Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Hrdinou knihy je palubní střelec dálkového bombardéru přezdívaný Hezounek. Prožíváme s ním všední život letce v nevšedním prostředí. Autor popisuje ústy Hezounka strach, jeho lásku k Patrice, řidičce důstojníků, jeho pocity při havárii letadla a při pozdější léčbě v nemocnici.
Při havárii si zohavil celý obličej, neměl pravé oko a u levého mu chybělo víčko, neměl ani nos a ani rty. Pocity popisuje v tomto úryvku: "Když se sestra dotýká gázou tváře, nevadí mi to. Nic mě nechladí, nic mě nelechtá, není mi to ani nepříjemné, prostě o tom nevím. Když vata přijde k levému oku, chtěl bych ho zavřít, ale nemohu, žádné nemám. Nemám víčko ani u pravého oka, ale to je mi jedno, praví důlek je prázdný. Nemám ani nos, jenom takový hrbolek, a nemám ani rty. Od poloviny čela až po bradu a do půlky spánku, až kam sahá kukla, mám plochou přiškvařenou hmotu, nic jiného. Levé oko mi na noc přikrývají páskou. V tom okamžiku vidím zaměřovač a v něm rostou křídla, vidím trasírky z kulometů a sloup vody v moři. Vidím oslnivý záblesk, v ústech mám hořkou chuť a cítím benzínové výpary. Je to divné, jinak chuť nemám a čích prý mít taky už nebudu. Už nikdy neucítím, jak Patrice voní vlasy..."
Po několika operacích se Hezounek vrací zpět ke své letce a zase se stal střelcem. Zase dostanou nový úkol - najít a zneškodnit ponorku. To se podaří, ale ponorka je taky několikrát zasáhne a oni musí nouzově přistát na vodě. Na záchranném člunu jich zůstalo šest včetně dvou Němců z ponorky. Snažili se volat SOS, ale nic se nedělo. Postupně začali umírat. Někteří na žízeň a hlad a jiní na zranění. Nakonec, když už zůstali jenom Hezounek a jeden z Němců, přišla záchrana. Našli je Norové, kteří prchali ze své země před nacisty.
Hezounek se z nemocnice vrátil zase ke své peruti a Němce odvezli do zajateckého tábora.
Na cestě z nemocnice zastavuje Hezounek řidiče a vystoupí: "Stojím, dívám se. Startuje literátor. Ve večerním světle je namodralý, z výfuku šlehají žluté plameny. Je mi chladno, od moře vane chladný vítr. Chtěl bych se vrátit domů. Letedlo mizí. Kopyta zlatá modrých koní v dáli zní..."

Autor tuto knihu věnoval všem letcům, kteří bojovali a umírali za naši okupovanou zem a vrátili jí znovu její svobodu a hrdost.

"Vám mlčenliví bratři,
Vám, kterým osud všechno dal
a jen život vzal,
Vám, váleční letci."