Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

In Na západní frontě klid, Cesta zpátky. Vydalo nakladatelství Naše vojsko v Praze roku 1988 (2. vydání tamtéž). Z německého originálu Im Westen nichts Neues přeložil František Gel. Ilustroval Oldřich Kulhánek. Celkový počet stran: 382.

O AUTOROVI:

Erich Maria Remarque, vlastním jménem Erich Paul Remark, se narodil roku 1898 v dolnosaském Osnabrücku. V osmnácti letech byl odveden do armády a necelý rok nato byl vyslán na západní frontu, kde byl však brzy raněn a zbytek války strávil v nemocnici. Přesto byl zážitky z fronty silně zasažen a měl proto problémy s opětovným začleněním do společnosti - to se pak silně projevilo v jeho literární tvorbě. Ve dvacátých letech mnoho cestoval a vystřídal nespočet profesí, z nichž je (z literárního hlediska) nejdůležitější pozice automobilového závodníka, neboť v některých svých pozdějších dílech využíval znalost závodního prostředí. S nástupem fašismu byl zbaven německého občanství a roku 1939 emigroval do USA (New York). Po druhé světové válce žije střídavě ve Spojených státech a ve Švýcarsku. Roku 1970 v Locarnu umírá na srdeční chorobu.

Remarque je typický představitel "ztracené generace", jeho dílo je zaměřeno antimilitaristicky a protifašisticky a vychází z autorových vlastních zážitků z války. K nejznámějším patří romány Na západní frontě klid (volně navazuje Cesta zpátky), Tři kamarádi a Nebe nezná vyvolených.

O DÍLE:

Remarqueův první román Na západní frontě klid (Im Westen nichts Neues) vyšel poprvé v roce 1929 a na rozdíl od jeho dříve vydaných povídek se ihned stal bestsellerem. Rok nato byl podle knihy natočen stejnojmenný film, který získal Oscara. S nástupem fašismu přibyl tento román na seznam zakázaných knih a spolu s dalšími Remarqueovými díly byly jeho svazky veřejně páleny. Za pokračování tohoto románu lze považovat dílo Cesta zpět, které popisuje zařazování přeživších vojáků zpět do společnosti.

Dílo se navzdory válečnému prostředí nezaměřuje na průběh války ani jednotlivých bitev. Cílem není oslava války, ale naturalistický popis nelidských podmínek, jež na bojišti a v zákopech panují, a jejich vliv na generaci mladých vojáků, kteří ještě mají celý život před sebou. Remarque zachycuje zničující vliv války na mysl těchto mladých lidí, z nichž potom vzejde tzv. ztracená generace. Slovy autora: "Kniha je pokusem podat zprávu o generaci, která byla zničena válkou, i když unikla jejím granátům." Bezvýznamnost života jednotlivce, s níž se museli těžce zkoušení vojáci smířit, je nejlépe vyjádřena v závěru knihy, kde po Paulově smrti zpráva z fronty hlásí: "Na západní frontě byl klid."

OBSAH:

Hlavní postavou románu je pruský student Paul Bäumer, jenž se spolu se svými spolužáky na nátlak třídního učitele dobrovolně přihlásí k vojenské službě a je již začátkem války odveden na frontu. Po ponižujícím výcviku pod vedením zbabělého, ale krutého poručíka Himmelstosse jsou Paul a jeho kamarádi vysláni do zákopů. Díky svému vzájemnému přátelství a radám zkušeného vojáka Stanislava Katczinského se jim daří ve válce přežívat a zároveň si zachovávat svou lidskost, přesto však všichni postupně podléhají zoufalství a letargii, vyvolanými monotónností, nesmyslností a krutostí války. Postupně se stávají zcela otupělými a netečnými k hrůzám, kterým musí dennodenně přihlížet. Když se Paul během své dovolené krátce vrátí do svého rodného města, zjišťuje, že se ostatním lidem zcela odcizil - s otcem si nerozumí, u matky nachází pochopení, ale ne porozumění. Po návratu na frontu se situace zhoršuje, přátele jeden po druhém umírají a konečně po smrti Katczinského ztrácí Paul veškerý smysl života. Sám umírá v říjnu 1918, měsíc před koncem války.

KOMPOZICE:

Román Na západní frontě klid je rozdělen do čtrnácti kapitol, které jsou řazeny spíše volně než chronologicky, ale především tak, aby postupně vytvářely jednotný obraz o životě na frontě. Ke konci románu se kapitoly zkracují, rozdíl mezi časem vyprávěným a vyprávěcím se zvětšuje, děj se zhušťuje, zápletky jednotlivých epizod se zjednodušují. V závěru je již jenom stručně zmíněna Paulova smrt a nadcházející konec války.

JAZYK:

Remarqueův jazyk není příliš květnatý, ale zaměřuje se spíše na popisnost a detailnost, podobně jako u Hemingwaye, kterým se ostatně zčásti inspiroval. Většina románu je vyprávěna ich-formou (Bäumer), kromě závěru, kde je vypravěčem nezúčastněná třetí osoba. V pásmech řeči vypravěče je použit spisovný jazyk spolu s vojenským slangem (štrekoval; hapták), v přímé řeči je mluva nespisovná (odtáhnem; každej), v zájmu autentičnosti se autor nevyhýbá ani vulgárním výrazům.

UKÁZKA:

Hlavní hrdinové přemýšlí o smyslu války:

Konečně je to tady. Stojíme štramácky a císař se objeví. Jsme zvědaví, jak asi vypadá. Jde podél fronty a já jsem vlastně trochu zklamán: podle obrazu jsem si ho představoval většího a mohutnějšího, především pak s hlasem jako hrom.
Rozdílí Železné kříže a mluví s tím a s oním. Pak odtáhnem. Potom se bavíme my.
Tjaden říká udiveně: "To teda je ten nejvyšší, jakej vůbec je. Před ním musí tedy každej stát v haptáku, vůbec každej!" Uvažuje: "Před ním tedy musí stát v haptáku i Hindenburg, co?"
"Jo," potvrzuje Kat.
Tjaden ještě není hotov. Přemýšlí chvilku a ptá se: "Musí i král stát před císařem v haptáku?"
Nikdo to bezpečně neví, ale nevěříme tomu. Oba jsou už tak vysoko, že tam žádný "správný" hapták jistě už není.
"Co ty semeleš za voloviny," povídá Kat. "Hlavní je, aby ses štrekoval ty."
Ale Tjaden je docela fascinován. Jeho jinak hodně suchá fantasie pracuje jako mourovatá. "Koukej," prohlašuje, "já si jednoduše ani nedovedu představit, že takovej císař musí právě tak na latrínu jako já."
Na to můžeš vzít utrejch," směje se Kropp.

***

"Já bych přec jen rád věděl," povídá Albert, "jestli by byla válka, kdyby byl býval císař řek ne."
"Myslím, že jistě," skáču mu do řeči, - "vždyť prý z počátku se mu do toho tak jak tak moc nechtělo."
"No, když on sám ne, tak snad přece, kdyby tak dvacet, třicet lidí řeklo ne."
"Je to komické, když si to tak člověk rozváží," pokračuje Kropp, "tak my jsme tady, abychom hájili svou vlast. Ale Francouzi jsou tu taky, aby hájili svou vlast. Kdo má pravdu?"