Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• pro čtenáře od 10 let
• kniha inspirovaná skutečnými událostmi a příběhy chlapců, kteří žili v Praze i v Terezíně

Příběh dětské party kamarádů z let 1940-1943 se odehrává v Praze a později v koncentračním táboře Terezín.
Jendova otce právě zatklo gestapo a 12letý kluk nemůže tušit, co přijde dál: vyloučení jeho židovských přátel ze studia na gymnáziu, žluté hvězdy na kabátech, transport do Terezína...

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Baobab v Praze roku 2017 (1. vydání). Ilustroval Stanislav Setinský. Počet stran: 240. ISBN: 978-80-7515-052-3.

O KNIZE:

Tuto knihu napsal František Tichý, český spisovatel a pedagog. Celý svůj život se se svými žáky intenzivně věnuje životu a tvorbě dětí z terezínského ghetta. Za tuto knihu obdržel ocenění Magnesia Litera 2018 v kategorii "Litera za knihu pro děti a mládež".

Transport za věčnost byl poprvé vydán vlastním nákladem jako forma sešitu roku 2012. Později, v roce 2017, nakladatelstvím Baobab. V knize se autor inspiruje příběhy dětí, jejichž deníky se našly v ghettu v Terezíně.

OBSAH:

Příběh začíná v roce 1939 v Praze u dvanáctiletého Honzy. Ten se jednou vrátil ze školy a stal se svědkem zatčení svého otce za činnost v odbojové skupině Věrni zůstaneme. Zavřeli ho do Malé pevnosti v Terezíně, kde čekal na rozhodnutí soudu. Honza s maminkou ho občas navštěvovali.

Honzovi kamarádi Petr a Jakub se dozvěděli, že pro svůj židovský původ nesmějí nadále navštěvovat školu s ostatními dětmi. Začali tedy chodit do židovské školy, ve které však byly možnosti studia dosti omezené. Kamarádi se setkávají stále méně a méně. Dosud to ale není problém, protože Židé zatím nejsou nijak označování. To se nicméně změní v roce 1941, kdy každý musí nosit žlutou hvězdu.

Petr s Honzou si hráli u Vltavy, když je napadli mladší kluci. Petr řeší vše rozumně a necítí k ním žádný vztek, čemuž Honza nerozumí. Petr s Jakubem jsou celkově smířenější se svou situací (nesmějí do kina, divadla, parku, tramvaje atd.) než Honza, kterého se to jako árijce ani netýká.

Matouše napadlo, že si na kabáty přišijí židovské hvězdy, aby byli na vycházkách s Petrem nenápadní. Na vlastní kůži zažijí častou buzeraci a plno zákazů. Na konci dne jsou oba rádi, že si hvězdu mohou odpárat.

Jakub je transportován i se svou rodinou do Polska. Kamarádi se o něj bojí a nedostávají žádné dopisy. Proto, když Petr dostane povolání do transportu do Terezína, se ho Honza pokusí schovat u prarodičů. Bezúspěšně, Petr se nechá odvést, aby se pokusil ochránit svou rodinu.

Od Petra zprávy dostávají. Je ubytován na Domově 1, kde je založena samospráva, tzv. republika Škid. Petr pracuje jako šéfredaktor tajného časopisu Vedem, píše reportáže, kreslí obrázky a vymýšlí příběhy.

Honzův táta je po 4 letech v zajetí odsouzen k smrti. Byl popraven gilotinou. Domů jim dorazí nejen krvavé oblečení, ale i samotný účet za popravu.

Honza s Matoušem se rozhodnou tajně vypravit za Petrem do Terezína a vysvobodit jej. Honzovi se podaří ho najít při nucených pracích v zahradě. Když se mu jej nepovede přesvědčit, rozhodne se zůstat s ním v ghettu. Zde se postupně seznamuje s životem na Domově 1 i celém ghettu. Zapojuje se do tajného vyučování na půdě i do dělání reportáže do časopisu Vedem. Potkává tu nové kamarády: Pavla, jehož znal z židovské školy v Praze, Hanuše, nadaného básníčkáře, nebo Kurta, předsedu republiky Škid.

Honzovi se stýská po mamince a sestře, ale myslí si, že už ztratil příliš mnoho lidí. A své nové i staré kamarády nesmí nechat napospas.
Něco se změní, když do Terezína převezou i Petrovu mladší sestru. V té chvíli začne přemýšlet nad útěkem. Útěk dokonce i naplánuje, ale nikdy se ho nedočká.

Petr s Hanušem byli převezeni do Osvětimi den před útěkem. Nakonec odchod odmítne i Petrova sestra, která se přihlásí na příští transport do Polska za bratrem. Honza uteče nákladním vlakem, jenž řídí Petrův strýc. A i když se Petr při cestě málem udusí prachem z uhlí a několikrát upadne do bezvědomí, dostane se domů.

Po válce se potká se starým kamarádem Jakubem a zjistí, že Petr s Hanušem byli vybráni při selekci do skupiny, jež mířila rovnou do plynové komory...

ÚRYVEK Z KNIHY:

"Neboj se Honzo. Já už taky nemám strach. Slyšíš?"
Zaposlouchal jsme se, ale bylo ticho, jen vítr narážel do střechy domu a tancoval v podkroví. Pak mi najednou Petr vzal ruku a přitiskl si ji na hruď. Do dlaně mi tlouklo jeho srdce.
"Cítíš, že jsme?" pokračoval pomalu. "Teď... teď... teď. To je skutečnost. Všechno ostatní je jen taková hra - na Petra, Honzu, Židy a Němce, bolest a radost... Sen před probuzením."
Seděl jsem nechápavě. Petr pustil ruku a zapálil svíčku.
"Pozdravuj vaše. A Prahu. Myslel jsem, že je všechny ještě uvidím, ale co se dá dělat," pokračoval.