Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Příběh je datován do 16. století, do období renesance. Jsme zavedeni do Itálie, do období Svaté inkvizice. Hlavní postava této novely se jmenuje Matěj Reald Kolumbus. Jeho profesí byla anatomie. Rád zkoumal lidské tělo, prováděl pitvy.
Jednoho dne se vydává do Benátek na slavnost. Slavnost to v té době byla jako každá jiná, začínalo se tancem a polibky. Hra neměla jiných pravidel, než že se tanečníci měli pohybovat dle libosti, a jen když vznikne nebo se rozdělí pár, museli se políbit.
Matěj se celou dobu držel zpovzdálí, než se v sále objevila Mona Sofie. "Byla oblečena do šatů s rozparky až vysoko ke stehnům. Její prsa se při každém kroku zvedala v dekoltu, z jehož okraje vyčnívaly horní půlkruhy bradavek." Mona Sofie zamířila k anatomovi. Přiblížila se k němu, a políbila ho tak, že se dotkla špičkou jazyka jeho jazyku (tímto mu dala najevo, že s ním chce nejen tančit, ale prožít i noc). Když dotančili, řekl jí Matěj Kolumbus, že by ji rád portrétoval. Ona mu šeptem odpověděla, ať za ní přijde hned zítra. Nazítří hned v pět odpoledne Matěj Kolumbus vystoupal do nevěstince Fauno Rosso. Nesl si s sebou malířské vybavení. Jakmile vstoupil do pokoje Mony Sofie, hned mu oznámila, že za návštěvu se platí 10 dukátů. Dělala, že si jej nepamatuje. Tak chodil Monu Sofii po několik dní portrétovat, a vždy vyložil na stůl deset dukátů, než mu došly finance.
Mona Sofie byla jako děvka vychovávána od mládí. Cestovala od nevěstince k nevěstinci, kde ji nikde pro její vzpurnou povahu nestrpěli dlouho. Vyvrcholilo to až tak, že když měla přijít o své panenství a poprvé uspokojovala muže ústy, jeho úd mu ukousla. Tak ji vyhodili i z tohoto nevěstince a ona začala navštěvovat školu pro kurtizány. Odsud ale také zběhla.
Poté co se Matěj Kolumbus navrátil do Padovy, trávil většinu času ve své pracovně. Chtěl objevit lektvar, kterým si Monu Sofii omotá kolem prstu a díky kterému se do něj zamiluje. Vždy si tím svým vytvořeným lektvarem potřel úd, a vydával se do padovských bordelů. Když jej děvky uspokojovaly ústy, udělalo se jim nevolno a měly halucinace. I tohle byl jeden z důvodů, proč byl obviněn a nařčen z kacířství. Začal cestovat, aby nasbíral byliny. Po návratu ho čekala zpráva, že má odjet do Florencie a vyléčit umírající Inés de Torremolinos.
Inés byla mladá křehká žena, která se provdala za tlustého markýze de Malabangu. Nic k němu nepocítila, jen povinnost manželskou. Třikrát s ním ulehla do lože a třikrát porodila dcery. Byla oddána Bohu a nezbývalo mnoho, že by dožila svůj život jako opravdová světice (doposud nepoznala, co je fenesi verenis /neboli orgasmus/), než se do jejího života nepřipletl Matěj Kolumbus. Když se její zdravotní stav začal zhoršovat, vzpomněl si opat, že v Padově žije chirurg, který by ji byl schopen vyléčit a ihned pro Matěje Kolumba poslal.
Matěj Kolumbus se do Florencie zanedlouho dostavil. Nemocnou si prohlédl a nařídil svému pomocníkovi, aby ji svlékl do naha. Ten při svlékání propukl v křik, že je to muž. Inés se však vyznačovala ženskou stavbou těla, ale v jejím klíně trůnil malý vzpřímený orgán. Matěj si vzpomněl na starobylé kroniky egyptských lékařů, kteří se zmiňovali o hermafrodii, ovšem to u Inés nevysvětlovalo možnost mít děti. Matěj Kolumbus začal tento výčnělek mnout mezi prsty a u Inés přicházel stav, jaký doposud nepoznala. Její nemocné tělo se probudilo a ona v agonii vykřikovala, jak se opovažuje, že je zasvěcena bohu a na druhou stranu jej pobízela, aby pokračoval. Takto Matěj Kolumbus Inés léčil po dobu několika dnů, než se plně uzdravila. Začal si ihned psát poznámky o tomto orgánu.
