Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

ŠRÁMEK, Fráňa. Tělo. 9. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1971, s. 308. Medailónek o autorovi napsal František Buriánek, kresby Cyril Bouda.

FORMA:

26 kapitol

OBSAH:

1. kapitola
Mladá paní Koterová si zpívá. "Chladná" paní v bytě pod ní na to reaguje velmi uštěpačně. V její dceři Pavle ten zpěv něco probouzí, přesto se mu navenek vysmívá. Jejich služka vzpomíná, jak paní Koterovou potkala celou rozesmátou na schodech. Koterová si jí tehdy stěžovala, že už se jí, kvůli pokročilému stupni těhotenství, špatně leze do schodů. Tentokrát prý bude mít určitě dcerušku.
Zpěv mladé paní proniká i do bytu nad ni, kde žije asi třicetiletý starý mládenec. Ten muž poslouchá a myslí si, že je to štěstí, že takovou osobu mají v domě.
Paní Koterová má čtyřletého syna Julka a její manžel je inženýr. Ona sama se chtěla v novém domě prezentovat jako upjatá a fajnová dáma. Pokazila si to však, když poprvé kráčela nahoru po schodech a zasmála se mladému zedníkovi.

2. kapitola
Mladá paní bydlela dříve v továrním předměstí. Její otec (Josef Švarc) byl holič, jenž miloval divadlo. Mánina matka měla pocit, že jí muž stále někam uniká, a proto mu občas dělala v oficíně scény. Ze všeho nejvíc milovala Máňa neděli. Mezi mladými holkami měla vždy první slovo, protože jim tlumočila různé klepy.
Pak chodila do kostela, ale vždy ji to tam brzy přestalo bavit, a tak vyšla ven. Za ní šla i Tylda - veliká, "šedivá" dívka. Její matka je vdova, pradlena a roznašečka novin. Daruje Máni nějaký neuměle vyrobený šperk.

3. kapitola
Tylda ráda chodí s Máňou, protože s ní je svět daleko pestřejší. Na smutné události se dokáže podívat jako na legraci a strach s ní ztrácí svou ostrost. Když chce Tylda Máňu rozesmát, schválně přitahuje mužské pohledy a pak je s kamarádkou zesměšňuje.
Jednoho dne pak Máňa Tyldě oznámila, že bude studovat v Praze. Zařídil to pro ni otec. Máňa tedy jezdí denně tramvají do školy a začíná pro ni nový život.

4. kapitola
Tylda si nemohla zvyknout na život bez Máni. Potkala se s chlapcem Jindrou, jenž se s ní na druhém dostaveníčku vyspal. Když pak chtěl kamarádům předvést svůj nový skalp, chovala se Tylda tak toporně, že jí vyťal facku a poslal ji pryč.
Ona ze všeho vinila sebe a rozhodla se Jindru získat zpátky. Flirtovala tedy s jinými chlapci v hospodě tak obratně, až v něm vzbudila žárlivost a on ji opět vzal na milost. A přesto ji ještě toho večera, jen tak z rozpustilosti, popálil cigaretou.
Tylda se s Máňou ještě občas vídala, ale něco se mezi nimi pokazilo. Až když ji později viděla se dvěma studenty, pokusila se ji varovat před nástrahami lásky. Máňa však na ni málo dbá. S hochy si zvládne poradit sama...

5. kapitola
Máňa sice s muži ráda koketuje, ale na lásku zatím nenarazila. Vzpomíná na staršího muže, který jí nazval Španělkou. Pak doběhne domů, zkritizuje matce zástěru a zase zmizí s tím, že má hodinu zpěvu. Potom se měla tajně sejít s otcem.

6. kapitola
Před nějakým časem vzal táta Máňu k bývalé subretě a vyjednal jí u ní hodiny zpěvu. Někdy ovšem bývalá zpěvačka více povídala o své kariéře a dobrodružstvích, než aby Máňu něco učila.
Na konci hodiny přijde pan kontrolor a Máňa je při odchodu žertem napomíná, aby byli hodní.

