Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Pět románových tragédií úspěšného francouzského autora představuje moderní obdobu tragédií racinovských: jejich základním motivem je neuskutečnitelnost lásky vinou lidské deformovanosti, ať už sobectví, malichernosti, ziskuchtivosti nebo sebeklamu. Takovou tragickou hrdinkou je Noémie z Polibku malomocnému (1922), který vynesl sedmatřicetiletému romanopisci první literární úspěch, postavy románu Genitrix (1923), tři protagonisté v Pustině lásky (1925), Tereza Desqueyrouxová ze stejnojmenného přiběhu (1927), Janina z Klubka zmijí (1932).

François Mauriac - významný francouzský spisovatel, který se ve svých románech zabývá "analýzou mučených duší".

Polibek malomocnému
Jean Pélouyre je dvacetitříletý nepříliš pohledný a movitý měšťanský synek, který žije se svým starým a nemocným otcem. Jean je uzavřen ve svém světě a kvůli svému vzhledu si nedělá naději na sňatek s nějakou dívkou. Farář mu však namluví mladou a krásnou Noemie, která uposlechne vůli rodičů a za mladého Pélouyre se provdá. Noemie není v manželství šťastná a Jean to také vytuší, onemocní tuberkulózou. Noemie se o něj věrně stará, nepodlehne ani svodům doktora. Jean umírá, v závěti jeho otce je však dodatek, že Noemie dostane vše, pokud se již nikdy neprovdá. Noemie ztloustla, chodila v černém a nikdy se neprovdala.

Přes svou malost byla odsouzena k velikosti, ačkoli otrokyně, musila vládnout. Ta poněkud tlustá měšťka nemohla překonat sama sebe. Kromě odříkání byly pro ni všechny cesty uzavřeny. Pochopila v té chvíli, že její věrnost k mrtvému bude její skromná výhra.

Tereza Desqueyroux

Bože smiluj se, smiluj se
Nad blázny ať muži nebo
Ženami! Ó Stvořiteli, mohou
Existovat netvoři v očích
Toho, kdo jediný ví, proč
Existují, jak se stali takovými,
Jací jsou, a jak
By se mohli tomu vyhnout... (Charles Baudelaire)

Tereza Desqueyrouxová je provdána za svého naivního manžela Bernarda, jeho největším strachem je strach ze smrti.

"Jak jsi Bernarde směšný s tím svým strachem ze smrti! Nemáš nikdy hrozný pocit vlastní zbytečnosti? Jako já? Ne? Nemyslíš, že život lidí jako jsme my, se už podobá smrti?"

Tereza přemýšlí o svém životě. Cítí, že její manžel a jeho rodina ubijí její individualitu. Je obviněna z travičství, když svému manželovi podá více léku. Bernard vše přežije a kvůli jeho výpověďi u soudu je trestní zřízení zastaveno. Tereza se opět navrací k Bernardovi, který jí vykáže jednu místnost v domě. Celá jeho rodina vidí v Tereze netvora, "démonickou bytost". Tereza pustne a chřadne.

"Teď si tak prohlížel Terezu, bezkrevnou, kost a kůže, a říkal si, jaký byl blázen, že tu strašnou ženu stůj co stůj neodstranil - jako házíme do vody pekelný stroj, který může každou chvíli vybuchnout. Ať vědomě nebo nevědomky Tereza vyvolávala drama - něco horšího než drama: zpráva z černé kroniky, musila být buď zločincem nebo obětí..."

Nakonec se oba rozchází. Tereza zůstává v Paříži.

Klubko zmijí

...Bože, považ, že si
sami nerozumíme, že
nevíme, co chceme, a
že se nesmírně vzdalujeme
od toho, po čem toužíme. (Sv.Tereza z Ávily)

Mauriacův nejvyzrálejší a nejčtenější román, který je psán formou deníkových záznamů. Bohatý stařec v něm na sklonku života bilancuje svůj pustý život, který prožil, s nenávistí ke všem i ke své rodině a až na jeho konci poznává marnost této nenávisti. Velmi zajímavě autor vylíčil průběh starcova života a i jeho popis charakterů svých dětí, vybírá si hlavně ty špatné vlastnosti, ale na druhou stranu ukazuje utajený cit ke své nejmladší dceři Marii, která zemřela jako dítě na tyfus a k synovci Lukášovi, který padl v 1. světové válce. Poodhaluje i soužití se svou ženou, vyčítá jí, že se více starala o děti, než o něj a doznává se k nemanželskému dítěti.