Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• díl v sérii: 1 (následuje: Susy /Susy: A Story of the Plains/)
• název anglického originálu: A Waif of the Plains (1890, Ztraceni v pustině nebo též Ztraceni v prérii)

Příběh dětí z Divokého západu, jejichž rodina byla zabita při nájezdu indiánů.
Jedná se o první díl románové trilogie o Clarenci Brantovi (pokračování: Susy a Clarence).

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo Státní nakladatelství dětské knihy v Praze roku 1965 (2. vydání). Ilustroval Zdeněk Burian. Počet stran: 125.

OBSAH:

Prérií projížděly tři vystěhovalecké vozy. Vedl je pan Silber. V jednom voze se nacházely dvě děti: sedmiletá Susy Silberová a jedenáctiletý sirotek Clarence Brant. Clarence se chtěla jeho macecha zbavit, a proto jej poslala se Silberovou (zlatokopeckou) výpravou, která měla namířeno do Sacramenta, kde žil Clarencův strýc Jack Bret.

Děti se nudily, a proto Susy navrhla, aby si hrály. Když je hra na prodavače omrzela, sestoupily z vozu a zastavily se. Pak výpravu doběhly. Najednou zahlédly kojota, který je upoutal natolik, že nepostřehly, že jim výprava úplně zmizela z dohledu...
Setmělo se a starší Clarence uložil Susy ke spánku a sám bděl.

Najednou spatřil indiána. Zahlédl také nějaké vozy. 'Asi nějaká výprava,' pomyslel si. Začal mávat a oni jej zahlédli. Clarence jim řekl, co se stalo a pak si šel lehnout. Na druhý den ráno se probudil a z vozu spatřil stojící hlouček u něčeho podivného. Poznal, že to jsou Silberovy vozy! Byly spálené a mrtvoly se válely opodál.

Ve městě paní Peytonová, žena vedoucího výpravy, adoptovala Susy. Clarence se rozjel do Sacramenta. Ke strýci jej zavedl zlatokop Flynn. Clarence poznal v tomto člověku blízkého přítele. Zde pobyl u strýce tři bezstarostné roky. Pak se ale strýc rozhodl, že jej dá do blízké školy. Jeho strýc byl velmi bohatý a hodný.

Ve škole byl velice pečlivým žákem a starý ředitel ho měl rád. Jednou, když byl na procházce, setkal se se Susy. Pozvala ho do cukrárny a tam mu říkala, jak se má dobře. Také se na něj poptala a pak se zase rozešli.

Když se Clarence vrátil do školy, řekli mu, že jeho otec zemřel v nějaké revoluci, nejprve nechtěl věřit, ale posléze si ředitelova slova plně uvědomoval. Když se jej poté ředitel zeptal, jaké chce nést jméno, Clarence prostě odpověděl: "Nechám si jméno po otci..."