Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• novela

Nejslavnější dílo Ernesta Hemingwaye, novela, za kterou obdržel v roce 1954 Nobelovu cenu za literaturu.

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo Státní nakladatelství krásné literatury a umění v Praze roku 1961 (2. vydání tamtéž). Z anglického originálu The Old Man and the Sea přeložil a předmluvu napsal František Vrba. Počet stran: 111.

OBSAH:

Příběh o velmi starém rybáři jménem Santiago, který dlouhý čas měl smůlu, nepodařilo se mu nic ulovit. Kvůli tomu s ním musel přestat jezdit na ryby jeho mladý pomocník, jenž má starce velmi rád, obdivuje ho, pomáhá mu a stará se o něj.

Jednoho dne se stařec vydá na moře, dál od břehu než obvykle a konečně se na něj usměje štěstí - na hák mu zabere veliká ryba. Stařec ji sice nevidí, protože je ve velké hloubce, ale tuší a cítí, že půjde o mimořádný úlovek. Ryba je silná a táhne ho dál od břehu na širé moře. Santiago vede dlouhý boj s rybou. Je už velmi starý a nemá už tolik síly co dřív. Brzy má ruce rozedřené, síly ho rychle opouštějí. Aby ho neopustily nadobro, sní něco ze syrových ryb, které se mu podařilo ulovit na jiné udice.

Na sklonku druhého dne se mu konečně podaří rybu zabít (ale je mu to zároveň líto, velmi rybu obdivuje a děkuje jí), přiváže si ji na bok loďky a pluje zase domů. Z ryby ale teče krev, která přiláká mnoho žraloků, ti několikrát zaútočí a stařec už jim nemůže vzdorovat. Postupně mu sežerou celou rybu, až mu z ní zbude jen kostra, se kterou dopluje ke břehu, kde se naprosto vyčerpán svalí do postele a usne.

Ráno se u loďky sejde mnoho lidí a obdivují kostru. Stařec si opět získá respekt a chlapec s ním může zase jezdit na ryby.

CHARAKTERISTIKA POSTAVY:

Hlavní hrdina, stařec jménem Santiago, žije v malé chatrči u moře. Je zkušený rybář, hodně toho ví o moři i rybách v něm, je chudý, vytrvalý, odhodlaný, laskavý, má úctu k rybám a moři, má rád baseball a malého chlapce, jenž mu pomáhá. Rád si mluví sám pro sebe, protože je osamělý. (Žena mu již zemřela a kromě chlapce se s ním nikdo moc nebaví.)

Stařec byl hubený, vyzáblý a zátylek měl zrytý hlubokými rýhami. Na lících mu vyvstaly hnědé skvrny kůže, zrohovatělé na ochranu před odrazem slunce v tropickém moři. Ty skvrny mu sahaly po stranách obličeje až dolů a ruce měl zjizvené hlubokými zářezy do toho, jak se lopotil s těžkými rybami na šňůrách. Žádná z těch jizev však nebyla čerstvá. Byly také staré jako výmoly v bezrybé poušti.
Všechno na něm bylo staré, až na jeho oči. Ty měly stejnou barvu jako moře a hleděly vesele a nezkrušeně.

...Musím se teď stůj co stůj udržet při síle. Kristebože, já nevěděl, že je tak veliká!"
"Ale stejně ji dostanu," pokračoval. "Ať je jak chce mohutná a velkolepá!"
Třebaže to není spravedlivé, pomyslel si. Ale já jí ukážu, co dokáže a co snese člověk.
"Povídal jsem chlapci, že jsem zvláštní staroch," řekl nahlas. "Teď přišla chvíle, kdy to musím dokázat."
Nezáleželo na tom, že to dokázal už tisíckrát. Teď to dokazoval znovu. Pokaždé to bylo jako poprvé a on nikdy nemyslil na minulost, když byl u díla.

CHARAKTERISTIKA DÍLA:

Jednoduchý literární styl, bez různých ozdob, prosté líčení a dialogy, odpovídá autorovu postoji k životu, soustředí se hlavně na psychiku hlavní postavy, líčí různé rozhovory, co vede stařec sám se sebou ať už nahlas anebo jen v duchu, líčí starcovy myšlenky, pocity, někdy používá cizí slova (španělská), aby to působilo autentičtěji, popisuje jasně starcovy rybářské postupy, různé ryby, se kterými se setkává...

Snad jsem se neměl stát rybářem, pomyslil si. Určitě nesmím zapomenout sníst toho tuňáka, až začne svítat.
Někdy před svítáním zabralo něco na jedno z vnadidel, které vláčel za sebou. Slyšel, jak praskl klacek a šňůra se začala rychle odvíjet přes obrubeň loďky. Vytáhl v temnotě z pochvy nůž, nechal si všechen tah ryby spočinout na levém rameni, zaklonil se dozadu a uřízl tu šňůru na podložce dřevěné obrubně. Pak odřízl druhou šňůru, která mu byla nejblíž, a svázal potmě volné konce zásobních kotoučů. Pracoval obratně jednou rukou a přišlápl kotouče nohou, aby je přidržel, když utahoval uzly. Měl teď šest zásobních kotoučů šňůry. Dva od každé návnady, kterou odřízl, a dva od návnady, na kterou ryba zabrala, a všechny byly svázány dohromady.

Přijdu tak o dvě stě sáhů dobrého katalánského cordelu, o háky a drátěné nástavce.

"Albacore," řekl si nahlas. "To bude báječné vnadidlo. Váží dobrých deset liber."

Ale tyhle kožní otravy, které působí agua mala, se objeví jedna dvě a šlehnou jako bič.

"Až na to, kdyby přišli žraloci," pronesl nahlas. "Kdyby přišli žraloci, smiluj se, Bože, nad ní i nade mnou!"
Myslíš, že by velký DiMaggio vydržel s rybou tak dlouho jako já s touhletou? Já vím určitě, že vydržel, a ještě déle, protože je mladý a silný. A jeho táta byl taky rybář. Ale nebolela by ho moc ta kostní ostruha?
"To nevím," řekl stařec nahlas. "Já tu ostruhu nikdy neměl."

Musím ji dostat na bok loďky tentokrát, umiňoval si v duchu. Moc už těch obrátek nevydržím. Ale vydržíš! Okřikl sám sebe. Vydržíš to donekonečna.
Při příští obrátce ji skoro dostal. Ale ryba zase vyrovnala a odplouvala pryč.
Zabíjíš mě, rybo, pomyslel si. Ale máš na to právo. Nikdy jsem neviděl většího obra, nic tak krásného a klidného a vznešeného, jako jsi ty, bratře. Tak pojď a zabij mě! Je mi to jedno, kdo koho zabije.
Teď se ti to začíná v hlavně plést, napomenul se v duchu. Hlavu si musíš zachovat jasnou. Mysli jasně a dokaž, že umíš trpět jako muž! Nebo jako ryba, dodal pro sebe.
"Vzpamatuj se, hlavo!" pronesl hlasem sotva slyšitelným. "Vzpamatuj se!"
Při dvou dalších obrátkách to dopadlo stejně.
Už nevím, říkal si stařec v duchu. Po každé užuž cítil, že ztrácí vědomí. Už nevím. Ale zkusím to ještě jednou.

ZAJÍMAVOSTI:

Dílo bylo oceněno Nobelovou cenou a bylo i filmově zpracováno.