Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Tragický osud Pavla Bäumera, vypravěče i hrdiny románu Na západní frontě klid, se stává na pozadí nesmyslné války a imperialistických bojů varovným mementem.

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Naše vojsko v Praze roku 1967 (1. vydání tamtéž). Z německého originálu Im Westen nichts Neues přeložil František Gel, doslov a poznámku o autorovi napsal František Červinka. Počet stran: 173.

MÍSTO A DOBA DĚJE:

Německo-rodiště a fronta ve Francii, rok 1914-1918 (1. světová válka)

JAZYK A STYL:

• styl blízký publicistickému až reportáži (popisuje hodné detailů)
• hrdinové se dostávají do mezních situací, kde prokazují svoje charaktery (povahy, vlastnosti), jelikož ve válce neustále hrozí smrt, zabití, úzkost, panika...
• napsáno ich-formou (v závěru o Pavlově smrti er-formou)
• spisovný jazyk, časté slangové-vojenské výrazy, vulgarismy a lidové výrazy

ÚVOD KNIHY:

"Tato kniha nemá být ani obžalobou, ani vyznáním. Má být toliko pokusem podat zprávu o generaci, která byla zničena válkou - i když unikla jejím granátům."

Význam:
Že i muži, kteří neumřeli nebo neutrpěli nějaká fyzická zranění, jsou poznamenání psychicky na celý život.

HLAVNÍ MYŠLENKA:

Jedná se o pravdivou ukázku z války, poukazuje na nesmyslnost války, kde umírají nevinní lidé, kteří vlastně ani neví, proč se zabíjejí. Byla to ztracená generace, protože ztratili své mládí, iluze, naděje, plány, ale i životní cíle. Znali pouze válku a zabíjení.

CHARAKTERISTIKA POSTAV:

Pavel Bäumer - vypravěč; středoškolský student, který pocházel z chudé rodiny
Albert Kropp - spolužák Pavla; nejlépe mu to myslelo, a proto byl svobodníkem (měl nejnižší hodnost)
Müller - přezdívaný "číslo pět"; vláčel s sebou učebnice a snil o válečné maturitě (v bubnové palbě šprtal fyzikální poučky)
Leer - spolužák Pavla, který nosil plnovous a liboval si v děvčatech z důstojnických pufů
František Kemmerich - spolužák Pavla; umírá jako první v nemocnici
(Všem těmto chlapcům bylo 19 let a šli hned z gymnázia do války.)
Tjaden - hubený zámečník; největší žrout roty (také 19letý)
Haie Westhus - kopáč rašeliny (19letý)
Deterding - sedlák, který myslel jen na svou usedlost a na svou ženu
Stanislav Katczinsky - čtyřicátník, hlava skupiny; byl mazaný s modrýma očima, svislými rameny a s úžasným čichem pro průšvihy, pro dobré jídlo a krásné ulejvárny
Himmelstoss - desátník, v civilu listonoš; po celou dobu výcviku se snaží jakkoliv šikanovat vojáky, přitom je sám největší zbabělec a hlupák

VÝVOJ POSTAV:

Když Pavlovi přátelé postupně umírají...

Himmelstoss - nejdříve ve výcviku brutálně vojáky šikanuje (např. Tjaden byl enuretik - v noci se pomočoval - Himmelstoss se domníval, že to není nemoc, ale pouze lenost; vzal tedy jiného enuretika a nechal je na střídačku spát nad sebou...); když se pak ale dostává sám do války a zjišťuje, že šikana tam už na vojáky neplatí, nejdříve se vzteká a stěžuje si; poté co musí jít bojovat na frontu, kde zjistí, jaké to je bojovat o vlastní přežití, nezvládne to a vyvádí; Pavel se ho snaží uklidnit; změní ho nakonec hrůzná zkušenost s válkou; není tak povýšený ani si nestěžuje; zjistil, jaké jsou pravé hodnoty života...
Pavel Bäumer - ze začátku jsou na popud kantora na základě vlastenectví přemluveni, aby se dali dobrovolně do války; Pavel začíná chápat, jaký je život ve válce, kde neustále žijí v obavách o svůj život; jejich životy jsou tzv. "náhody" (nikdy nevědí, co se stane); Pavel se mění v průběhu války, kdy postupně umírají jeho přátelé; mladý člověk plný snů a ideálů se tak mění v člověka, který je vykořeněn ze svého života a je neschopen se do něj vrátit zpět; postupně ztrácí iluze a z jeho života se vytrácí všechna naivita; stávají se z nich bezcitní lidé bez emocí, avšak jediné, co je drží, je jejich přátelství na život a na smrt; největší změnu a proměnu pociťuje Pavel, když odjede domů (dostane dovolenou na šest neděl) a zjišťuje, že se nedokáže začlenit zpět do společnosti; nemá si s nikým co říct, nikdo ho nechápe; všichni mluví o válce, že vědí, co to je, ale popravdě nevědí nic; dříve měl rád knihy, ale ani ty ho už nezajímají; nevěděl, kde je jeho místo v životě; dobře už se paradoxně cítil pouze na frontě a hlavně se svými přáteli (cítil se i provinile, že měl dovolenou)
Albert Kropp - poté co přijde o nohu, ztrácí smysl svého života; kdyby nebyl s ostatním muži na pokoji (i s Pavlem), zabil by se; Pavel v knize popisuje, jak se na něj Albert dívá, když se procházel po pokoji, nemluvil s nimi, nechtěl hrát karty apod.

