Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

IKAR Praha, a. s., 1999. Z ruského originálu Prestuplenije i nakazanije (Moskva, 1955) přeložil Jaroslav Hulák.

Kniha je strukturovaná do šesti částí a epilogu, které obsahují podkapitoly, 489 stran. Odehrává se 1866.

DĚJ:

Hlavní hrdina Rodion Romanovič Raskolnikov je bývalým studentem práv v Petrohradě, který se dostal do tísnivé finanční situace a musel přerušit studia. Na dálku byl podporován matkou a sestrou Duňou, které mu posílaly peníze na školné. Na Raskolnikova dopadají velké chmury, zvláště když mu je bytnou vyhrožováno, že ho vystěhuje pro neplacení nájmu. V té době mu od matky přijde dopis a popisuje v něm dění doma. Jeho sestra pracovala jako vychovatelka u Marfy Petrovny Svidrigajlové, odkud byla vyhnána, protože ji načapala s jejím mužem. Jednalo se o pouhé nedorozumění, což na pravou míru uvedl sám manžel a očistil tak Duňu, která se jeho návrhům na společný útěk bránila. Duně byl nabídnut sňatek od příbuzného Marfy Petrovny - Petra Petroviče Lužina. Raskolnikov z dopisu také vyrozuměl, že si ho Duňa nebere z lásky, nýbrž jako oběť pro něho, s čímž naprosto nesouhlasil. V té době v něm také sílila myšlenka na zabití staré lichvářky, kterou poté okrade a zajistí si tak dostatek financí na svoje studia, aniž by Duňa musela učinit jakoukoliv oběť kvůli bratrovi. Svůj čin obhajoval, že se nejedná o zločin, jelikož lichvářka nikomu neprospívá a naopak bude lepší, nebude-li žít a on bude moci za ukradené peníze zachránit několik životů. Jeden život proti tisícům.
Svůj čin záhy učinil, promyšleně a chladnokrevně ji zabil, ale již nebyl schopen krádeže, vesměs ukradl několik šperků a prádelníku, ve kterém se skrývaly peníze, si ani nepovšimnul. V jeho plánu ho překvapila sestra Lizaveta, jež se vrátila předčasně domů. Ubil ji tedy také sekyrou. Ani úprk z místa činu neprobíhal tak hladce a unikl pouhou náhodou, když se skryl v prázdném bytě po malířích. Po tomto činu se dostal do stavu hluboké melancholie, jakéhosi deliria. V té době, ještě když trpěl horečnými stavy, mu byl doručen dopis z komisařství, aby se dostavil, jednalo se o vystavenou směnku. Na komisařství se zhroutil ve chvíli, kdy začali mluvit o vraždě staré lichvářky. Rychle pospíchal domů, aby ukryl lup, schoval ho v jednom újezdu pod starý velký balvan a poté bloudil po městě, než si vzpomněl na spolužáka ze studií Razumichina a vyrazil za ním, aniž věděl proč. Zprvu požádal o nějakou práci, aby si přivydělal a zároveň odmítnul a odešel, což Razumichina rozčílilo a vydal se ho hledat, aby mu od plic sdělil, co si o něm myslí. Našel ho ovšem doma v horečnatých stavech a blouznivého. Staral se o něho tedy v době jeho nemoci. Razumichin seznámil Raskolnikova se Zosimovem, přednostou policejní kanceláře, projevil prý přání poznat se s Raskolnikovem. Není divu, když se při zmínce o smrti lichvářky na komisařství zhroutil. Neměli ovšem žádné důkazy, akorát Raskolnikovu vyšinutost, jeho náhlé zblednutí, začal-li se rozhovor stáčet na starou lichvářku. Raskolnikov udělal jedinou chybu po vraždě, když se celý smyslů zbavený vydal na místo vraždy, zvonil na zvonek, vyptával se na krev apod. Vzbudil tak krajní podezřelost u jednoho z nájemníků.
Raskolnikov byl osoba popudlivá a pochmurná, přesto se mu nedají uřknout jakési dobré skutky. Například dal všechny rubly, co měl od matky, vdově po jednom muži, se kterým se seznámil v krčmě. V tom okamžiku a v témže bytě se vyskytoval sám Lužin, který očekával příjezd Duněčky a její matky. Sám příjezd byl také doprovázen Raskolnikovým rozčilením, ani nebyl rád, že vidí sestru a matku. Razumichin se jich ujal a vše jim vysvětlil, jeho nemoc, i to, že ho někteří považují za šíleného. Lužin o incidentu s vdovou ihned Pulcheriju Alexandrovnu, matku Raskolnikova, informoval s notným roztrpčením, snažil se je oddělit od syna, jenž byl proti tomuto sňatku, jak mu sám hrubě vylíčil, když ho byl navštívit.
Raskolnikov se sbližuje s rodinou vdovy a hlavně s nejstarší dcerou Soňou, která se kvůli uživení rodiny vrhla na prostituci, přitom byla tak nesmělá a stydlivá! Raskolnikov je stíhán vyšetřovatelem Potrifijem Petrovičem, který se ho snaží psychicky zdeptat, aby se přiznal, i když nemá důkazy. Málem by se mu to i podařilo, kdyby se najednou jeden z natěračů falešně k vraždě sám nepřiznal, patřil k nějaké fanatické náboženské skupině, která touží za každou cenu trpět. Potrifij si je přesto jistý jeho vinnou.
Do Petrohradu ještě přijíždí Svidrigajlov, jenž pochoval svou ženu a snaží se získat Duňu. Nabízí jí přes bratra peníze, aby se nevdávala za Lužina. Což se ovšem ani tak neuskuteční, protože si Lužin neporozumí s Raskolnikem a obě ženy prohlédnou jeho hamižnost a nadutost. Svidrigajlovi se nepodaří Duňu získat, předtím se ovšem ještě dozví, když poslouchá rozhovor Soni a Raskolnikova, že starou lichvářku zabil on, a poví to Duňe. Svidrigajlov své peníze rozdá, i Soně daruje tři tisíce a spáchá sebevraždu.
Raskolnikov se sám udává.
V epilogu je poté jakési dovyprávění příběhu: matka se zblázní a zemře, Duňa se vdá za Razumichina, Soňa za Raskolnikovem odjede na Sibiř a každý den ho navštěvuje na nucených prací. Raskolnikov necítí lítost, jenom se stydí za svou chybu. Odpykává si tam sedm let.