Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

O AUTOROVI:

Fjodor Michajlovič Dostojevskij byl významný novelista, romanopisec, publicista a filozof. Tento vrcholný představitel ruského realismu se narodil roku 1821 v Moskvě do rodiny lékaře-chirurga. Jeho dětství bylo poznamenáno chováním otce se sklony k alkoholu a násilí. Zprvu navštěvoval soukromou školu, nicméně později, po smrti matky, byl roku 1837 poslán na vojenskou ženijní školu v Petrohradě. Dva roky po matce mu zemřel i otec (dle některých zdrojů byl zavražděn vlastním služebnictvem). Po sedmi letech zanechal studií, aby se mohl plně věnovat literatuře. Ve 24 letech vydal svůj první román Chudí lidé, za nějž sklidil velký úspěch (dokonce byl označován za druhého Gogola), nicméně jeho další díla vyvolala spíše rozpaky.

Patřil do skupiny kolem utopického socialisty Michaila Vasiljeviče Petrašovského, která vystupovala proti ruskému caru Mikuláši I. V roce 1849 byl kroužek odhalen, označen za protistátní a všichni členové organizace byli odsouzeni vojenským soudem k trestu smrti, který byl nakonec změněn na nucené práce v omské věznici (1850-54) a následnou vojenskou službu (1854-59) na Sibiři. V krutých podmínkách na Sibiři nejenže fyzicky a psychicky strádal, ale i začal trpět epileptickými záchvaty (tato nemoc se objevila i v jeho románu Idiot). Roku 1859 mu byl povolen návrat do evropské části Ruska, které ale brzy nato opustil a střídavě žil ve Francii a Německu, kde sice shledal morální úroveň společnosti špatnou, ale vyhovovala mu možnost věnovat se tam své hráčské vášni (své zkušenosti ohledně hráčství využil v románu Hráč).

Bojoval za proměnu Ruska - za zásadní považoval vnitřní proměnu jedince, návrat k pokoře a respektování ruských tradic. Přestože si těmito svými názory získal přízeň a úctu cara, byl stále pronásledován carskou policií. Společnost si přál změnit podle křesťanských ideálů (například k sebevraždám a despotismu dle Dostojevského docházelo i ztrátou náboženské opory), radikálních převratů se ale bál.

Ke konci života se vrátil do Ruska, kde roku 1881 zemřel na plicní krvácení spojené s rozedmou plic a epileptickým krvácením. Jeho pohřbu se zúčastnilo padesát tisíc lidí.

Dostojevskij byl dvakrát ženatý. První sňatek uzavřel během svého působení v regimentu na Sibiři s vdovou Marií Dmitrijevnou Isajevovou. Marie již měla malého syna, kterého si zamiloval jako vlastního. Po sedmi letech manželství zemřela. Dostojevskij se pak staral nejen o vyženěného chlapce, ale i rodinu svého zemřelého bratra, po němž splácel dluhy.
Několik let po smrti první ženy se opět oženil, a to s o 25 let mladší Annou Grigorijevnou Snitkinovou. Přestože z manželství vzešly čtyři děti, dospělosti se dožila pouze jediná dcera.

Ve svých dílech psychologicky rozebíral zločince, revolucionáře, prostitutky a duševně narušené osobnosti. Lidmi byl považován za psychologa, což on sám odmítal. Přesto se však stal předchůdcem psychologické prózy.

Dílo

První Dostojevského kniho byl úspěšný román Chudí lidé, v dalších letech pak vydal spíše romanticky laděná díla jako Nětočka Nězvanovová, Pan Procharčin či Bílé noci.

Po návratu ze Sibiře vydává autobiografický román Zápisky z mrtvého domu, kde jsou obsaženy jeho vlastní zážitky z vyhnanství na Sibiři nebo sentimentálně laděný román Uražení a ponížení.

Vrcholným tvůrčím obdobím pro Dostojevského jsou 60. léta, kdy vznikají jeho nejslavnější díla jako Zločin a trest, Idiot a Běsi.

Několik let před smrtí napsal rozsáhlou románovou epopej, psychologický a filozofický román s kriminální zápletkou Bratři Karamazovi.