OBSAH:

Pavel a jeho spolužáci ze střední školy šli "dobrovolně" na vojnu. Hlavně ale na popud jejich učitele Kantorka, který je vybízel k vlastenectví, ale sám přitom o válce a jejich hrůzách neměl ponětí (kdyby ho ale chlapci neuposlechli, byla by to pro ně velká ostuda). Všechny jejich iluze se rozplývají během desetitýdenního výcviku plného šikanování. Jejich velitel Himmelstoss jim dokazuje všemi možnými prostředky svou nadřazenost a povýšenost (i když v civilním životě je pouze listonoš), ale chlapci mu před odjezdem na frontu všechno vrátí, zmlátí ho a na frontě sám Himmelstoss pozná, co je to bojovat o život. František Kemmerich umírá jako první ve strašlivých bolestech, když mu amputují nohu. Do poslední chvíle je s ním Pavel a utěšuje ho, že se uzdraví a pojede domů. Pavel se po jeho smrti cítí provinile. Slíbil totiž před odjezdem jeho ustarané matce, že se o Františka postará. Na francouzské frontě v opravdové válce jsou chlapci nuceni zabíjet nevinné lidi a všichni postupně ztrácejí iluze. Ve volbě přežití nemají na výběr, musí zabíjet, jinak by zemřeli sami. Ve válce zjistí pravé hodnoty života a přežití. Jejich životy jsou v podstatě jedna velká náhoda (nikdy nevědí, co se stane). Pavel nakonec dostane dovolenou na šest neděl. Když se vrací domů, jeho maminka má rakovinu. Zjišťuje, že "obyčejný" život se jaksi ztratil. Lidé kolem něj mluvili o válce, jako by v ní sami byli, přitom si ani neuměli představit, co vlastně válka představuje. Pavel si s nimi neměl co říct. Tvrdil jim, že válka vlastně není tak hrozná. Věděl, že ho nemůžou pochopit, protože to sami nezažili. Pavlův otec chce slyšet od Pavla nějaké hrdinské skutky a činy, ale Pavel se s ním odmítá bavit, ví, že by to nemělo cenu. Pavlova rodina měla sama málo jídla, ale i přesto dávali Pavlovi jídlo. Pavel už nebyl schopen zařadit se zpět do normální života. Ještě před odjezdem navštěvuje matku zemřelého Františka (nedokázal jí napsat dopis) a oznámil jí, že František zemřel. Hysterická matka ho nutí přísahat, že zemřel rychle a bez bolestí. Pavel přísahá, i když lže. Ví totiž, že nemá cenu jí říkat, že se František trápil, nikomu by tím nepomohl. Nakonec, když se Pavel vrátil na frontu, tak byl rád. Paradoxem bylo, že jediné místo, kde se cítil dobře, byla fronta, ale hlavně se cítil dobře mezi svými kamarády. Poté je povolán do výcvikového tábora, aby hlídal zatčené Rusy, kteří jsou drženi v hrozných podmínkách o hladu. Pavel nad nimi pociťuje lítost, někdy jim pomáhá (nosí jim jídlo, cigarety apod.). Když Pavel vidí své kamarády, cítí se provinile, že on měl volno a oni museli bojovat o svůj život. Tak se přihlásil jako dobrovolník pro průzkum terénu. A právě při této situaci Pavel zabil svoji první oběť zblízka, když se schovával v jednom z úkrytů. Ubodal Francouze k smrti. Ten ještě pár hodin chrlil krev a i přes Pavlovu snahu (čím déle s ním byl v zákrytu, tím více mu ho bylo líto) ho zachránit, nakonec zemřel. Pavel v náhlém záchvatu lítosti vytáhl jeho doklady a zjistil, jak se jmenuje. Zabil někoho, kdo měl rodinu. Sliboval v duchu sám sobě, že jestli se ze zákrytu dostane živý, napíše jeho manželce a dokonce jí bude pravidelně posílat peníze. Nakonec palba ustala natolik, aby se mohl vyplížit z úkrytu. Pavlovi kamarádi už ho hledali. Hned jak se ale Pavel z úkrytu dostal, na zabitého Francouze ihned zapomněl. Síla přežití byla větší než lítost nad mrtvým Francouzem. Poté jsou odveleni hlídat vesnici, kde si žijí jako "králové", mají dostatek jídla a potřebný komfort. Při útoku na vesnici jsou Pavel a Kropp zraněni při útěku a při rekonvalescenci pobývají v katolické nemocnici. Kroppovi nakonec museli amputovat nohu, chce se zabít. Ale nakonec to neudělá. I díky Pavlovi a ostatním mužům na pokoji. Pavel se nakonec uzdraví a vrací se na frontu. Zjišťuje, že Leer a Müller jsou mrtví a Deterding se pokusil o útěk, ale dopadli ho (moc myslel na svoji ženu a svou usedlost, nevydržel to a dezertoval). Pavlův nejlepší přítel Katcza je zraněn. A i přes snahu Pavla ho zachránit (nesl ho až do záchytné stanice k ošetřovatelům, ale cestou ho trefil střep do zátylku) zemřel. Pavlovi tedy postupně zemřeli všichni kamarádi. Na konci války umírá i Pavel v den, který byl tak tichý, že vrchní velitelství napsalo do zprávy: Na západní frontě klid.