7. kapitola
Z tajné schůzky z otcem se vyklubalo setkání s jeho milenkou. Všichni tři šli do kavárny. Máňa napřed otcovu přítelkyni okouzluje, pak se však rozhovor nějak zašmodrchá a nikdo neví, jak z toho ven. Otci se však podaří to nějak s Máninou pomocí znovu rozplést a setkání končí úspěšně.

8. kapitola
Máňu z kavárny doprovází jeden mladík. Vysnívá před Máňou, jak by bylo krásné se do ní zamilovat. Prý by si ji vzal a ona by mu porodila šest chlapců. A pak by od ní možná jednou odjel do Konga.

9. kapitola
Další den sedí Máňa doma a má vztek. Chlapec, který ji doprovázel a který se jí líbil, si s ní nepokusil sjednat schůzku. Vypravěč zvažuje, že by se do Mánina domova vypravil sám a v oficíně by se nechal maličko pořezat, aby u ní mohl hledat náplast. A aby jí mohl říct, že je krásná, a tak ji potěšit. Nikdy se to však nestane.
Máňa však nejde útěchu v jiné, poměrně kruté příhodě. Jedné ženě serval stroj v továrně všechny vlasy. Raduje se tedy ze svých vlasů a nálada se jí spraví.

10. kapitola
Máňa šla s otcem na tamburášský večírek. Tam se objevil její první nápadník - obchodník pan Mrázek. Vzal ji k tanci, ale tančil špatně a Máňu brzy zachránil jiný mladík a pak další.
Celý večer je velmi podivný. Když pak Máňa s otcem odchází, nemá chuti vracet se domů. Šla by s kýmkoliv a kamkoliv, jen ne domů.

11. kapitola
Máňa má mizernou náladu a ještě ke všemu jí přišla o týden dříve menstruace. Když tedy otec ohlásí pana Mrázka, nechce ho vidět. Mrázkovi to zase tak nevadí, protože je celý zmatený.
Když se předchozího dne vracel domů, odmítl jednu prostitutku a vzápětí toho litoval, protože Máňa v něm vzbudila velkou touhu. V krámě se opil a usnul na pytlích.
Ráno ho tam našla vdova Synková, jež mu nesla snídani. Mrázek byl v takovém divném rozpoložení, že se jí zmocnil a ona se nechala.
Od té doby ho mladá vdova šikovně uháněla. Když tomu chtěl Mrázek učinit přítrž, pověděla mu, že čeká dítě, ale sáhnout na sebe nenechala. To prý může jen její muž. Proto jí jednoho dne nabídl sňatek. V ten samý den k němu do obchodu zabloudila Máňa a on jí tu novinu oznámil. Máňa z toho měla legraci a se smíchem to pak vypravovala doma.

12. kapitola
Máňa začala hrát v ochotnickém spolku. Muže okouzlovala a ženy v ní viděly sokyni. Máňa sama ale byla jakoby neprůstřelná, a tak to nepřítel zkusil oklikou přes jejího otce. Paní Švarcové přijde anonymní dopis, že je jí manžel nevěrný. Ona se sebere a zajde za svou starou láskou - panem Menelikem. Ta návštěva však všechno pokazí a zpřetrhá jakékoliv zbytky nostalgické lásky, která mezi nimi ještě mohla být.
Když se pan Švarc vrátí domů, žena na něj uhodí a on se před ní poprvé zhroutí. Nebylo mu v poslední době dobře a nemoc ještě více oslabila jeho charakter. Dostane se zcela do manželčina područí a začne se stavět na její stranu proti Máni.

13. kapitola
Máňa na procházce s kamarádkami potká hocha, který se jí líbil a který jí vyprávěl o Kongu. Zjistí, že se jmenuje Rolek a hraje fotbal. Máňa jde na fotbalový zápas a je jím okouzlena. Za okouzlením ale rychle následuje rozčarování, když o ni Rolek nejeví patřičný zájem.
Z hřiště ji doprovází jiný mladík - inženýr Kotera. Když začne bouřka, zaplatí Máni drožku a pošle ji domů.

14. kapitola
Kotera se o pár dní později s Máňou znovu setká. Jdou spolu na procházku a Máňa zjišťuje, že se jí docela zamlouvá. Kotera sám neví, co si s ní má počít. Vábí ho její krása, ale nechce se moc zaplést.

