Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Euromedia Group (Knižní klub) v Praze roku 2000 (8. vydání, v Knižním klubu 1.). Z anglického originálu For Whom the Bell Tolls přeložil Jiří Valja. Počet stran: 479. ISBN: 80-242-0390-1.

HLAVNÍ POSTAVY:

Robert Jordan, Maria, Pilar, Pablo, Anselmo, El Sordo, Andrés, Primitivo, Fernando, Augustin, Golz, Eladio, Rafael...

OBSAH:

Žádný člověk není ostrov sám pro sebe; každý je kus nějakého kontinentu, část nějaké pevniny; jestliže moře spláchne hroudu, je Evropa menší, jako by to byl nějaký mys, jako by to byl statek tvých přátel nebo tvůj: smrtí každého člověka je mne méně, neboť jsem část lidstva. A proto se nikdy nedávej ptát, komu zvoní hrana. Zvoní tobě.
(John Donne)

Robert Jordan, americký profesor španělštiny, působící jako dynamitník ve španělské občanské válce, dostává rozkaz od generála Golze, aby vyhodil do povětří strategicky důležitý most. Jeho alfou a omegou se pro následující dny stává partyzánská skupina vedená Pablem, působící v horách poblíž cíle. Průvodcem mu není nikdo jiný než nejstarší člen komunity, moudrý stařec Anselmo. Všichni od Pabla jsou pro republiku, a proto dennodenně "bojují" proti fašistům.

Děj začíná u pily, kterou mají v držení fašisté. Robert Jordan spolu s Anselmem a dvěma tlumoky plnými potřebného vybavení pro zničení mostu postupují vzhůru do lesnatých kopců, jež poskytnou Jordanovi domov po následující 3 dny. Po namáhavém výstupu do strmého svahu se zanedlouho setkávají s vůdcem party, Pablem, mužem s láskou pro koně a dobré pití. Všichni společně pokračují do příbytku. Po cestě se Roberto seznámí s cikánem Rafaelem, osobou, která si z ničeho nedělá těžkou hlavu a do práce se příliš nehrne.

U jeskyně - domovu pro 10 osob - zanechává Robert své dva tlumoky a usedá s nově nabytými přáteli k jídlu. Pohoštění donáší Maria, dívka s ostříhanými vlasy, kterou osvobodili při slavném přepadení vlaku. Na první pohled se do ní Robert zamiluje a ona do něj. Z jeskyně brzy vychází Pablova mujer (= žena), Pilar, asi padesátiletá žena, mohutná, rázná, se snědou tváří, pravý vůdce Pablovy party. Roberto si nechává hádat z ruky, ale výsledek se nedozví, tuší však, že údajně při operaci s mostem zemře. Avšak na takovéhle povídačky nevěří a už vůbec si s nimi neláme hlavu.

Robert s Anselmem se vydávají na obhlídku mostu. Dynamitník si dělá nákresy pro umístění rozbušek, vybírá místo pro máquinu. Vracejí se zpátky do tábora a potkávají na hlídce Augustina, který by už byl rád vystřídán. V jeskyni právě mujer vaří večeři, v koutu sedí tři, které Roberto ještě nezná. Pablo popíjí víno, Jordan si vyndává svoji anýzovku. Robertovi se začíná podle jeho původu říkat inglés. Pablo začíná projevovat nedůvěru v inglése, zdá se mu, že most skončí smrtí všech a nepřinese žádný užitek. Situace v jeskyni houstne, Roberto spouští ruku na svoji kapesní máquinu. Všichni si myslí, že se chystá Pabla zabít, ale i přes to mu nikdo nebrání.

Jordan odhrnuje houni a vychází do chladné noci. Později se dozvídá, že zbytek lidí uvnitř čekal, že Pabla odklidí z cesty, jelikož v akci není k ničemu, sláva jeho dní již dávno minula. V temné noci září pouze hvězdy, měsíc a ohníček v jeskyni. Inglés vytahuje z jednoho tlumoku spací pytel a chystá se ke spánku, k ruce přivázanou zbraň, oblečení složené pod hlavou jako polštář. Uběhne jen chvilka a už je s ním v jeho skromném loži Maria, pomilují se. Pilar totiž svěřila Marii Roberta do "opatrovnictví", když viděla, že se mají rádi... Inglés své milé slibuje, jak po mostu spolu odejdou daleko od toho všeho a budou žít spokojený život.

Ráno Jordana probudí hluk leteckých motorů. Tři fašistické hlídky protínají oblohu a mizí za obzorem. Po nich se ještě objeví dalších devět, ve formaci 3 x 3. Za nimi následuje 15 stíhaček, mířících do Kastilie a odtud dál. Fernando povídá, že se doslechl, jak se chystá ofenzíva tady v horách. Brzy se vracejí nazpět bombardéry, nešťastné to znamení...

