Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo: Nakladatelství Mladá fronta, Praha, 1987
Ilustroval: František Cundrla

OBSAH:

Hirošima je lyricko-epická básnická skladba, jež vznikla v roce 1948 a je reakcí na tragickou událost, která se stala v závěru války (6. srpna 1945). Tehdy Američané podnikli atomový útok na japonské město Hirošima.
Sbírka vyjadřuje velmi reálnou krizi lidskosti a lidstva, které uvolnilo nesmírné skryté síly atomu, aniž umělo překonat ničivé síly své vlastní historie.

Básnická skladba je rozdělena do tří oddílů - tedy:
Prolog (úvodní část, úvod, předmluva)
Zpěv první a poslední
Epilog (doslov, závěr, dohra)

V prologu si básník uvědomuje změnu světa, který nebude stejný jako dřív, a přeje si, aby se opět vše rozeznělo a aby se vše vrátilo do starých kolejí. Svět kratikřídel = dříve lidé mohli "létat". Nyní, po válce, je vše zničeno a lidé drží své myšlenky při zemi - každý je tvrdý jako ořech. Lidé ztratili volnost a srdce se jim svraštěla. Autor - tedy účastník a pamětník všeho toho hrůzného, co se stalo, si přeje, aby již vše byla historie a aby on byl zítřejší, aby na vše zapomněl, aby si nic nepamatoval, neboť má v srdci obrovskou bolest z toho všeho, co válka či atomová bomba dovedou.

Slyším, jak starý svět se rozpadá.
Jdu jeho nocí, věrný ponocný.
A před hluchými domy kladu k ústům
svůj němý roh.
Ó změň se v jasné zvuky
třeštivé, srdnaté - ty němoto
mých slok, ó změň se tam ... tam, kde je zítra!

Hlavu jsem strčil do hvězd. S poďobanou
jdu mezi vámi ...
na dostřel
či na zlíbání. Podle chuti.
Město se se mnou kolem osy strachu
otáčí věčně, k nezadržení.

Mé kroky zajdou a já s nimi.
Svůj svět si hnětu pro svou smrt,
svět, kde chci umřít sám.

Už dávno
v tom starém kratikřídel
jen pro své lidství ztrácím se.
Lety tam jako ořech ztvrdne
a svraská srdce mé.
Ó přijď už!

Louskalo! Volnosti!
Chvílemi mnou již prosvítá. A přece
To Za Mnou ještě potmě čteš,
včerejší bezdomovče, robotníku.
Kéž také já jsem zítřejší
a s dětmi svými slabikuji:
Ten-krát ...

Ó tenkrát zbývala nám jenom
mrazivá radost pod kůží.

FORMÁLNÍ ROZBOR:

Báseň má nepravidelné strofy, je nerýmovaná. Zajímavé je členění básně - některé verše začínají na úrovni konce předešlého verše. V básni nalezneme přesahy, které poukazují na vysokou úroveň básně a též autora, jenž verše psal. V textu je použita též řada metafor.

Ve 2. části skladby - v básni Zpěv první a poslední - autor poukazuje na zlo, které se na Zemi děje a popisuje ji jako špinavou. Popisuje také, jak ve stejný čas prožívají lidé v různých částech světa naprosto odlišné situace. Na Hirošimu dopadá bomba a jiní lidé prožívají své běžné starosti. Žena popíjí v kavárně víno, jiná počala dítě, pozdní chodec se navrací domů, ... U nás je ještě tmavá noc, která je v hávu hvězd - je jedna hodina a patnáct minut letního času, kdežto v Hirošimě je čtvrt na devět ráno - nejprve krásné letní ráno do té doby, než bomba dopadne.

Epilog nás zanáší do doby, kdy bomba dopadla na zemský povrch. Autor poukazuje na lidskou rozpínavost a přitom jsme vyprahlí a nehostinní jako pouště. Hrubín říká, že největší neštěstí je ztratit někoho blízkého a přesto se o to tak bezelstně snažíme tím, že svým blízkým lžeme, že říkáme něco jiného, než si myslíme. Na druhou stranu si autor myslí, že díky hloubce otřesu, kterou oni osudní lidé museli prožít, další generace již tyto obludnosti činit nebudou a že i tak hrůzný čin dokáže změnit svět a posunout ho k lepším zítřkům.

VLASTNÍ NÁZOR:

Sbírka Hirošima se mi velice líbila svou hloubkou a promyšleností, se kterou František Hrubín bezesporu pracoval. Nejsou to jen povrchní slova, ale autor chtěl poukázat na zlo války a útoků a také na to, co dokáže jeden převratný vynález lidstva, který dokáže změnit během vteřiny životy dosud spokojených lidí.
Text je nadčasový - a nevaruje před zlem jenom lidi, kteří to zažili, ale i ty, pro které je tato událost pouze historickým faktem. Nikdy nejsme schopni pochopit bolest lidí, kterým při atomovém útoku zemřeli jejich nejbližší. Nejsme schopni pochopit němost, která nastala mezi lidmi, když se každý s neštěstím pral ve svém nitru. Na několik let všem díky této události zmizel úsměv ze rtů. My si v dnešním světě žijeme relativně spokojeným životem, proto občas neuškodí, když po této sbírce sáhneme a připomeneme si, co dokáže udělat člověk člověku, aniž by si vrah mazal ruce od krve.