Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• komedie o třech dějstvích
• hra byla uvedena 15. ledna 1923 Městským divadlem na Královských Vinohradech v režii Karla Čapka

Radostná, rozverná, ale i melancholická lyrická komedie o touze po životě a po lásce tváří v tvář posledním věcem člověka.
Zámeček paní Lídy Setunské slouží jako letní vejminek stárnoucím spisovatelům. Jednoho léta tudy prolétne 16letá Ančka, jež vztahy mezi osazenstvem zámečku zamíchá a přítomné muže vyprovokuje k posledním tvůrčím i životním rozmachům...

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Zátiší, knihy srdce i ducha v Praze roku 1923. Počet stran: 81.

OBSAH:

V jednom křídle zámečku mladé vdovy a klavírní umělkyně Lídy Setunské bydlí o prázdninách tři spisovatelé: Kalvach a Melita jsou staříci zapírající své stáří a po nejmladším, padesátiletém Zlochovi již dávno touží paní domácí. Do zámku přijede mladičká studentka Ančka, dcera zámecké hospodyně.

Svým příchodem způsobí dokonalý zmatek: Starý Kalvach se do ní zamiluje, když jej z rozmaru políbí, v Melitovi probudí vzpomínky z mládí a do Zlocha se jako naivní šestnáctileté děvče blouznivě zakouká - recituje jeho básně, žárlí na paní Setunskou, a když slyší o jeho náhlém odjezdu, vrhá se do rybníka. Zloch, jenž po celý život nosil v srdci paní Setunskou, odnáší dívku, kterou jakýsi mladý technik zachránil, a zahoří k ní pozdní láskou.

Kalvachova láska vzpruží jeho odumírající umění a vytvoří dílo nesmrtelné krásy. Jeho Smějící se satyr přijde na pražskou scénu jako umělecká událost. Avšak starého mistra raní mrtvice, když se doslechne o nehodě Ančky, a umírá se vzpomínkou na její polibek.

Paní Setunská, jež byla přesvědčena, že ji Zloch tajně miluje, poznává svůj omyl, vidouc Zlochovu lásku k Ančce. Jenže Ančka brzy vystřízliví ze svého dětského opojení. Poznává svůj omyl a navazuje známost se svým zachráncem, mladým technikem.

Zloch vidí osudovost svého stáří a zlomený odjíždí pryč.
Také paní Setunská bude v cizině hledat zapomenutí svého krásného životního snu. V jejím parku pláče dále kamenný satyr nad marností lásky, když mládí nenávratně pominulo...