Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• komedie o třech dějstvích

Komedie o prvním milostném poblouznění.

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Dilia v Praze roku 1974.

O DÍLE:

Poprvé hráno 29. 5. 1915 v Národním divadle v Praze.
Jedná se o drama (lyrická komedie). Jsou zde samozřejmě použity scénické poznámky pro navození prostředí, atmosféry, stylu řeči či chování postav.

Dílo patří do impresionismu - oslava lásky, mládí a přírody. Vyjádření citových nálad a atmosféry je patrné v promluvách postav i scénických poznámkách.
Dílo vzniká v době, kdy byla Šrámkova díla ovlivněna zejména impresionismem a vitalismem, oslavuje prosté lidské hodnoty, jako jsou láska a štěstí.

Hra má 3 dějství. První se odehrává v domě Peroutových a druhé a třetí u místní fary. Kniha má 120 stran.
Dílo je zasazeno do rodného kraje redaktora Perouta, je zrovna letní období, nejspíš prázdniny.
Děj je chronologický a má rychlý spád, protože je to divadelní hra.

V přímé řeči i ve scénických poznámkách je plno archaismů i přechodníků (vzhlédnuvši; béře; vyšed; klamala; eště). Občas jsem zaznamenal i zastaralejší slovosled. Slovní zásoba je obyčejná, nespisovná, vesnická.

NÁMĚT:

Nudu jednotvárného života spisovatelky Valči Peroutové rozruší vzdálený synovec Jeník Skalník, který bydlí u strýce, faráře Hory. Jeník se zamiluje do Valči a nevšímá si náklonnosti upřímné venkovské dívky Stázky, přítelkyně z dětství. Valča však opouští svého muže i Jeníka. Odejde s básníkem Chvojkou. Z toho je zdrcen Perout i Jeník. Farář se obává o Jeníka, ale Stázka zachraňuje situaci, takže vítězí upřímná láska.

Šrámkova dramatika dává podobný obraz jako jeho próza. Po několika impresionistických aktovkách (Červen, 1905) se Šrámek vrací k dramatu svou nejúspěšnější hrou Léto (1915). V ústřední postavě Jana Skalníka dotvořil Šrámek svůj typ senzitivního dospívajícího chlapce ze Stříbrného větru; zde k němu vytvořil spoluhráče v postavě venkovské dívky Stázy, ve které ztělesnil svou představu života "po zákonu země". Léto společně s dramatem Měsíc nad řekou (1922) patří k nejvýznamnějším projevům českého jevištního impresionismu, v nichž Šrámek plně rozvinul své působivé prostředky: kresbu nálady a vyjádření vnitřních stavů a citových vztahů hrdinů.

HLAVNÍ POSTAVY:

Tomáš Perout - manžel Valči; píše do novin, práce ho baví; často ironický, není vnímavý k citovým projevům své ženy, spíše si z ní dělá legraci
Valča Peroutová - spisovatelka; mladá pohledná žena, znuděná manželstvím; okouzlena Janovým mládím a naivitou; náladová, nestálá
Jan Skalník - mladý gymnazista, horkokrevný, citlivý, snadno se zamiluje, zranitelný, naivní, výbušný, sebevědomý
farář Hora - stará se o Jeníka, má pochopení pro jeho neuvážené činy, neboť si uvědomuje, že v mládí byl každý stejný; snaží se všem dobře radit, moudrý muž; se vším smířený, laskavý a starostlivý
Jiří Chvojka - básník, známý Peroutových; zamilovaný do Valči, chová se ale povýšeně a nedostupně; pohrdá mladým Skalníkem, žárlivý
Stáza - služebná u Peroutů; prostá dívka; zamilovaná do Jeníka

UKÁZKA:

2. dějství (Skalník a Chvojka se dohadují před Peroutovou)