Po návratu do Padovy vyšetřil přesně 107 žen a u každé objevil tento orgán, jenž nazval Amor Veneris. Tímto Matěj Kolumbus objevil svou Ameriku. Konečně ukazoval svým umným prstem na zemi, kterou si předsevzal dobýt - zemi jménem Mona Sofie.
Ve své knize De re anatomica věnoval Amoru Veneris velkou část a hotovou ji předal svému děkanovi, čímž podle stanov university splnil první podmínku pro zpřístupnění díla veřejnosti. Děkan však s universitním farářem a dvěma strážci vtrhl do Matějovy pracovny a přečetl mu rozhodnutí nejvyššího soudu. Byl obžalován z kacířství, rouhání čarodějnictví a vzývání Satana. Po tomto obvinění píše Inés dopis, ve kterém se jí zmiňuje o svém obvinění a že nejspíš bude mrtev, než k ní tento dopis dojde.
Matěj Kolumbus se před nejvyšším soudem snaží obhájit ze svých činnů. Vysvětlí, jak dělá pitvy a pokusy, zmíní se i o svém objevu, o Amor Veneris. Jako zázrakem je zproštěn obvinění, ale jeho kniha nesmí nikdy vyjít na veřejnost.
8. prosince 1558 byl Matěj Kolumbus povolán do Říma, aby vyléčil papeže Pavla III. Matěj Kolumbus ho léčí mladou krví (zabíjí malé děti a papež pije jejich krev) a mateřským mlékem. Papežův stav se zlepšuje a anatom se ho snaží navnadit pro povolení zveřejnění jeho díla. Ten to odmítl, a proto se Matěj sbližuje s kardinálem Alvarezem z Toleda (budoucím možným papežovým nástupcem). Ten by chtěl být papežem a Matěj by chtěl na oplátku zveřejnit svou knihu. Proto nechali Pavla III. zemřít. Měla proběhnout nová volba papeže. Nebyl ovšem svolen Alvarez z Toleda, nýbrž kardinál Carrafa, jeden z inkvizitorů, jenž si přál Matějovu smrt. Proto anatom spěšně opouští Řím a vydává se do Benátek za Monou Sofii.
Mezitím došel Inés Matějův dopis. Jakmile si jej přečte a uvědomí si, že je nejspíš mrtev, jako žena oddána jen jemu vezme kuchyňský nůž a uřízne si Amor Veneris, stejně tak učiní u svých třech dcer. Byla obviněna inkvizicí za svou knihu veršů Černá mše a upálena na hranici se svými dcerami. Ani jedna z nich nevydala ani hlásku.
Matěj Kolumbus vystoupal schody k nevěstinci Fauno Rossa. Vtrhl do pokoje Mony Sofie. To co uviděl, když vkročil do pokoje Mony Sofie, dalo ztuhnout krvi v jeho žilách. Zhrozil se. Sáhla na něj apokalypsa. Nastal konec světa. Na posteli leželo trpící a zubožené tělo, kostra s několika zbytky tlejícího masa, šedozelené tělesné ostatky poseté zarudlou vyrážkou. Matěj Kolumbus pokročil dále podél stěny. V této živoucí mrtvole poznal Monu Sofii jen podle smaragdově zelených sítnic jejích očí, jež nyní vystupovaly z obličeje a dodávaly mu výraz šílenství.
Ani jako zkušený lékař nikdy neviděl nemocného v tak pokročilém stádiu syfilidy. Odhalil přikrývku a spatřil to, co nelze uvidět ani v otevřeném hrobě. Nohy se zvířecky pevnými stehny, vyhlazenými jako dřevo, byly už jen dvěma nepotřebnými kostmi. Ruce s dlaněmi tak drobnými, že snad nemohly obejmout mužský úd, byly jako dvě podzimní větve. A ty bradavky, jež měly kdysi průměr a hebkost korunního lístku květiny - pokud vůbec existoval květ průměru a hebkosti bradavek Mony Sofie...
Matěj Kolumbus se usadil na rám lůžka, pohladil její tenké a ztuhlé vlasy a přejel dlaní její zbrázděné čelo.
Matěj Kolumbus plakal. Ne lítostí. Ne ze soucitu. Plakal tak, jak pláčou zamilovaní. Miloval každé zákoutí onoho nemocí znetvořeného těla. Velmi jemně uchopil její kotníky a oddělil je od sebe. Uviděl suchý, povadlý klín, který se podobal ústům bezzubé stařeny, pootevřel jej a pohladil její Amor Veneris. Pohladil jej měkce, láskyplně, něžně. Plakal touhou a svíralo se mu hrdlo.
"Má lásko," říkal v duchu.
Zanedlouho Mona Sofie zemřela.