Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

OBSAH:

Něžná je noc (v originále Tender is the Night) vyšla roku 1934, ale pro nedokonalou strukturu (nenávaznost kapitol, nejasné vztahy postav) musela být předělána, takže se jí slávy dostalo až o pár let déle.

Kniha vypráví příběh manželského páru žijícího na francouzské Riviéře. Dick býval psychiatr, který se usadil ve Švýcarsku. V sanatoriu, kde měl praxi, také poznal svojí pozdější ženu Nicole Warrenovou, která trpěla duševní chorobou. Děj se soustřeďuje na tři postavy - do života Dicka a Nicole Diverových se brzy připlete naivní mladá americká herečka Rosemary. Dick zatouží po Rosemary a navíc v něm začne vzkvétat nechuť k luxusnímu životu (který mu dopřála mimo jiné i jeho bohatá manželka) americké smetánky v Evropě. V krizi nakonec vítězí Nicole, byť zbavena své dlouholeté životní opory.

Jak se zdá, dílo je částečně autobiografické - v knize se objevuje spousta detailů z Fitzgeraldova soukromého života:

• duševní nemoc Nicole X schizofrenie jeho ženy Zeldy
• Dickova závislost na alkoholu X závislost autora na alkoholu
• milionářská dcera Nicole X dcera zámožného soudce z Alabamy Zelda
• Dickova nabytá nechuť k luxusu a smetánce tehdejší společnosti X autorovo zjištění, že bohatství je pomíjivé
• pobyt Diverových na Riviéře X svatební cesta do Evropy, která se protáhla na 10 let na francouzské Riviéře
• bujaré večírky pořádané Dickem X hýřivý život autora
• Rosemary koupila své matce Saturday Evening Post X do těchto novin Fitzgerald psal krátké články

JAZYK:

Fitzgerald se vyjadřuje velice květnatě a nešetří na souvětích, které jsem občas musela číst dvakrát, abych pochopila, oč vlastně jde:
Kdyby se člověk nechoval přátelsky a neprojevoval zájem, asi by to na Diverových bylo nějak vidět, a tak se všichni překonávali, a když to Rosemary zpozorovala, všichni se jí líbili - kromě McKisca, který jediný dokázal nezapadnout do společnosti.

V knize se objevuje hodně popisů:
Byl to projev nějaké skutečnosti ponořené pod práh vědomí: cosi ho tu nutilo obcházet, postávat, v košili s rukávy, které mu přesně padly v zápěstí, a v saku, jehož rukávy obepínaly košili, jako by to byl válec a košile píst, v límci, který mu seděl u krku jako ulitý, s perfektně ostříhanými rezavými vlasy, v ruce toliko se šviháckou aktovečkou - právě tak jako jiný muž, jenž kdysi zjistil, že musí zůstat stát před kostelem ve Ferraře jenom v pytli a posypán popelem.

V příběhu je spousta dialogů. Rozhovor s Abem se vyvíjel takhle:
"Haló."
"Co je?"
"No haló!"
"Kdo je tam?!
"No tak." Ozvalo se chrochtání prostřídané smíchem.
"Tak já to předám někomu jinému."
Občas zaslechl Dick Abův hlas doprovázený tahanicí o sluchátko, které lidé pouštěli z ruky s úryvky vzdálených vět jako: "Ne, fakt ne, pane North..." Potom prohlásil drzý a rozhodný hlas: "Jestli jste přítel pana Northe, přijedete sem a odvedete si ho."

Jelikož se děj odehrává v cizině, používá autor pro větší autentičnost občas věty v jazyce dané země:
Regarde donc cette Anglaise! (franc. - "podívej se tamhle na tu Angličanku")
Trenta-cinque lire e mancia. (ital. - "Třicet pět lir a spropitné")

Autor nepoužívá téměř vůbec obrazná pojmenování.

MOTIVY:

Piáno (Vešel do domu, zapomněl, co tam hodlal dělat, a pak si vzpomněl, že chtěl k pianu) - odkaz na tehdejší dobu - tzv. Jazzový věk
Černoch ("No tak, tohle tě nemusí rozčilovat, je to jen nějaká černošská rvačka.") - zase symbol Jazzového věku
Pláž - místo, kde všechny problémy začaly; Rosemary se zde potkává s Diverovými
Sanatorium - Nicole se zde setkává s Dickem; Dick později chce zprovoznit vlastní sanatorium
Peníze - to, čeho bylo na začátku dostatek; to, co chybělo, když si Dick chtěl pořídit sanatorium; to, co se Dickovi "přejedlo"
Děti - moc se o nich nemluví, spojnice mezi Nicole a Dickem

AUTORŮV ZÁMĚR:

vystihnout svou dobu - dobu ztřeštěných nápadů i hroutících se iluzí, dobu horečného podnikání i vystřízlivění z hesla "americký sen"
naznačit paralelu bohatství a choroby, jež vyústí v poznání, že bohatství přinese člověku zkázu (ukázal postupné vyhasínání člověka, který kdysi miloval a pečoval o své blízké)

VLASTNÍ NÁZOR:

Začátek knihy se mi velice líbil, takže jsem si slibovala od konce mnohem víc. Zdá se mi, že děj uhasínal stejně s Dickem Diverem. To, co bylo na začátku dobře propracované, na konci jako by zmizelo a stala se z toho změť ne zrovna dobře sestavených myšlenek.
Ačkoli téma povrchních bohatých lidí a jejich vztahů je mi téměř cizí, autor mě svou výmluvností zcela ke knize připoutal a i když jsem se chvílemi na hlavní postavy naštvala a chtěla jsem knihu odložit do nějakého temného kouta, kde by ji čas odstranil, nemohla jsem. Musela jsem číst dál a vědět, jak to dopadne. A takový je podle mého názoru Fitzgerald - tématicky neatraktivní, ale jazykově nadaný a velice poutavý.