci, které psal, nebyly nové objevy ani teorie, nesnažil se nám nic vnutit. Pouze napsal to, co víme, ale nedbáme toho a on nám to jen připomněl. My si to jen musíme vzít k srdci a začít se podle toho chovat nebo si přírodu a vzájemné vztahy mezi lidmi zničíme...

Vytisknout (Ctrl+P) Stáhnout v PDF

Zdroj: kpuldice, 29.01.2006

   
­­­­

Související odkazy

Čtenářský deník - nenalezen žádný další obsah z autorovy tvorby
Čítanka - nenalezen žádný úryvek z autorovy tvorby
Životopisy - autorův životopis nenalezen
­­­­

Diskuse k výpisku
Erazim Kohák - Post scriptum: psové







Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti - Nastavení soukromí


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)