NÁZEV KNIHY:

Pavel Bäumer padl v říjnu 1918, kdy byl na celém bojišti takový klid, že zpráva vrchního velitelství se omezila na větu: "Na západní frontě klid."

VÁLKA:

Co ztratili díky válce?
Ztratili schopnost začlenit se zpátky do života, do společnosti. Ztratili svoje místo v životě, nemají se kam vrátit, byli i dost citově otupění (v tom smyslu, že chladnokrevně museli zabíjet) a někteří ztratili ve válce i svůj vlastní život.

Co získali díky válce?
Navázali velmi pevná přátelství, věděli, jaká nesmyslnost válka je a dokázali pochopit ty správné hodnoty života.

JAZYKOVÉ PROSTŘEDKY:

Přirovnání: "Hony na jednotlivce jako na zajíce."; "Hubený jak chmelná tyč."; "S tváří jak z hlíny."
Epiteton: "Šedivá roztékající se země."; "Cvičné hubování."
Personifikace: "Neduživý lesk nás přijímá."; "Vedro nehnutě spočívá na prostranství."
Metafora: "To je tím, že člověk sám o sobě je především bestie, a teprve navrchu, jako u chleba se sádlem, je přimáznutá trocha slušnosti."
Rčení: "Cítím to v kostech."
Říkanky: "Fazoličky papá ráda, pak je z toho kanonáda."
Vulgarismy: "Nerozbil držku, nasrat na to!"
Lidové výrazy: "setsakra"; "krucifix"
Zvolání: "O vy instruktážní hodiny..."
Změny v pravopise: "jako křídlová kresba s tabule"
Hodně pomlček a výpustek (elips) v textu: buď chce autor něco zdůraznit, vložit nebo jako výčet
Slangové výrazy: "lávor" (ešus); "solilo" (bombardovalo); "pecen komisárku" (pecen chleba); "ulejvárny"; "menáž" (příděl); "fasovat"; "jídlonoši"; "vydal na hlavu" (na sebe); "latrína" (záchod); "kasárny" (budovy pro vojáky); "rekrut" (ten, co nově narukoval do války - nováček, elév); "brajgl" (bordel); "Tomíci" (označení pro Angličany); "dril"; "starý fronťák"; "parádemarže"; "bago" (sousto žvýkacího tabáku); "uhnat pruh"; "karbol" (dezinfekční prostředek); "saturejka" (koření); "cerkulát" (uzenina); "dišputace" (diskuze více účastníků, řešení problémů); "palposty" (díry pro rakety, auta...); "Flandry" (historické území v dnešní Belgii); "ubikace" (ubytování, pokoje vojáků); "dělová horečka" (když si strachy nadělal do kalhot)
Hodnosti: "kaprál" - jedna z poddůstojnických hodností; "kmán"; "poddůstojník"; "poručík"; "hejtman"