15. kapitola
Na jejich dalším dostaveníčku se všechno kazí. Kotera se snaží Máňu bavit, ale je hrozně křečovitý. Máňa si domýšlí jiné věci, a tak se ve zmatku a nedorozumění rozejdou.
Kotera se rozhoduje, že si bude hrát na boha a dá Máňu dohromady s Rolkem. Pozve je tedy na stejný den oba k sobě.

16. kapitola
Rolek Koteru vypeče. Na chvíli se k němu staví a vzápětí opět odběhne pryč. Když se dostaví Máňa, je s Koterou sama. Zdá se však, že jí to nijak zvlášť nevadí.
Kotera odhazuje svou úlohu boha, stává se obyčejným mužem a celá schůzka končí tím, že se s Máňou miluje. Z akvária je u toho pozorují rybičky a bůh sám se cudně otočil.

17. kapitola
Máňa přijde i druhý den, ale chová se zprvu odměřeně. Nepočítá u Kotery s žádným druhem závazku a chce mu dát šanci, aby rozehrál jejich vztah (nebo ho ukončil), jak sám chce. Prozrazuje mu, že byl první, s kým kdy spala.
Znovu se milují a jsou to hlavně jejich těla, co je zajímá.

18. kapitola
Máňa přišla Koterovi zamávat k vlaku, když ve vojenském odjížděl na čtyři týdny do Polska. Kotera jí odtamtud dvakrát nezávazně napsal a od ní mu přišel jen jediný lístek. Na Máňu byl podivně vážný a naznačoval, že má starosti.

19. kapitola
Po návratu se Máňa s Koterou opět setká a prozradí mu, že je těhotná. Sama bere potrat jako jedinou možnost, jenom chce, aby to věděl. Kotera se však bleskově rozhodne jinak a nabídne jí sňatek.
Máňa tomu tak docela nevěří až do chvíle, kdy Kotera navštíví její rodiče a představí jim své úmysly. Rodiče souhlasí a Máňa se rozhoduje, že si dítě přece jen ponechá.

20. kapitola
Máňa se vdá za Koteru a žijí ve stejné ulici jako jejich rodiče. Paní Švarcová jí hodně pomáhá, takže Máňa doma nemusí skoro hnout prstem.
Společnost jim každou chvíli dělají Koterovi přátelé Kuklena a Ješke. Máňa si lebedí v jejich obdivu a okouzluje je, aniž by to měla za něco špatného. Když se však blíží datum jejího porodu, Kotera přátele přesvědčí, aby k nim přestali chodit.
Máňa je tím hluboce dotčená a události se ještě více nahromadí. Kotera na pár dní odjede. V jeho nepřítomnosti zemře pan Švarc a on se nestačí vrátit na pohřeb. Máňa mu má za zlé, že tam nebyl a ona se neměla o koho opřít, aby vypadala krásně dramaticky při svém truchlení.

21. kapitola
Mladým manželům se narodí syn. Máňa je jím okouzlena a také obnovuje vztah se svým mužem. Kotera jí jednoho dne řekne, že Kuklena se žení. Máňa ho potká v divadle i s jeho ženou Růženou. Zdá se, že Kuklena ji stále obdivuje.
Rovněž je znovu navštíví Ješke a ani jeho náklonnost k Máni, zdá se, nezeslábla. Kotera, když vidí, jak moc Máňa potřebuje společnost, vezme ji do divadla. Po nějakém čase také navštíví Kuklenovy. Jejich manželství však příliš neklape. Růžena se ptá Máni, jestli se může trochu zamilovat do Kotery. Kuklena zase Máňu prosí, aby chodili častěji. Téhož večera je jí představen známý svůdník Lašek.

22. kapitola
Máňa se začne občas tajně scházet s Laškem, jenž se ji snaží získat. Jednou se příliš opozdí a její muž už je doma. Máňa se zoufale motá do vysvětlování, avšak Kotera to nijak nekomentuje.
Ješke, který Máňu viděl před Laškovým domem, odřekne Koterovi spolupráci na jednom projektu. Kotera u něj vyzvídá proč a dozví se jedině, že je v tom nějakým způsobem zapletena žena.

