Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Malý Josef Bernstein musel v roce 1942 opustit svoje rodiče a ukrýt se. On i jeho rodina totiž patřili k židovskému národu.
Nějakou dobu strávil u hraběcí rodiny de Sully, ale potom to tam pro něj přestalo být bezpečné, a proto ho svěřili do opatrovnictví otci Pemzovi, katolickému knězi, který měl u fary i školu a schovával v ní jako žáky i židovské děti.
Slečna Marcela - nehezká lékárnice, která otci pomáhala - vyrobila Josefovi falešné papíry na jméno Josef Bertin. Josef později zjistil, že slečně říkají Hromdotoho, podle toho, jak často kleje. Ale měla dobré srdce a aby zajistila dětem ve škole víc jídla, ukradla místnímu starostovi z radnice potravinové lístky.
Ve škole Josefovi otec Pemza přidělil "kmotra" Rudyho - staršího (asi patnáctiletého) kluka, který se o něj měl starat - a ti dva se rychle spřátelili.
Aby byly nenápadné, musely děti chodit jako všichni ostatní v neděli na mši. Josefa to v kostele moc zajímalo, cítil, že tam je Bůh všude okolo něj.
Otec Pemza však Josefovi doporučil, aby se především snažil srovnat s tím, že je Žid a o křesťanství se zajímal až v druhé řadě.
Josefa to rozhořčilo a svěřil se s tím Rudymu. Ten mu na oplátku prozradil, že otec Pemza je podezřelý. Každý večer odchází večer ven a vrací se až za dvě nebo tři hodiny.
Josef otce sledoval a časem přišel na to, že otec Pemza má pod kaplí tajnou místnost, kde schovává vše, co se týká židovství. Otec Pemza měl totiž takovou zvláštnost. Kdykoliv cítil, že je nějaká kultura v ohrožení, začal sbírat vše, co se jí týkalo, aby z ní něco uchoval pro další generace. Společné tajemství otce a Josefa sblížilo.
Tak se tedy Josef učil i křesťanství i židovství, pomocí sbírky mu otec přibližoval Tóru, hebrejštinu a další věci.
Jednoho dne Josef zahlédl svého otce, jak jel s někým dalším na traktoru. Jenže Josef se na něj zlobil, protože ho zplodil jako Žida, a proto se mu ani neozval.

Když na kontinent vstoupila americká armáda, nechala se slečna Marcela strhnout k nepředloženému činu. V kostele zahrála na varhany francouzskou hymnu, gestapo ji zatklo a u ní doma našlo podklady k falešným papírům pro děti otce Pemzy.
Gestapo si pro děti přišlo, avšak otec Pemza to na ně zahrál a slíbil jim, že jim je do rána přichystá i s věcmi. Místo toho však s dětmi "uprchl". Nadělali falešné stopy, ale ve skutečnosti se schovali pod kaplí, kam jim jiní lidé tajně nosili jídlo.
Z úkrytu je vylákalo až osvobození Bruselu (4. září 1944). Otec Pemza se snažil najít rodiče "svých" dětí, avšak málokdy se mu to podařilo. Z Rudyho rodiny přežila jenom maminka. Ale pro Josefa si přišli rodiče oba. Ten by však raději zůstal s otcem Pemzou. Otec sám ho však důrazně přesvědčil, že musí odejít se svými vlastními rodiči.
Ještě jednou Josef za otcem utekl, to když se doma vzepřel a nechtěl jít na židovský obřad bar micva a jeho tatínek ho uhodil. Otec Pemza ho však znovu poslal domů s tím, že ho má moc rád, ale on musí být Židem. Otec rovněž začal novou sbírku s tím, že Stalin chce vyhubit ruskou duši, shromažďoval vše ruské.
Josef podstoupil bar micva, oženil se a měl několik dětí. Rudy odjel do Palestiny a tam bojoval za nově vzniklý stát. Otec Pemza dál budoval své sbírky. Otci Pemzovi v Izraeli zasadili les. Na začátku v něm bylo 271 stromů - jeden za každé dítě, které zachránil. Časem se rozrůstal, stejně jako rodiny zachráněných dětí.
Nakonec Josef sám začne novou izraelsko-palestinskou sbírku.