Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

STRUČNĚ O AUTOROVI:

Erich Maria Remarque, vlastním jménem Erich Paul Remarque, se narodil 22. června 1898 v Osnabrücku a zemřel 25. září 1970 v Locarnu.
V 18 letech odešel do první světové války na západní frontu a byl zde vážně raněn. Jeho zážitky z války ho později inspirovaly k napsání bestselleru Na západní frontě klid.
Po nástupu nacismu se stal okamžitě zakázaným autorem a jeho knihy byly páleny. V roce 1939 byl zbaven německého občanství a musel emigrovat do Spojených států. Během války jedna z jeho sester zahynula v koncentračním táboře, což ho vedlo k napsání knihy Jiskra života. Po válce žil střídavě v Americe a Švýcarsku a pokračoval v psaní knih, především o hrůzách války.

Dílo:
Žena se zlatýma očima
Domov snů
Stanice na obzoru
Na západní frontě klid
Cesta zpátky
Tři kamarádi
Miluj bližního svého
Vítězný oblouk
Jiskra života
Čas žít, čas umírat
Černý obelisk
Nebe nezná vyvolených
Noc v Lisabonu
Zaslíbená země
Stíny v ráji

VÝBĚR KNIHY:

Protože se mi knihy tohoto autora velmi líbí, přečetl jsem jich už více (Čas žít, čas umírat; Na západní frontě klid; Jiskra života; Miluj bližního svého a Noc v Lisabonu). Pro referát jsem si vybral tu podle mého názoru nejzajímavější - Jiskra života.

MÍSTO A DOBA DĚJE:

Celá kniha se odehrává v nacistickém Německu za ostnatými dráty koncentračního tábora Mellern. Pouze v krátkých pasážích, které jsou popisovány z pohledu velitele tábora Neubauera se děj dostává do blízkého města.
Děj knihy není úplně specifikován, ale dá se odhadnout, že je to zhruba březen až květen roku 1945, což je na téměř čtyřsetstránkový román poměrně krátká doba.

NÁMĚT:

Námětem knihy se staly osudy vězňů přežívajících v německých koncentračních táborech.

DĚJ:

Vězeň číslo 509 přežívá v nacistickém koncentračním táboře už více jak 12 let. Je jaro roku 1945, a tak se už pomalu k vězňům dostávají informace o tom, že fronta a s ní snad i záchrana se blíží.
Z čísla 509 se za ta léta stala troska tolik zeslábl, že musel být přesunut z pracovního tábora do malého "rekonvalescenčního tábora". V této sekci sice vězni nepracují, ale zároveň nedostávají skoro žádné jídlo, a proto tu málokdo přežívá déle než dva týdny. 509, Berger, Lebenthal, Bucher a pár dalších však vytvořili v malém táboře skupinu veteránů, kteří se společně naučili, jak si sehnat jídlo a přežít. O jídlo se jim stará hlavně Lebenthal, jenž jakožto bývalý obchodník umí v táboře vždy sehnat trochu jídla.
Jednou do tábora přijede doktor smrt Wiese, který si chce vzít několik vězňů na své pokusy. Velitel tábora nařídí, že s ním mají odejít jen dobrovolníci. Esesák Weber se však nařízením neřídí a mimo jiné vybere 509 a Buchera. Ti se jeho vůli protiví a i když se to zdá nemožné, tak díky rozporu mezi Neubauerem a Webrem vyváznou živí. Protože se vzepřeli rozkazu esesáka a přesto přežili, stanou se z nich mezi spoluvězni hrdinové. Díky tomu se s nimi seznámí i organizátor vězeňského odporu Lewinsky.
Mezitím dostává Neubauer strach z blížící se fronty, a proto aby ještě na poslední chvíli vylepšil svůj obraz u vězňů, uvolňuje trochu režim v táboře. Toho využívá Lewinsky s ostatními komunisty a vyzbrojují svou odbojovou skupinu. 509 jim pomáhá tak, že schovává v malém táboře vězně a dokonce i revolver.
Jednoho dne se Američané přiblíží na tolik, že se většina esesáků rozhodne utéct. Zůstává pouze Weber s pár dalšími. Opijí se, a snaží se před útěkem zabít co nejvíce vězňů. 509 společně s komunistickou odbojovou skupinou esesáky postřílí, ale 509 je také zasažen a umírá.
Druhý den tábor osvobozují Američané.

HLAVNÍ POSTAVY:

Vězeň číslo 509, Berger, vězeňský obchodník Lebenthal, Bucher, doktor smrt Wiese, velitel tábora Neubauer, důstojník SS Weber, vůdce vzpoury Lewinsky

AUTORŮV NÁMĚT:

K napsání této knihy vedl Ericha Remarqua především fakt, že jeho sestra zahynula v německém koncentračním táboře. Ovšem vzhledem k tomu, že se ve svých dílech druhé světové válce věnoval často, si myslím, že by podobnou knihu napsal stejně.

UMĚLECKÉ A KOMPOZIČNÍ PROSTŘEDKY:

Autor popisuje vše velmi naturalisticky a i v těch nejvíce vyhrocených částech nevyjadřuje skrz text žádný osobní názor na věc, jako by byl pouze zapisovatelem historie. Například nenapíše "Vězně sužoval krutý hlad", ale "Vězeň cítil, jak se mu bolestivě stahuje žaludek."
Remarque také dokázal přesně vystihnout myšlenkové pochody vězňů a esesáku. Například sebe ospravedlňování velitele Neubauera.

FORMA A STAVBA JÍDLA:

Děj je sestaven z jednotlivých kapitol, které většinou popisují pouze jednu událost v táboře, jež většinou netrvá déle než hodinu.

CITÁT Z KNIHY:

509 pomalu zvedl hlavu a otevřel oči. Nevěděl, jestli omdlel, nebo jenom usnul. Mezi jedním a druhým zmizely skoro všechny rozdíly; hlad a vyčerpanost se o to už dávno postaraly. Obojí mu pokaždé připadalo, jako by se potápěl do bahnitých hlubin, odkud se už neměl nikdy vrátit. 509 chvíli tiše ležel a naslouchal. Byla v tom stará táborová zkušenost; člověk nikdy nevěděl, z které strany hrozí nebezpečí, a dokud zůstával nehybný. měl stále naději, že bude přehlédnut nebo považován za mrtvého - prostý přírodní zákon, který zná každý brouk.