O DÍLE:

Zločin a trest je realistický psychologický román s kriminální zápletkou.
Příběh, odehrávající se ve 2. polovině 19. století, je převážně umístěn do Petrohradu a na konci knihy na Sibiř.
Děj je chronologický s občasnými retrospektivními částmi (ve snech, vzpomínkách...), skládá se ze šesti částí a epilogu.
Příběh je převážně vyprávěn v er-formě, nicméně se zde objevují i vnitřní monology vyprávěné ich-formou, kde se hlavní hrdina zamýšlí nad svou vinou, obhajuje své činy...
Relativně časté jsou řečnické otázky a apoziopeze. Děj je retardován přímou řečí v ukončených i neukončených dialozích nebo dlouhými popisy, a to jak vnějšími (vzhled postav, místa...), tak zejména vnitřními (charakter, prožívání, pocity...).
Jazyk je spisovný, pro dnešního čtenáře pln archaismů a historismů s občasnými hovorovými či slangovými výrazy, místy je proložen francouzskými, latinskými a německými frázemi.

HLAVNÍ POSTAVY:

Rodion Romanyč Raskolnikov - chudý student; idealista, melancholik, individualista; inteligentní, náladový a velmi hrdý člověk
Dmitrij Prokofjič Razumichin - chudý student, Raskolnikovův přítel; inteligentní, starostlivý, praktický, upřímný, hovorný; zamiluje se do Raskolnikovovy sestry
Sofja Semjonovna Marmeladovová (Soňa) - chudá dívka, která se obětovala pro svou rodinu, a aby je uživila, stala se prostitutkou, přesto však zůstává morálně nezkažená a čistá; své rodině je nesmírně oddaná; nesmělá, pokorná, hluboce věřící; stane Raskolnikovovou spřízněnou duší, když jí jako jediné osobě prozradí, že je vrah; Raskolnikov se do ní postupně zamiluje
Avdoťja Romanovna Raskolnikovová (Duňa) - Rodionova sestra; důstojná, vášnivá, milující a krásná; plně oddaná svému bratrovi, kterému je v mnoha ohledech podobná
Pulcherija Alexandrovna Raskolnikovová - Raskolnikovova matka; starostlivá, milující; ve svém synovi vidí vše a je schopna mu cokoli obětovat
Petr Petrovič Lužin - nápadník Avdoťji Romanovny; zhlíží se sám v sobě, je hrdý na sebe a své vypracování se; egoista, prospěchář; povrchní, arogantní, sobecký
Ilja Porfirij Petrovič Petarda - inteligentní, důvtipný a zkušený policejní vyšetřovatel; odhalí Raskolnikova pouze pomocí psychologie
Arkadij Ivanovič Svidrigajlov - prostopášný podivín; ucházel se o Avdoťju Romanovnu; v průběhu děje ovdoví a odjíždí do Petrohradu, kde Avdoťje nabízí peněžní pomoc; jako jeden z mála odhalil Raskolnikovův zločin

Vyskytuje se zde tzv. nomen omen (příznačné pojmenování):

• Raskolnikov - ruské slov raskol znamená rozkol
• Lužin - ruské slovo luža znamená louže, kaluž
• Razumichin - razum znamená rozum

DĚJ:

Rodion Romanyč Raskolnikov, chudý, ale nadaný student práv, je z finančních důvodů nucen přerušit studium na univerzitě. Dlouhou dobu tráví nicneděláním ve svém bytě (podnájem, díra...) a je živ z peněz, které mu posílá matka, živořící z nízké penze a sestra. Svou bezútěšnou situaci se po dlouhém uvažování a plánování rozhodne vyřešit vraždou staré lichvářky, z jejíchž peněz by mohl podpořit jak svou setru, aby se stala nezávislou, tak sebe, aby mohl pokračovat ve studiu. Tento čin obhajuje svou teorií o "právu na zločin", podle níž se společnost (zločinci) dělí na dvě skupiny. Jednou z nich jsou ti silní, kterým se zločiny odpouští, neboť budou zapomenuty ve stínu služby, kterou tím prokážou zbytku společnosti. V tomto případě Raskolnikov sice zavraždí, ale zavraždí "veš", která nejenže je neprospěšná okolí, ale škodí mu, je příčinou mnoha neštěstí... Naneštěstí, když lichvářku zavraždí, objeví se tam i její sestra, již potká stejný osud. V panice pak ani nestačí uloupit celý obnos a ven se dostane spíše náhodou. Vražda začne v jeho svědomí vyvolávat výčitky, Raskolnikov stráví dlouhou dobu blouzněním v horečkách, kdy se o něj nepřetržitě stará přítel Razumichin. Zároveň se musí vypořádat s nápadníky jeho sestry: jejím snoubencem Lužinem a Svidrigajlovem (Dunin bývalý zaměstnavatel), z nichž ani jednoho neschvaluje jakožto vhodného partnera pro svou sestru (přestože se s Lužinem dobrovolně zasnoubila, Raskolnikov si uvědomí, že to udělala hlavně kvůli němu, aby ho pak mohla během studií finančně podporovat...). Nakonec se mu podaří docílit zrušení zasnoubení jeho sestry.

Seznamuje se s rodinou alkoholika Semjona Zacharyče Marmeladova, jenž mu jednou při náhodném setkání vyprávěl svůj příběh, jak svým opilstvím zničil svou rodinu a jejich životy, konkrétně jeho dcera Soňa se z nutnosti uživit ho s její nevlastní matkou a sourozenci stala prostitutkou. Právě Soně se jako jediné sám svěří s vraždou, která jej čím dál více tíží. Na naléhání vyšetřovatele Porfirije Petroviče Petardy, který odhalí jeho vinu, a Soni se nakonec sám dobrovolně přizná k vraždě, načež je odsouzen na 8 let nucených prací na Sibiři, kam s ním odjíždí i Soňa. Raskolnikovova matka se nedozví, že její syn je vrahem - je jí oznámeno, že zkrátka někam odjel, nicméně na konci románu s tušením synovy viny umírá. Duňa se provdá za Razumichina a sám Raskolnikov si ve vyhnanství uvědomí, že Soňu, která ho pravidelně navštěvuje, miluje.

ZAŘAZENÍ DÍLA A JEHO ADAPTACE, TÉMA, MOTIVY, HLAVNÍ MYŠLENKY:

Román Zločin a trest bývá někdy řazen ke kritickému realismu, ten je znatelný zejména v drsném znázornění bídy vládnoucí v nejnižších sociálních vrstvách. Nicméně ústředním motivem je rozervanost hlavního hrdiny, uvažujícího o své vině, právu vzít něčí život - což se dá vnímat i jako boj proti společnosti, typický pro romantické hrdiny. Dalo by se sice říci, že studenta k vraždě dohnala těžká finanční situace, což se samozřejmě pravda (v knize se dočítáme o tom, že již dotrhal poslední šaty a boty, několik dní byl o hladu), ale svou úlohu sehrála též přirozená hrdost hlavního hrdiny, který odmítal přijmout práci, jež se mu zdála podřadná a odmítal sebeobětování své sestry, ochotné provdat se, aby zachránila rodinu. Ovšem je třeba vzít v potaz i to, že se své bezútěšné situaci odevzdal, zkrátka místo toho, aby začal pracovat (nutno podotknout, že měl příležitost, nabídku) měsíce ležel a uvažoval, plánoval vraždu.
Jak jsem již podotkla, Raskolnikov se obhajoval "právem na zločin", ale časem se sám v sobě zklamal, pochyboval o svém původním přesvědčení, že je silným jedincem, oprávněným zbavit společnost "vší". Pochyboval pro to, že svého činu litoval, že ho tížil pocit viny, že při samotném aktu zpanikařil, že byl příliš slabý a neschopný se s tím vyrovnat.

Tato četba je bezpochyby náročná a čtenáře nutí k zamyšlení nad principem žít a nechat žít, motivem provinění, trestu a vykoupení/odpuštění (na konci knihy najde Raskolnikov lásku, oba žijí v naději a očekávání šťastné budoucnosti).

Román se stal předlohou pro mnoho filmů či divadelních adaptací.