Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

DĚJ:

Desetiletý student Karel přijíždí studovat do Mladé Boleslavi na piaristické gymnasium. Je ubytován u paní Kratinové, které všichni říkají Latinská babička, neboť jako jediná žena ve městě umí latinsky. Je to velmi milá a dobrotivá žena, které si všichni váží a obdivují ji. V domě žijí také panímáma a pantáta Jarošovi a jejich děti - malá Terinka a Frantík, který jde s Karlem do první třídy.
První třídu dostane na starosti páter Dominik, kterého však nikdo nemá rád, protože je velmi zlý a své studenty týrá. Babička je z toho nešťastná. Ještě nešťastnější však je, když se Karel na konci školního roku nestane premiantem třídy (protože si na něj páter Dominik zasedl). Karel musí od babičky odejít. Odejde i ze školy a z města. Do Boleslavi se vrací po devatenácti letech. První jeho kroky vedou na hřbitov, kde potkává panímámu u hrobu babičky, jež zemřela již před patnácti lety. Panímáma Jarošová ho vezme k sobě domů a vypráví mu celý babiččin příběh...
Když bylo panímámě pět let, byla tehdy ozdobou města Marie Horská, dcera radního Horského. Byla to mladá a velmi krásná žena. Tato měšťanská dcerka získala zásluhou otce na svou dobu velmi slušné vzdělání, zejména v latině, v níž se stále zdokonalovala nejen četbou, ale i pravidelnými návštěvami tehdy v latině sloužených bohoslužeb. O Marii se ucházela spousta mužů, mezi nimi i Fricek Javor. Marie však byla zamilovaná do chudého Karla Římanského a on do ní. Avšak kvůli Frickovi si na rozkaz svého otce musela vzít bohatého, ale starého kupce Kratinu. Zároveň se i starala o jeho dceru z minulého manželství - panímámu Jarošovou. Fricek vstoupil do kláštera jako páter Dominik, stejně tak jako nalezl útěchu v kněžském rouchu i Karel. Ani jeden však nepřestal Marii milovat.
Uplynulo několik let a Marie zůstala sama se svou nevlastní dcerou, otec i manžel zemřeli. Zanedlouho poté přijel do města páter Karel a začal vyučovat na zdejším gymnasiu. Marie nechyběla na žádné jeho mši. Ačkoli spolu nikdy nepromluvili, byli si stále nablízku. Jejich štěstí ale opět překazil páter Dominik, jenž způsobil Karlovi křivým obviněním vážnou mozkovou chorobu a následně i smrt. Pár let poté, co musel Karel od babičky odejít, přišel páter Dominik k babičce prosit za odpuštění, aby mohl v klidu odejít na onen svět. Babička mu odpustila a možná se jí ulevilo ještě více než jemu... O tři roky později zemřel i pantáta, Frantík odešel na vojnu a Terinka se vdala.

CHARAKTERISTIKA POVÍDKY:

Román Latinská babička lze zařadit do konvenční prózy 2. poloviny 19. století. Děj se odehrává v maloměstském prostředí a je zaměřen na lidového čtenáře. Autor realisticky líčí Mladou Boleslav a okolí (Boží voda, Švédské šance). Kniha je doplněna ilustracemi - dřevoryty. "Paní Marie Kratinová je krásná postava vzdělané české ženy, jejíž životnost, stejně jako i ostatních postav povídky, potvrzuje, že Ferdinand Schulz zachytil ve svém díle obrazy osob, jež vskutku žily, a jež dobře znal."

VLASTNÍ NÁZOR:

Tato kniha mě zaujala nejen svým obsahem, ale také formou (děj se odehrává v přítomnosti a až poté se vrací do minulosti). Kniha je psána jednoduše a dobře se čte.

CITÁT Z KNIHY:

"Bylo to očekávání! V přízemní světnici školní, jejížto tři okna, jež vedla do zahrady a silnými stromy jsouce zastíněna, propouštěla jen málo světla, shromáždilo se nás parvistů* nemnoho přes dvacet. Málokdo někoho znal. Všichni jsme seděli tiše a mlčky. Zdálo se mi, že jsme jako zločinci ve společném tmavém vězení, kteří očekávají, jaký konečně se vynese nad nimi soudní nález. Frantík seděl vedle mne a také ani nedutal. S nízké věže klášterní zazněly dva zvony. Také na chodbě školní pronikavým hlasem zacinkal zvonek, dveře naší světnice se otevřely, že se po ní rozbřeskl zvenčí pramen světla; ale ihned se setmělo v ní ještě více, když na prahu se objevila mohutná postava v černé klerice..."

* parvisté - žáci první třídy