Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Příběh loupežné vraždy studenta Raskolnikova, který zabije bohatou lichvářku a její sestru. Příběh ukazuje chudobu Ruska v 19.století. Psychologický román o duši vraha, který si naivně myslel, že vraždou vše spraví. Na Marmeladovi vidíme, jak ho alkohol postupně ničí (toto téma zpracovávalo vícero ruských autorů).

OBSAH DÍLA:

Bývalý student Rodion Raskolnikov, původem z vesnice, nyní žije v Petrohradu. A kvůli nedostatku peněz odešel ze studií a musel si někde najít nějaký podnájem. Sehnal ho u staré lichvářky Aleny Ivanovny. Ne že by Alena byla tak dobrosrdečná a nechávala u sebe bydlet mladé studenty bez peněz, ale ona byla velmi bohatá a jen si chladnokrevně na studentech přivydělávala. Raskolnikova to pomalu ale jistě začíná štvát, protože prokoukne Aleninu hru. A tak přijde na myšlenku, že Alenu zabije, aby tím pomohl sobě a jiným lidem žijícím ve stejné bídě jako Raskolnikov. Tím zdůvodňuje, že plánovaná vražda je etická. Protože lidé nemají peníze na bydlení, tak u Aleny nechávají zastavovat různé věci. Jednou se Raskolnikov rozhodl, že si půjde prohlédnout její byt, kam Alena dává zastavené věci a peníze. Před svým rozhodnutím zajde do hospody, kde se seznámí s bývalým úředníkem, který mu vypráví o svém životě. A dostává se ke kapitole, že už vlastně úředníkem není, protože se dal na alkohol, a tím ztratil svou práci. Dál vypráví o své dceři Soně, která se kvůli otcově nezaměstnanosti musela stát prostitutkou, aby uživila rodinu své nevlastní matky a především sama sebe. Druhý den je odhodlaný k vraždě. Hned ráno dostane dopis od své matky, která píše, že jeho sestra Duňa si bude brát bohatého právníka Lužina a obě se přestěhují do Petrohradu. To Raskolnikova rozzlobí, protože on s jejich svatbou zásadně nesouhlasí. Jde ven a na tržišti se dozví, že sestra Aleny Lizaveta, nebude na zítra v sedm hodin doma. Tak vyčká s vraždou na druhý den. Vezme kousek dřeva a plíšek zabalí do papíru a zaváže. Takto vyrobil "zbraň" na Alenu. Má v úmyslu vhodit jí to do okna a až to bude Alena zdlouhavě rozbalovat, praští ji zezadu sekyrou a tím jí zabije. Sekyru sebral domovníkovi. Balíček hodí do okna, Alena ho rozbaluje a on jí zabije. Poté se začne rozhlížet po pokoji a když narazí na truhlu, tak v ní začne hledat. Vtom se Lizaveta vrátí domů. Raskolnikov zpanikaří a zabije jí také. Je v šoku z toho, co udělal. Zahladí stopy, umyje i sekyru. Když už je vše v pořádku, přijdou k venkovním dveřím dva muži. Začnou zvonit a lomcovat dveřmi. Nikdo jim však neotevře. Obě sestry jsou mrtvé a Raskolnikov se nehodlá prozradit. Muži poznají, že je zamčeno zevnitř na petlici, jeden muž odejde pro domovníka a po chvíli ho následuje i ten druhý. Raskolnikov uteče s několika drahými věcmi z bytu. Na schodišti uslyší hlasy domovníka a obou mužů. Vyděšený se skryje v pokoji, ve kterém před chvílí byli malíři. Neví o tom, ale upadne mu tam jedna z ukradených Aleniných věcí. Po chvíli vyjde z pokoje, cestou vrátí domovníkovi sekyru a vrací se zpátky k sobě domů. Z toho, co udělal, onemocněl, dostal horečku a blouznil. Druhý den dostal obsílku od policie a dostal strach, že se na jeho zločin přišlo. Neváhal, a i v horečkách se na policii dostavil. Naštěstí to bylo jen kvůli dluhu na nájemném. Avšak vyslyšel rozhovor policistů Petardy a Zametova o vraždě Aleny Ivanovny. Ze šoku na stanici omdlel. Když se vrátil zpátky k sobě do bytu, vzal všechny ukradené věci a rozhodl se je ukrýt u jednoho domu pod kamenem. Dozvěděl se, že už byl nalezen viník z Aleniny vraždy. Vyšetřovatel Porifirij obvinil jednoho z malířů pokojů Nikolaje, který našel jeden předmět v pokoji, nevěděl komu patří a tak s ním zaplatil v hospodě. Tak na to vyšetřovatel přišel. Raskolnikov jde za svým bývalým spolužákem Razumichinovem, který mu nabízí práci na překladu knihy, ale Raskolnokov odmítá. A odejde. Doma ho navštíví budoucí zeť, nastávající jeho sestry, Lužin. Oba se velmi pohádají a Lužin uraženě odchází. Navštíví ho Razumichin a začíná se o něho kvůli nemoci starat. Raskolnikov nevydrží nátlak svého okolí a musel se jít ven projít. Odejde z bytu a vidí na ulici bývalého úředníka Marmeladova, kterého znal z hospody, jak ho přejel kočár. Dobrácky ho odnese domů, kde potká jeho dceru Soňu. Jejich matce dá peníze na pohřeb, protože Marmeladova považoval za svého velkého přítele a rádce. Vše bohužel viděl i Lužin. Zanedlouho přijede Raskolnikova matka se sestrou Duňou, které neviděl už tři roky. Obdrží dopis od Lužina, že se už nikdy nechce sejít s Raskolnikovem. Soňa ho navštíví a pozve ho na pohřební hostinu, kde se do sebe zamilují. Za Raskolnikovou matkou a sestrou přijede statkář Svidrigajlov, jehož žena Duně odkázala 3000 rublů. Lužin chce stůj co stůj zapříčinit Raskolnikův rozchod s rodinou. A tak Lužin, před pohřební hostinou, dá ve svém bytě Soně 10 rublů a přitom jí do kapsy podstrčí 100 rublů. Na hostině ji pak obviní z toho, že mu je ukradla a najde je v její kapse. Chtěl tím ukázat, že Raskolnikov se stýká se zlodějkou a lhářkou a přiblížit jeho rozchod s rodinou. Lužin současně doufal, že díky tomuto "milému" gestu se k něm Duňa vrátí zpátky. Lužinův spolubydlící však naštěstí celou Lužinovu hru viděl, a tak mohl dosvědčit, že Lužin Soně peníze podstrčil. Raskolnikov už nedokáže své tajemnství udržet za zuby, a tak se svěří Soně. Ta mu poradí, že se mu uleví, když půjde na Senné náměstí, kde si doprostřed stoupne a všem tam řekne pravdu. Slibuje mu, že až se přizná a policie obviní právem jeho, takže s ním do výkonu trestu klidně půjde. Jemu se však přiznávat nechce. A tak po celou dobu, kdy Raskolnikov šel na náměstí, tak ho Soňa pronásledovala. Teprve tehdy, když se před zraky lidí přiznal, otočil se a spatřil Soňu. Tím zjistil, že ho miluje a jen její upřímná a čistá láska ho dokáže změnit. Sonina matka dostala z bytu výpověď, zbláznila se a musela jít i s dětmi žebrat. Ještě téhož dne umítá na souchotiny. Raskolnikova navštíví vyšetřovatel, který ví, že vraždu spáchal on, ale nemá proti němu dostatečné množství důkazů. Přišel proto, že nevěřil malíři pokojů Nikolajovi, který se dobrovolně přiznal. Vyšetřovatel chce, aby se přiznal Raskolnikov a díky polehčujícím okolnostem přiznání by dostal nižší trest. Raskolnikov se ale nepřizná. Dostává dva dny na rozmyšlení. Svidrigajlov (muž, jehož žena odkázala Duně 3000 rublů) slyšel Raskolnikovo přiznání Soně. Teď vydírá Duňu, chce ji znásilnit, ale ta ho postřelí. Raskolnikov se pod tíhou svědomí rozhodne, že se vyšetřovateli přizná. Rozhodne se tak kvůli Soně. Loučí se s matkou a sestrou. Jeho matka neví, co spáchal, ale tuší, že to nebude nic dobrého. Sám se tedy jde na policii udat. Ne ale k Porifirijovi, ale k Petardovi, protože Porifirije Raskolnikov k smrti nenávidí. Díky polehčujícím okolnostem přiznání, nemoci a toho, že uloupené věci neprodal, dostal "jen" 8 let nucených prací na Sibiři. Soňa, jak slíbila, tak splnila. Odjela s ním na Sibiř. Duňa se definitivně oprostila od Lužina, a vzala si Raskolnikova bývalého spolužáka Razumichina. Kniha končí tím, jak Raskolnikov a Soňa společně čekají na Sibiři na konec trestu.