Maria, Pilar a Inglés se vydávají do kopců za El Sordem, aby s ním probrali vyhození mostu. Při cestě se zastavují k odpočinku a Pilar vypráví, jak začala revoluce v jedné malé vesničce: Pablo při obsazování pozabíjel civiles v kasárnách a pokračoval ve vyhánění fašistů z místa na náměstí. Po vesnici se sebrali všichni nerepublikáni a nahnali se do radnice, kam se pozval kněz, aby mohl očistit jejich duše a poté, hezky jeden po druhém, vycházeli ven, kde čekala ulička rozběsněných lidí s cepy, kteří každého fašistu zbili a poté oběť pokračovala dále, kde už byly osoby se srpy a s kosami. Celá akce vrcholila svržením mrtvého z útesu do moře... Takto skončili všichni fašisté z vesnice, včetně faráře...

Když došli k El Sordovi, popovídali si o pozítří akci s vyhozením mostu, domluvili, že Sordo sežene dostatek koní pro všechny a další den přijde na návštěvu. Při zpáteční cestě šla Pilar napřed, aby nechala milence v soukromí a ti si mohli spolu užít. Pod oběma se při milování pohnula země, což se stane maximálně třikrát za život...

Než (již všichni společně) došli k táboru, začalo hustě sněžit, což do budoucna může značně zkomplikovat situaci. Inglés se chystá, že půjde k silnici pro Anselma, kterému nařídil, aby zaznamenával projíždějící automobily na papír, a dokud jej někdo nepřijde vystřídat, nemá chodit pryč. Mezitím v jeskyni vypráví Pilar o svém milenci, Finitovi, toreadorovi, jemuž se zásah býčím rohem naplocho stal osudným.

Fernando doprovází Roberta k Anselmovi a vracejí se do tepla. Pablo začíná opět provokovat Inglése, jenž se tak, tak udrží, aby jej neposlal do věčných lovišť. V jeho hlavě se rozjíždí kolotoč, který se snaží zastavit. Vzpomíná na Gaylordův hotel v Madridu, kde se scházel s Karkovem a přáteli.

Robert ležel ve spacáku a čekal na Marii, ta přišla, svlékla si svoji svatební košili a zalezla k němu. Ráno zaslechl, jak připevněné pouzdro karabiny pleská o sedlo a jak kůže vrže. Z houští se vynořil jezdec na koni. Robert Jordan zamířil doprostřed jeho prsou, kousek pod odznak, a vystřelil. Koně dostal Pablo, aby s ním odjel co nejdál, protože podle stop ve sněhu je teď každý může najít. Zbytek, kromě žen, odchází nahoru do kopců, aby zastavili hlídku, která dozajista bude postrádat průzkumníka. Pablova parta zjišťuje, že při shánění koní byli Sordovi lidé odhaleni. Na kopcích leží sníh, a proto lze stopy číst a Sordův tábor je nepřáteli nalezen. Po odvážném počínání všech mužů ale přiletí letadla a zbytek Sordovy party je zničen.

Inglés ví, že se situace stala vážnou a posílá Andrése s dopisem Golzovi, aby operaci odvolal, protože fašisti ji odhalili a shromažďují sílu v okolních lesích. Po dlouhé cestě, když se zpráva druhého dne konečně dostává do správných rukou, je již téměř bezcenná, v té chvíli již nelze akci odvolat, jelikož bombardéry dávno opustily letiště.

V noci Pablo ukradne Robertovi rozbušky a střelivo a odjede neznámo kam. Ráno ve čtyři hodiny se ale překvapivě vrací s tím, že sehnal dostatek mužů, poté co si uvědomil, že shodit potřebný materiál do řeky byla hloupost. Všichni se připravují na vyhození mostu, fasují střelivo, granáty a zbraně. Ještě před rozedněním dochází na místo a rozmísťují lidi. Anselmo s Robertem mají za úkol zničit most a jednu strážnici, Pablo s novými muži přepadnou pilu a druhou strážnici, zbytek má další poslání, aby ochránili úkol, který možná zvrátí průběh války.

Vše se daří až do chvíle, kdy při odpalování mostu zahyne Anselmo a Fernando je postřelen. Pablo zabíjí muže, které si najal a u odstřeleného mostu se náhle vyskytne tank. Všichni přeživší nasedají na koně a odjíždějí do kraje, který zvolil Pablo. Avšak při přejíždění silnice se Robertovi splaší kůň, a on se tak dostane pod jeho břicho. Kůň padá na Roberta a láme mu stehenní kost a přetíná nerv. Inglés ví, že dál už nemůže pokračovat, rychle se rozloučí se svou guapa, něco poví Pablovi a zůstává spolu se zbraní ve stínu borovice, kde čeká na smrt a příchozí fašisty, aby dal svým nejbližším alespoň nějaký náskok...

VLASTNÍ NÁZOR:

Jeden z nejkrásnějších a nejzdařilejších protiválečných románů Ernesta Hemingwaye. Díky autentičnosti, které dodává na rozměru fakt, že sám autor zažil španělskou občanskou válku, neztrácí dílo nic ze svého půvabu i po tolika letech. Snad kvůli obohacujícímu zjištění a názorům na svět, život a smrt, které mají stejnou hodnotu jako v době, kdy byly poprvé Hemingwayem napsány, je dnes kniha aktuálnější než kdy jindy.