CHVOJKA (pohlédne na ni, zaváhá; s malou úklonou): Máte pravdu, Valčo. (k Janovi) Promiňte, byly-li vám mé otázky nepříjemny.
JAN: Ale ne, jen se tažte. (směje se, Peroutová též, Chvojka nutí se do úsměvu; Jan se srdečnou vemlouvavostí) Chtěl jste se snad ptáti na našeho třídního?
CHVOJKA (potlačuje nedůtklivost, roztržitě): Ach ne...nemyslím...
JAN (stále v témž tónu): Snad na našeho profesora češtiny? Nebo snad na náš ústav vůbec...? Tuze neveselá bouda. Hlavní slovo má katecheta, víte? Podle toho také vše vypadá... (v náhlém nápadu) Tak na příklad, vaše básně Zbloudilé hvězdy, za to ručím, (Chvojka rychle vzhlédne) četli jsme z celého ústavu pouze dva.
CHVOJKA: Ach...zdá se...mé Zbloudilé hvězdy skutečně zbloudily.
JAN: Myslíte? (teprve teď pochopí) Ach tak! Zbloudily? (zapálí se a zježí) Nebojte se, uvedl jsem je na pravou cestu. Hned druhý den střelil jsem je antikváři.

Začátek 3. dějství (Perout přichází k faráři, vypadá smutně)

PEROUT: Pokradou vám je.
HORA (mávne rukou; pausa)
PEROUT (sejme klobouk a opět jím pokryje hlavu, chystá se vstáti, nevstane však; s tichou zuřivostí): Pokradou vám je. (setkají se mlčelivým pohledem na delší okamžik, Perout sklopí oči; opětná pausa)
HORA (načíná zdrženlivě otázku): Velectěná paní...
PEROUT (vpadne): Oho, míříte do černého, pane faráři. (zasměje se krátkým, suchým smíchem) A kde máte Jana Skalníka?
HORA (velmi zneklidněn): Jan? ... Jan v této souvislosti?
PEROUT (podrážděně): Nevím sice v jaké souvislosti...ale proč ne v této souvislosti? (zasměje se) Orel, orel...je ten váš Jan. A sám jsem si nejprve pomyslil na orla, třeba vylítaného.
HORA (rozechvěně): Milý příteli...Jan, myslím, v těchto dnech těžký boj bojoval...
PEROUT (s nechtěnou posměšností): Bojoval? Vida ho, bojovníka! S ohněm jsme zahráli a, vida, kdo se všechno nepopálil! Nu, opravdu jsem na orla nejdříve pomyslil. Ale dneska - máme tam děvče, Stázu, znáte ji? - Stáza dnes chodí a má takový vítězný výraz. A tu jsem vašeho orla škrtl z oné, vámi zmíněné, souvislosti. To je zase totiž jiná souvislost.
HORA (rozechvěně): Milý příteli...jsem starý muž -
PEROUT: Ano, ano...pokouším se, abych z toho odvodil, co odvoditi nutno...odpusťte, nedaří-li se mi můj pokus... A zdejší muži tedy za takových okolností sednou do hospody a pijí a pijí...hm! (pausa, za níž oba setkají se delším pohledem)
PEROUT (náhle, s tvrdou suchostí): Má paní podnikla včera výlet ke křinecké tůni a dosud se nevrátila.
HORA (velmi zneklidněn): Ale, bože, tu jde třeba o nějaké neštěstí.
PEROUT (v témž tónu): Jsem opačného názoru. Pokud se totiž týče mé paní.
HORA: Bylo by třeba učiniti náležitá opatření -
PEROUT: Odpusťte, i tu jsem opačného názoru - Věc je totiž poněkud komplikována: pohřešuji od včerejška také svého přítele Jiřího Chvojku - (pausa)
HORA (mírně): Vidíte, milý příteli, myslil jste, že jsem krasořečník...a teď nemám slova.

VLASTNÍ NÁZOR:

Příběh v knize se mi líbil, protože byl srozumitelný a oslavoval lidské hodnoty mládí, štěstí i lásku. Nejvtipnější mi připadalo první dějství. Přesto si myslím, že divadelní podání by bylo mnohem lepší, než knihu pouze číst.