CHARAKTERISTIKA HLAVNÍCH POSTAV:

Rodion Raskolnikov - mladý student, v mládí snílek, ale postupem času zjišťuje, jaký je svět doopravdy, a rozhone se k tomu, co udělá. To, co udělal omlouvá tím: "Já člověka nezabil, já princip ubil!" . Díky opravdové lásce je schopen a chce se změnit.
Soňa Marmeladova - oddaná mladá dívka, která se musí prodávat jen proto, aby uživila sebe a rodinu své nevlastní matky, protože její otec Marmeladov je alkoholik.

KOMPOZICE DÍLA:

Kniha má rychlý děj, spád. Je to šestidílný román s romantickými prvky (láska zvítězí nad těžkou dobou, chudobou a vězením). Je psychologicky propracovaný, protože se v díle objevují pasáže, kdy Raskolnikov uvažuje nad svými činy a přemýšlí o snech, ale nakonec se vrací do reality.

VLASTNÍ NÁZOR:

Myslím si, že ta kniha je výborná. Měla neuvěřitelnou zápletku, byla perfektně propracovaná a leccos by se dalo použít i do naší doby. Svým způsobem na mě působila i trošku jako "pohádka", protože si nedokáži představit ženu, která dobrovolně půjde s člověkem, kterého zná jen chvíli, na osm let na Sibiř, kde bude pykat za je hřích. Ale Dostojevskij v tom viděl čistou lásku a jakési mravní obrození.