Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

DĚJ:

Zchudlý kníže Lev Nikolajevič Myškin se vrací ze Švýcarska do Moskvy. Mladý Myškin trpí záchvaty epilepsie, které se po pobytu ve švýcarském sanatoriu zlepšily. Navštíví vzdálené příbuzné a seznámí se i s řadou lidí, z nichž nejvýraznější je krásná a tajemná Nastasja Filipovna. V této knize Dostojevskij vytvořil ideál vnitřně krásného člověka. Dobrosrdečného, milého a nezkaženého upadající společností, která ho považuje za idiota. I přesto k němu každý pocítí důvěru a nalézá útočiště. Nastasja Filipovna, která je vydržována Tockým, odmítne nabídku k sňatku od ziskuchtivého Gavrila Ardalioviče Ivolgina. A raději odejde s kupeckým synem Parfonem Rogožinem, i když jí kníže k údivu všech vyznává lásku. Nastasja Filipovna je nestálá a několikrát uteče Rogožinovi přímo od oltáře. Kníže Myškin se stane snoubencem Agláji Ivanovny, která si dopisuje s Nastasjou Filipovnou. Setkání obou ale vyústí v hádku a kníže zůstane u Nastasji Filipovny. Opouští Agláju a rozhodne se oženit právě s Nastasjou.

"Abych ji učinil šťastnou? Ó ne! Prostě se jenom žením, ona si to přeje, a co na tom, že se žením já... Ale na tom vůbec nezáleží! Jenže ona by určitě umřela. Vidím, že její sňatek s Rogožinem by byl šílenství! Teď jsem pochopil všechno, co jsem nechápal dřív, věřte, že když tenkrát obě stály proti sobě, nemohl jsem snést tvář Nastasji Filipovny... Vy nevíte, Jevgeniji Pavloviči", tajuplně ztlumil hlas, "nikdy jsem o nikomu neříkal, ani Agláje, ale já nesnáším tvář Nastasji Filipovny. Když jste před chvílí mluvil o tehdejším večírku u Nastasji Filipovny, měl jste pravdu, ale něco jste vynechal, protože to nevíte, díval jsem se na její tvář! (...) "Já, já se bojím její tváře!" dodal s nesmírným strachem. "Bojíte se?" "Ano, ona je šílená!" zašeptal a při tom zbledl. "Víte to určitě?" zeptal se Jevgenij Pavlovič s neobyčejným zájmem. "Ano, určitě. Teď již určitě, v těchto dnech jsem se o tom již určitě přesvědčil!" "Ale pak - co s sebou tropíte? Ženíte se tedy z jakéhosi strachu? To nechápu... Snad dokonce bez lásky?" "Ne miluji ji z celého srdce! Vždyť je to dítě, teď je to dítě, naprosté dítě. Ó vy nic nevíte!" "A současně jste ujišťoval o své lásce, Agláju Ivanovnu?" "Ano, ano!" "Jak to? Chcete tedy milovat obě." "Ano, ano!" "Prosím vás, kníže, co to mluvíte, vzpamatujte se!" "Já bez Agláji... musím ji vidět! Ach, kdyby Aglája věděla všechno... to jest naprosto všechno. Protože hlavní je vědět všechno. Proč se nikdy o druhém nemůžeme dovědět všechno, když je to nejvíce zapotřebí, když je ten druhý vinen!"

V den svatby však Nastasja prchá s Rogožinem, u nějž nalézá smrt. U knížete po těchto zážitcích opět propuká jeho duševní nemoc a on se navrací do Švýcarska.