Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Euromedia Group v Praze roku 2005. Z německého originálu Im Westen nichts Neues přeložil František Gel. Počet stran: 175. ISBN: 80-86938-03-4.

CHARAKTERISTIKA DOBY:

Dílo vzniklo v roce 1929 v Německu, které se již částečně zotavilo z krize způsobené prohranou první světovou válkou. Zároveň však tento rok nastal krach na newyorské burze, což zapříčinilo velkou celosvětovou krizi. Německo se znovu začalo zmítat v problémech, které byly živnou půdou pro extrémistické hnutí v čele s NSDAP, jejímž představitelem byl samotný Adolf Hitler.
V literatuře, obzvláště té německé, se objevuje velký odpor k válce a fašistickým hnutím. Mnoho Remarquových současníků bylo, stejně jako on, vyhnáno ze země. Tito emigranti zakládali antifašistická hnutí a psali literární díla, aby poukázali na to, co se v Německu děje.

STRUČNĚ O AUTOROVI:

Tento slavný německý spisovatel se narodil 22. června 1898 v německém městečku Osnabrück. Jeho matkou byla Anna Marie Remarquová a otcem byl knihvazač Franz Remarque.
Studium na pedagogické škole musel přerušit poté, co byl v pouhých 18 letech odveden do první světové války. Na frontě byl však roku 1918 vážně raněn a konec války strávil v městečku Duisburg, kde se léčil. Válka se na Remarquovi podepsala a on nebyl schopen po jejím konci najít své místo na světě. Ve velmi krátké době vystřídal množství rozličných zaměstnání. Chtěl se stát hudebníkem či malířem, ale místo toho byl učitelem nebo automobilovým závodníkem. V roce 1925 si bere za ženu Ilsu Juttu Zambonovou, s níž se však po 7 letech rozvádí.
Po této životní etapě začal cestovat. Pobýval v několika evropských zemích a začal psát první díla, ale až román Na západní frontě klid se stal úspěšným. Roku 1933 začali nacisté pálit jeho knihy a označili ho za "literárního zrádce". Později ho dokonce zbavili německého občanství. Po této události Remarque odchází do USA, kde získává americké občanství. Po válce žije v Americe, ale občas i ve Švýcarsku. V roce 1958 si bere americkou filmovou hvězdu Paulette Goddardovou, jež byla manželkou Charlieho Chaplina.
Remarque umírá 25. září 1970 na švýcarské klinice v městě Locarnu.
Jeho pravděpodobně nejznámější dílo je Na západní frontě klid, na které později napsal volné pokračování Cesta zpátky. Jeho dalšími známými knihami jsou Tři kamarádi, Jiskra života nebo Vítězný oblouk.

FORMA DÍLA:

Literární dílo Na západní frontě klid je antimilitaristický román. Je vyprávěn částečně chronologicky s mnohými úvahami do minulosti.
Kniha je především kritickým pojednáním o válce. Není to pouze suše popsaná podoba války, ale rozbor úvah vojáka. Dějové pasáže, ve kterých je konflikt popsán s veškerou krutostí (viz ukázka), se pravidelně střídají z úvahami prostého vojáka. Ten přemýšlí, proč je ve válce, jaká strana má pravdu a kdo ještě musí zemřít, než celá válka skončí.

INTERPRETACE DÍLA:

