Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Romeo a Julie
V městečku Verona žily dvě úctyhodné rodiny, které mezi sebou vedly nekonečné sváry. Rodina Monteků a Kapuletů. Jednoho dne Kapuleti pořádali ples, na kterém se jejich dcera Julie měla seznámit s hrabětem Paridem, jenž ji chtěl požádat o ruku. Romeo, jediný syn Monteků, byl zamilován do Rozalindy, která se zapřísáhla, že si nikdy nikoho nezamiluje. Právě kvůli Rozalindě, jež tam byla také, se Romeo se svými přáteli Benvoliem a Markuciem vydali v maskách na ples k nepřátelům Kapuletům. Jenže Romeo byl podle hlasu poznán synovcem starého Kapuleta Tybaltem, který ho okamžitě chtěl zabít, ovšem to starý Kapulet nedovolil a dokonce svolil, že tam Romeo může zůstat. Romeo na tomto plese poznal krásnou mladičkou dívku Julii, tancovali spolu a dokonce se spolu i políbili. Oba dva k sobě zahořeli velkou láskou. Ještě tento večer se oba dozvěděli, že jsou každý z jiné rodiny, a také si vyznali lásku a slíbili si sňatek. Tak se také stalo, tajně se vzali, svědky byl mnich Vavřinec a Juliina chůva. Jenže co se nestalo, tento den Romeo nedopatřením zabil Tybalta, jenž předtím smrtelně zranil Markucia, a byl odsouzen k vyhnanství. Oba dva s Julií byli velmi trýzněni jen tou myšlenkou, že nebudou spolu. Strávili spolu noc a rozloučili se. Romeo se skrýval v Montaně. Nastal čas, kdy Kaputeli chtěli provdat Julii za Parida. Julie si nevěděla rady, ale tu jí poskytnul mnich Vavřinec. Udělala, co jí řekl. Noc před svatbou si vzala lahvičku, která ji měla na 48 hodin umrtvit a když ji Kapuleti našli mrtvou, byli zdrceni. Vykonali náležitý obřad a Juliino tělo uložili do hrobky Kapuletů. Podle plánu se to měl Romeo dozvědět a z hrobky ji unést, ale místo toho se mu dostala zpráva, že Julie zemřela. Romeo za ní ihned přijel, u její hrobky se utkal s Paridem, kterého zabil, položil se vedle Julie a sám pak nad jejím tělem, těsně poté co ji naposledy políbil, vypil lahvičku s jedem. Ale vtom Julie procitla, spatřila mrtvého Romea a okamžitě chtěla zamřít také, snažila se mu ze rtů slíbat jed, ovšem ten neúčinkoval, tak se probodla dýkou. Nad mrtvými těly svých jediných radostí si pak Montek a Kapulet podali ruce smíru.

