Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Z německého originálu Der Himmel kennt keine Günstlinge přeložila Věra a Karel Houbovi, nakladatelství Naše vojsko, Praha, 1970, 206 stran

MÍSTO A DOBA DĚJE:

Evropa, po druhé světové válce

HLAVNÍ POSTAVY:

Lillian Dunkerqueová - 26 let, nevyléčitelně nemocná (tuberkulóza), unavená ze stereotypu, touží po volnosti, svobodě, životě

Ti druzí chtějí dobrodružství, kšeft, trochu harmonického rámusu, aby vyplnili své životy - ona je však na stopě životu, vždycky jen životu, a žene se za ním jako posedlá lovkyně za pohádkovým bílým jelenem a jednorožcem, žene se za nimi tak neúnavně, že je to až nakažlivé; nezná překážek, dívá se jen přímo před sebe a zatímco se člověk v její blízkosti cítí střídavě starý a opotřebovaný nebo dětsky mladý, ze zapomenutých let se náhle vynořují tváře, touhy, stíny snů a nad tím vším jako blesk v pološeru dávno zmizelý pocit jedinečnosti života.

Clerfayt - čtyřicátník, automobilový závodník, byl ve válce
Boris Volkov - Rus, rozumný, nemocný, starostlivý, bývalý závodník a hráč
Hollmann - nemocný, automobilový závodník, touží jezdit a zase závodit
Gaston - myslí jenom na peníze, povrchní, konzervativní, skrblík

OBSAH:

Clerfayt jede navštívit svého přítele a kolegu Hollmanna do sanatoria ve švýcarských Alpách. Poznává Lillian, která je nevyléčitelně nemocná. Lillian odjíždí ze sanatoria s Clerfaytem do Paříže, aby poznala život "tam dole", nechává ve Švýcarsku svého přítele Borise Volkova. Začíná utrácet své peníze, které opatroval její strýc Gaston - utrácí za drahé šaty, jí v nejlepších restauracích nejlepší jídla, žije životem bez zítřka. Zůstává s Clerfaytem, zamilují se do sebe, Clerfayt opouští svoji přítelkyni. Lillian loví život, protože ví, že umře, a poznává, že nikdo si života neváží a nikdo kromě lidí v sanatoriu mu nerozumí. Odjíždí s Clerfaytem na Sicílii a doprovází ho na závody. Clerfayt se chce s Lillian oženit, koupí jí dům. Lillian si ale nechce nechat vzít svobodu, a proto se rozhodne Clerfayta opustit a vrátit se zpět do sanatoria. Zatím ale nic netušící Clerfayt umírá při závodu v Itálii, který málem vyhrál. Lillian odjíždí do Curychu, na nádraží ji ale najde Boris, který se o Clerfaytově smrti dozvěděl z novin. Jedou spolu zpět do sanatoria. Cestou potkají Hollmanna, jenž se uzdravil, a chystá se znovu závodit, nahrazuje místo Clerfayta. Lillian umírá v sanatoriu.

ZNAKY:

Velmi podobné motivy jako ve Třech kamarádech (vztah muže a nevyléčitelně nemocné ženy, sanatorium v horách, prostředí automobilů...); Lillianina smrt se podobá smrti Pavla Bäumera z románu Na západní frontě klid (den byl v obou případech tichý).

CITÁT Z KNIHY:

"Člověk nedělá vždycky, co je správné, synu," řekl. "Dokonce ani když to ví. V tom někdy bývá kouzlo života. Chápeš?"

Je to zakázáno, ale když to člověka občas popadne, je to lepší, než bezvýsledně diskutovat s pánem Bohem o tom, proč je člověk nemocný.

Člověk tady nahoře dost zdětinští.

Ale proč by si měl hrát na boha? To se člověku obvykle nevyplácí.

Člověk chce vždycky přese všechno slyšet opak!

Začínáte ještě jednou od začátku. S bouřlivostí mládí, ale bez jeho bezmocnosti.

"Odejít není vždy tak snadné, zvlášť když člověk s sebou musí vzít i své vlastní já."

HLAVNÍ MYŠLENKA:

Nikdo zdravý neví, o čem je život, a jak by měl člověk správně žít. Smrt si nevybírá - nebe nezná vyvolených.

VLASTNÍ NÁZOR:

Kniha se mi moc líbila, protože i když je depresivní, dává chuť do života. Konec mě překvapil. Myslela jsem, že se Lillian provdá za Clerfayta, protože se přehltí svobodou bez zázemí, a změní názor na život tím, že se jí zalíbí manželská zavázanost a láska. Přišlo mi téměř vtipné, jak bylo ironické, když Hollmann jel zase závodit a nahradil svého přítele, který zemřel.