Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• 1936
• věnováno Karlu Tomanovi
• obsahuje tyto básně:
  • Poesie
  • Zbroj starou...
  • Svod
  • Milenci
  • Přiznání
  • Verše
  • V dešti
  • Ohlédnutí
  • Melancholie
  • Večer
  • Na hrob
  • Oslava
  • Vídeň 1934
  • Vzkaz
  • Miřte
  • Don Quijot bojující
  • První máj ve Španělsku
  • Chudému
  • Had
  • Nikde
  • K. H. M.
  • Prosba
  • List
  • Žena
  • Malé radosti
  • Samomluva
  • Důvěra
  • Červenec
  • Rozmarýn
  • Noc a šeření
  • Déšť dětí
  • Dušičky
  • Kdo poví
  • Doma
  • Balada
  • Podzim

Klasická sbírka významného českého básníka z roku 1936 je autorovou reakcí na nebezpečí fašistické diktatury.
Halasovu sbírku, odměněnou v roce svého vydání první cenou v básnické soutěži nakladatelství Melantrich, lze považovat za neobyčejný tvůrčí čin v oblasti společenské a politicky orientované poezie, který byl v období 30. až 40. let minulého století realizován. V meditativních polohách, jež jsou navíc zvýrazněny tragickým i krajně pesimistickým životním pocitem, se tento významný český literát vyjadřuje k nástupu fašismu i k blížícímu se bezprostřednímu ohrožení tehdejší republiky. V Halasově cyklu rovněž zaznívají i ozvěny španělské občanské války, podané podobně jako ostatní verše působivou a osobitou formou. Písňová intonace se střídá s přerývaným rytmem, který ústí do strohých a úsečných odpovědí. Jednotlivé strofy záměrně postrádají zvukovou malebnost a jsou prostoupeny přímočarou drásavostí, jež umocňuje naléhavost sdělení. V nejrozsáhlejší skladbě (Nikde) i v máchovských inspiracích, které jsou do tohoto souboru rovněž zařazeny, pak Halas dosahuje zvýšeného účinku i zdůrazněním protikladů, ve kterých se vedle sebe pohybují naděje a skepse, jistota a pochybnosti.

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Dokořán v Praze roku 2011 (1. vydání tamtéž). Počet stran: 75. ISBN: 978-80-7363-356-1.

OBSAH:

Bída světa doléhá na básníka, jenž v zástupech chudých hledá své místo, sdílí jejich víru, hněv i touhy a cítí, že navždy splynul s chudobou a lidskou bídou. Vybízí proto chudé k novému uspořádání světa.

"Ty mírotvorče všech dnů příštích, tak vyrukuj už s hrstí blesků a naše dny nech na smetištích!"

Avšak tyto jasnější tóny se mísí s verši zmaru a beznadějného zanikání; básník se tu hlásí k Máchovu dědictví, jehož "znak jménem Nic jen jinak obroubil." Trpí žízní samoty a cítí, že přišel podzim jeho života.

"V košíku snu do smrti vtékám."

Odevzdávaje se smrti, kterou se svět nijak nezmění, chce zachránit duši.