23. kapitola
Když se Kotera vrátí od Ješkeho, najde Máňu málem v mdlobách, jak se bojí, že mu Ješke něco prozradil. On se však chová naprosto klidně a potom s ní dlouho mluví a omlouvá se za to, že ji nevnímal jako rovnocennou partnerku. Od té chvíle s ní chce sdílet všechny své myšlenky.
Máně se hrozně uleví a rozhoduje se, že bude Koterovi dobrou ženou.

24. kapitola
Máňa se nějakou dobu chová, jako by ji vyměnili. V hlavě má jen domácnost a svoje osobní vzdělávání. Jiskřivá a zábavná část její povahy jako by se vytratila.
Když však zjistí, že je znovu těhotná, vynutí si na Koterovi potrat. Příliš brzy se však snaží zotavit a zhroutí se blízka smrti. Právě to její zhroucení nějak poopravuje většinu věcí mezi ní a jejím manželem. Znovu k sobě najdou lásku.
Máňa se uzdraví a jde se s Julkem projít do parku. Tam však narazí na Laška, jenž ji vší mocí svádí. Dává jí čtrnáctidenní lhůtu, po kterou na ni bude dennodenně čekat. Máňa mnoho dní odolává. Avšak čtrnáctého dne přece jenom zamíří za Laškem. Změní ale plány a raději se vydá do nového bytu, kam se má v mužem přestěhovat. Tak se zapovídá s jedním dělníkem, že propásne poslední den Laškovy lhůty.
Vydá se za ním patnáctého dne a Ješke ji zahlédne, jak vchází do Laškova domu. O nějakou chvíli později dorazí na scénu Kuklena, který si myslí, že u Laška je Růžena. Kuklena vejde dovnitř, vychází zaražen a rychle odchází. Ješke také zmizí, takže pak nevidí, jak z domu vynoří spokojená Máňa a chvíli po ní provinilá a ustrašená Růžena.

25. kapitola
Kuklenovi totiž onoho "patnáctého dne" někdo telefonem oznámil, že Růžena obnovuje své vztahy s Laškem v jeho domě se staženými roletami. Vypraví se tam, aby zjistil pravdu.
Růžena u Laška skutečně byla, ale skryla se, když přišla Máňa. Lašek ji chtěl získat okolkováním a všechno zkazil, takže Máňa rázem vystřízlivěla ze svého poblouznění. Objeví Růženu, která vzápětí šílí strachy, když u dveří zazvoní její manžel.
Máňa se bleskurychle rozhoduje. Nakazuje Růženě, aby se schovala a sama si rozcuchá oblečení a rozepne blůzu, takže vpuštěnému Kuklenovy se naskytne nečekaná podívaná a rychle vycouvá. Máňa je na sebe svým způsobem pyšná a vzpřímeně odchází.

26. kapitola
Máňa se naplno vrátí k muži. On pro ni uspořádá setkání s přáteli, kde jí Ješke prozradí, že on i Kuklena ví, jak to tehdy s Laškem bylo doopravdy. Růžena to prozradila.
Máňa otěhotní a je přesvědčená, že čeká holčičku. Celé dny zpívá. Porod proběhne klidně a Kotera se těší ze své dcery, která bude jednou stejně krásná jako maminka.
Domácí štěstí ovšem naruší vražda následovníka v Sarajevu. Koteru jako nadporučíka povolávají do války. Máňa se s ním krátce rozloučí doma, potom se ale přestane ovládat a běží ještě před kasárny, kde čekají i jiné ženy. V davu zahlédne mimo jiné Tyldu. Máňu málem zatkne policie, když se snaží si prorazit cestu k muži. Ostatní ženy ji ale obklopí a v nastalém zmatku Tylda odvleče Máňu pryč.
Tylda nechce s Máňou jít a prozrazuje jí, že se živí jako prostitutka. Máně to je však v tu chvíli jedno. Zoufá si a chce Tyldu poslat do kasáren, aby jí přivedla Koteru zpátky. Vzápětí však takovou prosbu odvolává, protože si je vědoma toho, že muži válku milují.