Večer tříkrálový
Byli jednou bratr a sestra, Sebastian a Viola. Měli se moc rádi a byli si k nepoznání podobní. Po smrti obou rodičů se vydali pryč od domova. Loď, na níž pluli, ztroskotala a každý ze sourozenců se dostal jinam. Violu kapitán odvezl do Ilýrie, kde byl vévodou Orzino. Chtěl se oženit s urozenou Olivií, ale ta ho nemilovala. Olivie v domě bydlela se správcem Malvoliem, jenž by pro ni udělal cokoliv a držel s ní smutek po smrti jejího bratra a otce. Své místo zde měla také družka Marie, která byla zamilovaná do Oliviina strýčka Tobiáše, jenž tento dům obýval také ještě spolu se šaškem Vejražkou. Sebastian také přežil, zachránil ho Antonio, který si ho velice oblíbil, a proto ho velice bolelo, když Sebastian odešel a chtěl jít do služeb Orzinových. Oba sourozenci po sobě navzájem velmi trýznili, avšak věřili, že se ještě někdy setkají. Viola se mezitím převlékla za hocha a vydala se za Orzinem, aby ji přijal do svých služeb pod jménem Cezair. Viola, tedy Cezair, přirostla Orzinovi k srdci a žádal po ní, aby mu získala Oliviinu přízeň. Jenže když Viola, převlečená za krásného chlapce, vyjednávala s Olivií, okamžitě si získala její srdce a čím víc Olivie milovala Violu-Cezaira, tím více odmítala Orzina. To se Viole hodilo, protože byla do Orzina velmi zamilovaná. Zatímco tito tři byli v bludném kruhu, Marie vymyslela lest na namyšleného Malvolia, který urazil jejího milovaného Tobiáše. Spolu s Tobiášem a ostatními zařídili, aby si Malvolio myslel, že je do něho paní zamilovaná, pak se jí nesmyslně dvořil a Olivie si myslela, že se asi zbláznil. To se služebnictvu zamlouvalo a chtěli ho nadobro připravit o rozum, tak ho zavřeli do sklepa a snažili se z něj vymetat čerta. Když jednoho dne se v Oliviině zahradě objevil Sebastian. Jakmile se s Olivií setkal, bezhlavě se do ní zamiloval a projevoval jí přízeň a Olivie v domnění, že je to Cezair, byla velmi šťastna. Jenže Orzino se po neustálém odmítání sám s Violou vydali za Olivií, a tam se sourozenci konečně setkali, padli si do náruče a všichni byli udiveni nad jejich podobou. Viola tedy musela odkrýt svou pravou tvář a to způsobilo, že se velice zalíbila samotnému Orzinovi. Nakonec všichni byli šťastni. Orzino si vzal Violu, Sebastian Olivii a Tobiáš Marii. A Malvolio? Zjistilo se, jak vše doopravdy bylo a jeho příběhu se všichni zasmáli.

VLASTNÍ NÁZORY NA SHAKESPEAROVY POVÍDKY:

Romeo a Julie
Domnívám se, že v této tragédii chtěl autor vystihnout, že někteří lidé jsou pro lásku schopni udělat cokoliv. Hlavní postavy zde raději zemřou, než aby žily jeden bez druhého. V tomto se odráží, že Romeo a Julie jsou renesančními postavami, jelikož si jdou za svým cílem a za svými touhami. V celém příběhu byli "obětmi" určitých nešťastných náhod, a to zapříčinilo, že - podle mého názoru - jednali dost zbrkle. Myslím si totiž, že když se dva znepřátelené rody dokázaly usmířit nad svými zemřelými potomky, dokázaly by to i nad jejich šťastnými a zamilovanými obličeji. Takže se zamotaná situace v této hře mohla vyvíjet úplně jinak nebýt zbabělé a zároveň ctižádostivé povahy hlavních hrdinů, ale samozřejmě nemohu předpovídat, jak by na to oba rody reagovaly.

Večer tříkrálový
Tato komedie je založena na záměně dvou postav, která má navozovat humorné situace. Mně osobně to vtipné moc nepřišlo, ale myslím si, že humorné scény tam vznikaly. Ne že bych se tomu zasmála, ale dokázala jsem si danou situaci živě představit a domnívám se, že lidé v té době tuto hru vnímali jinak a třeba se tomu i zasmát mohli. A myslím si také, že kdybych některé situace viděla živě, určitě bych se též smíchu neubránila. Ale jinak mi to celé připadá jako dost zamotaný příběh. Zdálo se mi to chaotické, často jsem se zamotávala i do dvou dějových linií. Přišlo mi, že tam byly dva hlavní příběhy, které byly navíc zkomplikovány záměnou postav. Rozhodně nechci zpochybňovat autorovy schopnosti, ale myslím, že Shakespeare si v případě komedií dokázal humorné situace spíše díky své fantazii představit, než je stejně vtipně sepsat na papír.

Čtenářský deník	-	Hamlet (Z oříšku královny Mab: Povídky ze Shakespeara)
	-	Z oříšku královny Mab: Povídky ze Shakespeara, Z oříšku královny Mab: Povídky ze Shakespeara (2)