Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• literární druh: lyrika
• literární žánr: villonská balada

Stěžejní dílo klasika francouzské literatury.

STRUČNĚ O AUTOROVI:

François Villon bývá také označován za prvního prokletého básníka a prvního moderního básníka. Za svůj bohémský způsob života byl 2x odsouzen k trestu smrti. Trest mu byl zmírněn - byl vyhnán. Závěť (Velký testament) vznikla po jeho návratu z Paříže (1461/1462, renesance).

NÁMĚT A TÉMA:

Dílo vyznačující se ironickým pohledem na svět - všemu se vysmívá.
Téma smrti, krásy, život básníkův...

POSTAVY:

Inspirace z okolí - postavy však nepopisuje, zaměřuje se na jejich vlastnosti.

STRUČNÝ OBSAH:

Villon popisuje dvě epochy - renesanci a středověk.

Dílo lze rozdělit do pěti dějových linií. V nich popisuje sebe, ženskou krásu, zabývá se minulostí a jak ji prožil, hodnotí ji. Dále probírá téma smrt.

Jednotlivé básně vždy někomu věnuje a napíše to, co k nim cítí, jestli úctu či neúctu, názor. Například v Baladě pro milou mluví o ženě, do které se zamiloval a která mu zlomila srdce, lituje ji, nenávidí ji a nakonec prosí Boha o smrt.

JAZYK:

• forma veršovaná, villonská balada, ich-forma/er-forma
• villonská balada = čtyři strofy, první tři strofy se skládají ze 7 - 12 veršů, poslední strofa se skládá ze 4 - 6 veršů
• dílo psáno tehdejším hovorovým jazykem, vyskytují se vulgarismy
• přirovnání: "...a jako skrblík na mně spořil..."
• archaismy: pokavad, zapomníti, arci aj.
• řečnické otázky: "Kam odešel? Či odklusal? Kdo můžeš říct?"
• anafora: "Ať krásné děti - samé kluky a ať jich plný tucet má! Ať zdravím kvetou jako buky, ať každý v boji vyniká."
• apostrofa: "Ó, pýcho zlá, jež chudáka štveš v zmar."

UKÁZKA:

Balada pro milou
Měl jsem své lásce vybrat jiný vzor
A úcta pak by dala žití směr.
Rub krásy tvé mě nezved na odpor;
Teď prchám pryč, vždyť co mám na výběr?
Ach vari, vari, chci tě bez nevěr!
Mám umřít dřív, než zchladím si svůj žár?
Tak ustrň se! Mám hrát jen bez výher?
Spíš dáš mi smrt než účasti své dar?

Však jednou pel tvůj setře stáří mor,
I uvadneš jak růže navečer,
Leč já se budu smát, jsem drsný tvor -
Leč ne, ach ne, rmut klesne do ňader:
stár budu též... jak tetřev schlíplých per;
O hltej dál, když poklad máš svých jar,
Neb v stáru pak lze pít jen na úvěr.
Spíš dáš mi smrt než účasti své dar?

VLASTNÍ NÁZOR:

Kniha se mi nečetla moc dobře, jelikož jsem u ní musela přemýšlet. Téměř každou větu jsem si musela zopakovat, co jsem vlastně přečetla. Ale nakonec, nebyla úplně špatná.