Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• 1. díl série Příhody aristokratky (následuje: Aristokratka ve varu)

Nejlepší humoristická kniha roku 2012 (Cena Miloslava Švandrlíka) líčí příběh emigrantské rodiny Kostků, jež v restituci získá zpět své zchátralé rodové sídlo a je nucena se potýkat s nástrahami v podobě nedostatečných financí, "mufloních" návštěvníků, mizantropického kastelána, hypochondrického zahradníka nebo kuchařku, která si ráda občas cvakne a někdy je to znát...

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Druhé město v Brně roku 2012 (1. vydání). Počet stran: 243. ISBN: 978-80-7227-320-1.

STRUČNĚ O AUTOROVI:

Evžen Boček je poměrně neznámý spisovatel, jenž se proslavil pouze sérií o aristokratce, jeho prvotinou byla právě Poslední Aristokratka (2013), na kterou navázal dalšími díly Aristokratka ve varu (2013) a Aristokratka na koni (2016). Jako další knihu napsal pouze Deník kastelána v roce 1999, avšak pod svým pseudonymem Jan Bittner.
Na jeho dílech se zásadní způsobem podílí i to, že sám pracuje jako kastelán na milotickém zámku na jihu Moravy. Jeho dílo se řadí k humoristické české próze - ke Zdeňku Jirotkovi se svým Saturninem a Karlu Poláčkovi a jeho knize Bylo nás pět.

Se svým humorem mi přijde v poslední době Evžen Boček ojedinělý a sympatický. Kniha, která si nebere jiný cíl než pobavit čtenáře a ještě se jí to daří, to je přesně povídka o aristokratce. Skvělým způsobem paroduje českou náturu a poukazuje na vlastnosti, které jsou nám - byť s předsudky - přisuzovány. Každý ať se podívá sám na sebe, ale já si myslím, byť možná s určitým studem za některé věci, že některé předsudky vůči Čechům nemají vůbec daleko od pravdy.

O KNIZE:

Poslední aristokratka vypráví příběh mladé slečny, jež se přestěhuje se svou rodinou z Ameriky na český zámek, který zdědí v rámci restitucí. Marie Kostková se oficiálně stává mladou českou aristokratkou, avšak čas aristokratů v 90. letech 20. století již není to, co býval. V zemi vládne demokracie a šlechtici i přes svůj urozený původ se stali obyčejnými lidmi, kteří si musí na svoje živobytí vydělat - pokud ovšem nemají majetky od svých předků. A tento problém právě prožívá rodina Kostků. Veškeré své finanční zisky z prodeje bývalého bytu utratili na zpackané cestě do České republiky, když se pokoušeli převést popel svých bývalých příbuzných v pytlících po brambůrkách.

Po přestěhování se do naší rodně země vlastní pouze zámek Kostku, který není příliš lákavým turistickým cílem a navíc by v evropském hodnocení energetické náročnosti staveb zajisté dostal známku G. To znamená, že náklady na samotný zámek značně převažují jeho ekonomické výnosy. Nebýt právníka Bendy, jenž rodině Kostků poskytuje značné půjčky a později i dary výměnou za opatrování jeho problematické dcery, neměli by Kostkovi daleko od exekuce.

Celý příběh mladé aristokratky je lemován několika postavami, které vytváří veškerou komediálnost celé knihy. Každá z postav je typickým představitelem jedné vlastnosti, která je schválně absurdně přehnaná.
Typickým stereotypem Čecha je otec. Se svou lakomostí by se mohl měřit možná tak se strýčkem Skrblíkem. Vydělané peníze si schovává pod polštář a volný čas tráví sepisováním seznamu svých předků a peněz, které mohli potenciálně vydělat. Největší zlost má na své pra-pra-prababičky, které se neprovdaly za nějakého bohatého aristokrata.
Jeho žena, původem Američanka, má zase typické vlastnosti, které bychom na základě předsudků přiřadili obyvateli za velkou louží. Její mentální vývoj se zastavil někdy v pubertě a celý její život ovlivňují vzory typické pro teenagery. Za své životní předlohy má střídavě zpěvačku Cher a Lucii Vondráčkovou. Poté co se dozví, že je vlastně aristokratického původu (i přestože je jen přivdaná), stane se jejím vzorem princezna Diana, v té době ještě naživu. Ovšem jako pravého teenagera ji nezajímá nic jiného, než jaké klobouky princezna nosí či jaký účes si právě nechala udělat od kadeřníka.
Celou rodinu doplňuje kromě kočky a dvou nově koupených certifikovaných psů ještě Marie Kostková, jež je vypravěčkou celého deníku.
Obyvateli zámku jsou ještě stálí pracovníci, mezi něž patří alkoholička-kuchařka, hypochondr-zahradník a kastelán, který i přes své povolání ze všeho nejvíce nesnáší návštěvníky.

Právě přehnanost všech charakterů dokresluje vtipnost příběhu. Skoro by se dalo říct, že příběh je jako velké množství vtipů o Čechu a Američanovi a jejich příhodách. Celý příběh je vlastně úplně minimální a jeho jediným cílem je čtenáře pobavit. Kniha si ani jiné ambice nedává, ani se o ně nesnaží, což je vlastně velmi sympatické.

VLASTNÍ NÁZOR:

První knížka o aristokratce mě velmi bavila a všechny situace vyvolané absurditou charakterů mi přišly velmi zábavné. Humor není příliš náročný ani inteligentní, ale je občas dobré si oddechnout a nechat se unášet vtipnými scénami. U dalších dílů série aristokratky mě však už humor omrzel a scény mi všechny připadaly podobné.