Kniha vypráví příběh Pavla Bäumera a jeho kamarádů během první světové války. Pavlovi je stejně jako jeho spolužákům Müllerovi, Kroppovi, Kemmerichovi a Leerovi jejich třídním profesorem vnucena myšlenka, aby se dobrovolně nechali naverbovat do války. Zpočátku se to těmto sotva 18letým chlapcům zdá jako výborný nápad, ale hned ve výcvikovém táboře zjistí, jak prohloupili.
Jejich výcvik je plný šikany a nespravedlností, zejména od poručíka Himmelstosse. Zanedlouho jsou však povoláni na západní frontu, kde teprve poznají všechny útrapy války. Na frontě se setkávají s dalšími členy jejich roty a hlavně se Stanislavem Katczinskym, jenž se stává hlavou roty a velkým kamarádem hlavního hrdiny.
Za nedlouhou dobu umírá první z kamarádů Kemmerich. Všechny z roty to velmi vezme, ale válka pokračuje dál poté, co jdou znovu na první linii. Zde jsou svědky neuvěřitelného násilí, na které nejsou mladíci připraveni. Válka pokračuje den po dni, neustále někdo umírá a ze zabíjení nepřátel se stává rutina, která je však neustále strašná. Z chlapců se stávají ostřílení vojáci. Tito lidé nezažili nic než dětství a válku, ochuzeni o všechny krásy života, jež přicházejí po dětství. V této době, když už je z hlavního hrdiny pouze voják a nic víc, dostává Pavel propustku na dovolenou. Doma zjišťuje, že mu tam vše připomíná dětství, které již je však pryč a kam už se nemůže vrátit. S rodinou se již také nedokáže bavit, protože mu nerozumí a baví se o problémech, které připadají Pavlovi malicherné. Při pobytu v rodném městečku přijde na to, že se nedokáže oprostit od myšlenek na válku, nic ho nebaví a jediné, co dokáže, je zabíjet lidi kdesi v zákopech.
Po opětovném návratu na frontu se dozvídá o dalších mrtvých kamarádech. Jejich rota je doplněna novými kadety, kteří jsou ještě nezkušenější a mladší, než byli oni sami.
Při jednom z mnoha útoků nepřítele je Pavel zraněn a spolu se svým kamarádem je odvezen do vojenského lazaretu. Zde pociťuje další příkoří války. Nemocnice je v otřesném stavu, péče doktorů je nedostatečná a navíc je každý ohrožen všudypřítomnými nemocemi. Pavel se uzdraví, ale jeho kamarád zde po velkém utrpení přichází o nohu.
Pavel se vrací na frontu, kde zbylo už jen pár jeho přátel. Zanedlouho už je s kamarádem Katczou jediným, kdo z jejich původní roty přežil. Jednoho dne je Katcza raněn do nohy. Pavel podá heroický výkon, aby dotáhl zraněného kamaráda na ošetřovnu. Celou cestu ho utěšuje, aby byl v klidu. Jen co ho tam však donese, je mu řečeno, že Katcza je mrtev.
Od té chvíle, co zůstal ve válce sám, je pln zmaru a pomalého čekání na smrt. Jediné, co jej uklidňuje, je myšlenka na brzký mír. Toho se bohužel nedožije. Umírá v den, který je v análech zaznamenán pouze textem "Na západní frontě klid".

V díle je vidět jasná kritika války, upozornění na její nesmyslnost, která je podpořena úvahami hlavního hrdiny. Remarque v knize čitelně ukazuje, jak válka dokázala zničit celou jednu generaci mužů v Německu (tuto myšlenku ještě více rozvádí ve volném pokračování Cesta zpátky). V díle jsou popsány všechny hrůzy, které válku provází, od pozičních zákopových bojů až po špinavé lazarety. Text je místy odlehčen popisem humorných příhod vojáků. Jedním z příkladů je shánění lepších potravin či hraní karet.

UKÁZKA:

V následující ukázce se hlavní hrdina ukrývá v trychtýři po výbuchu granátu v nepřátelské linii, když k němu znenadání spadne protivník.
(str. 127)

Právě se chci trochu pootočit, když se shora začíná něco hlučně valit do mého trychtýře. Těžce a s pleskotem to padá dolů, je to člověk - nepodařilo se mu zachytit se na stěně kráteru, klouže, leží na mně -
Nemyslím, rozhoduji se - šíleně do něho bodám a jenom cítím, jak tělo sebou cuká, měkne a hroutí se. Mám ruku lepkavou a mokrou, když přicházím k sobě.

STYL A JAZYK:

Děj je psán v ich-formě. Autor se snažil v knize napsat vše tak, jak by to asi řekli vojáci v té době. Tudíž se vyskytují hovorové výrazy a velmi často se objevují přímé řeči, které přidávají ději na dynamičnosti a pomáhají čtenáři intenzivněji ho prožít.
V díle jsou obsaženy naturalistické popisy (viz ukázka), které pomáhají čtenáři snáze pochopit, co musel voják vidět či vykonat.

VLASTNÍ NÁZOR:

Kniha se mi velmi líbila. Na začátku mě vtáhla do děje a na konci pustila s mnoha otázkami. Autor popisuje bez pozlátka krutost a nesmyslnost války. Toto byla již má několikátá knížka z válečného prostředí a rozhodně mě nejvíce donutila se nad tématem zamyslet.
Zaujalo mě také, jak se děj z přibývajícími stránkami stává víc a víc ponurým a drsným. Ke konci knížky, když už hlavnímu hrdinovi postupně zemřeli všichni jeho kamarádi a dokonce i jeho nejlepší kamarád, je velmi emotivní a je z ní cítit opravdová zoufalost Bäumera.