Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Paseka v Praze roku 2013 (1. vydání). Z nizozemského originálu Marcel přeložila Veronika ter Harmsel Havlíková. Počet stran: 142. ISBN: 978-80-7432-283-9.

OBSAH:

Vypravěčem krátkého románu je 10letý chlapec, jenž se při návštěvách u babičky seznamuje s minulostí své rodiny. Babička Andrea je vlastně hlavní postavou příběhu. Je energická, přímá a svérázná, má vždy připravenou odpověď, je i spravedlivá. Několikrát měsíčně obřadně oprašuje fotografie svých mrtvých blízkých a vypráví o nich vnukovi.

Útržky skutečné pravdy o svých předcích, zejména pak o jeho prastrýci Marcelovi, se má dozvědět spíše náhodou - nepozorován ze svých dětských úkrytů pod stolem či za dveřmi, při návštěvách nebo z truhly s předměty po zemřelých, které zůstaly na půdě. Tady chlapec nalezl selskou košili svého prastrýce, kterého znal z fotografie. Zůstalo po něm též několik dopisů.

Marcel nebylo téma, o kterém by babička ráda mluvila, zmiňovala ho spíše mezi řečí, při rozhovorech s dědou, s příbuznými. Chlapec se nevědomě dostává do situací, ve kterých se mu pravda o jeho předcích nenápadně a v náznacích odkrývá, např. když je vyzván učitelkou, aby do školy přinesl nějaký obrázek zvířete, a on třídě ukáže starý Marcelův dopis, který poslal z ruské fronty coby nacistický voják domů; na obálce je totiž orlice s hákovým křížem. Učitelka dopis tajně schová a odevzdá jej babičce.

Ani její svědomí není čisté, také ona byla kdysi mladá, naivní a nechala se jako Marcel unést vlámsko-nacionalistickým idealismem. Babička se vyrovnává s odkazem svých předků po svém. Pietně opečovává jejich podobiznu ve vitríně s černými rámečky, sděluje vnukovi zbytečné podrobnosti o jejich životě a o okolnostech jejich smrti, o jejich válečné minulosti však mlčí. Ta je totiž, tak jako u Marcela, zdrojem rozpaků, bolesti a pocitů hanby.

Marcel se v představách malého chlapce zjevuje nejdříve jako smělý veselý mladík v selské košili, později hrdinný voják, který padl za války, aby se tato představa zhroutila zpět do temna truhly na půdě, do níž byly uzavřeny Marcelovy dopisy, záznamníky i oblečení, které jeho neblahou minulost připomínaly.

O KNIZE:

Dílko kratšího rozsahu je napsáno z dětského úhlu pohledu a jako by nemělo jednotnou dějovou osu: útržkovitě, zlomkovitě, jako kdyby ve sledu minipříhod a momentek, ve kterých se odehrávají běžné situace, se dá vytušit závažný obsah (kupříkladu když babička a děda vezou vnuka s sebou na návštěvu příbuzných, jejich syn něco málo naznačuje o Marcelově nacistické minulosti; je zjevné, že tato rodina k nacismu stále inklinuje, projevy jejich syna tomu výrazně napovídají).

Z dialogů náznakem vyčteme hlavní téma knihy, a to je konfrontace s minulostí, tabuizovaná rodinná historie. Marcel je pro babičku přijatelnější v podobě černobílé fotografie v černém rámečku. Babička řeší vnitřní konflikt mezi vlastním čistým svědomím a odpuštěním za jeho nacionalistické opojení a idealismus. Chlapec vůči Marcelovi ale není tolik přísný. V duchu si jej zpřítomňuje, kamkoliv se v bytě své babičky podívá. Marcelův odkaz je skutečně nejednoznačný a zvláštní, poznáváme ho lépe z dopisu, jenž je v závěru knihy citován. Je adresován rodině příbuzných (kterou jeli s prarodiči navštívit), protože sourozenci na jeho dopisy neodpovídají. Volá v něm po vlámském idealismu a tvrdí, že nebojuje za "skopčáky", ale za Flandry. Zmiňuje také chlapcovu učitelku, která se stydí za bratra, že nechce složit přísahu Vůdci. Babička k tomu potom dodává, že po válce se radši odstěhovala a její bratr se naopak styděl za ni. Ale zůstal. Nebyl se svým studem sám. Po incidentu s Marcelovým dopisem se chlapec rozhodne jeho pozůstalost důstojně pohřbít zakopáním na zahradě.

Román z roku 1999 je Mortierovou prvotinou a byl vyznamenán za nejlepší debut roku. U nás jej vydalo nakladatelství Paseka v roce 2013 v překladu Harmsel Havlíkové.