ZNAKY:

Er-forma. Text je velmi lyrický, plný nejrůznějších obrazů. Vypravěč málokdy představuje věci přímo, všechno je zahaleno do přirovnání a pocitů. V popisech lásky figuruje hlavně tělo, smyslnost a živočišnost, líčení jsou však prosta souzení. V samém závěru románu je však odsouzena válka.

CITÁT Z KNIHY:

"A snad by mi bylo nyní lépe, kdybych jako ty - - Počkej, počkej, vím všechno, co chceš říci. Chceš říci také, že muž se opět vrátí, nutno jen čekati, býti trpělivým. Myslíš, že lze takhle dlouho čekati, když muž je tam? Možno čekati a býti přitom šťasten? Považ, týden po týdnu, snad měsíc po měsíci, a ani ždibec štěstí. Jen strach, rychlé dýchání, až se zalykáš, jen touha a touha! Může žíti Máňa po celé týdny, po měsíce bez štěstí? Myslíš, že může? Špatně znáš ubohou Máňu. Tuze se mýlíš, myslíš-li, že jí nepočnou hráti prsty a že tyto prsty ohlídáš - - A což, Tyldo, také jsi cítila, když jsi tam stála, tam mezi ženskými, jak to stoupalo, jak se to přes nás hrnulo, že tolik, tolik mužů od nás odchází tam? A jací byli podivně cizí, že by ses chtěla podívat na každého zvláště a snad více než podívati, jsou-li to ještě oni, jako bývali, dovedla-li bys je ještě až po srdce zotvírat, aby už nebyli cizí, cítilas to, cítilas to? Tolik jich tam odjede! Ale přece tu ještě zůstanou, mnoho mužů ještě, nu, budou k tobě chodit přece i jiní muži, viď, že k tobě budou muži choditi, hodně, hodně mužů?" Mnula si usilovně čelo. "Vidíš, zdá se mu, myslím si teď něco hrozného..."
Tylda se až zapomněla, že vydechla úzkostně: "Máničko..."
Máňa na ni pohlédla jak z velké dálky. A z velké dálky vrhla se náhle opět střemhlav k ní, na ni téměř, jak sestřelený pták. "Musíš k němu. Okamžitě musíš k němu, Tyldo, k mému muži. Rychle, rychle. Dáš si jej zavolat. Křič, kousej, ukaž zuby a nehty, nepustí-li tě k němu. Řekneš mu: Běžte k ní, běžte k ní, ona neumí čekat, řekneš, ona neumí být nešťastná, špatně to skončí. Ať neodjíždí. Ať je oklame. Poraď mu, jak je má oklamati, ženy to lépe dovedou než muži. Vymysli si něco cestou, pošeptej mu to. Řekni: je konec, odjede-li, Máňa neumí čekat, Máňa neumí být nešťastná. Ach, viď, viď, že k němu půjdeš?"
"Půjdu," řekla Tylda a byla veliký kus ledu.
"Půjdeš?" Máňa vysoko zářila.
"Hned půjdu."
Ještě okamžik zářila Máňa. Pak rázem zhasla. Padalo to v ní s rachotem jako opona. Zlý smích z ní vyletěl jak prach, střepiny po věcech, které se rázem rozbily.
"Nechoď, ach nechoď, Tyldo. Nepustí tě k němu. Muži se šavlemi tě k němu nepustí. Smluvili se proti nám. Všichni teď mají šavle. Vymyslili si válku. Proti nám, proti nám vymyslili, abychom se trápily. Abychom se tu svíjely, až na ně budeme čekat, až se budeme o ně báti. Ne, nechceme se báti. Ne, nechceme se trápiti. Chceme lásku. Nechceme válku. Chceme štěstí. Nechceme válku - - Nechoď, nechoď, Tyldo, kam že bys chodilo? Nepustí tě k němu. A kdyby i pustili, on tě neposlechne, nevrátí se. Všichni jsou, vymyslili si válku a všichni jdou, poručili jim a všichni jdou, baby, baby! Milovaly jsme je, jak jsme je milovaly, a všichni jdou, všichni jdou, baby, milovaní muži, muži, hovno...!"
(26. kapitola, str. 303-304)