Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Jedná se o útlý svazek povídek známého literárního kritika, ale toto dílko staví autora do jiného světla, než bychom čekali. Jeho povídky jsou psány naprosto brilantním jazykem, mají švih a jistou dávku erotiky, což by se u Šaldy rozhodně nedalo čekat.

Život ironický - povídka o osudech Jana Varjana, ženatého muže, který svou ženu nemiloval, ale naprosto nemínil se s ní rozvést. Byl úředníkem na velmi významném místě, spisovatelem všemi obdivovaným, ale jeho život byla nuda. Oženil se a nevěděl proč a "jak se dostal k této ženě a k tomuto dítěti. Musilo se to státi jen jakýmsi nedopatřením, cítil, nedohlédnutím, neopatrností, jako jiný chytí chřipku". Jeho filosofie byla zcela zřejmá a v charakteristice ženy ji ještě vylepšil: rozlišoval ženy na lásku a ženy k manželství, tak jako jiné pero používáme na psaní básní a jiné na vyřizování pracovních dokumentů.
Jeho život plynul v nudě do té doby, než do domu vešla Melchiora, sestra jeho manželky, která odešla z kláštera a ještě se nerozhodla, co bude dál. Na rozdíl od ostatních žen nejevila o Jana žádný zájem, polemizovala s ním o filosofii, literatuře a o jeho dílech až postupně mezi nimi vznikla láska. Jan čekal, že mu podlehne, že si ji ochočí a potom odvrhne, ale nestalo se tak a to jeho pýchu velmi trápilo. Později za ním přišla do pokoje, vyznala mu lásku, pro kterou zapomněla i na Boha, ale on ji odmítl. Vzniklo mezi nimi tajné pouto, přes den chodila Melchiora do kostela a večer k Janovi do pokoje. Ani to se mu nelíbilo, potřeboval ji trápit, vyčítal jí dvojí život, dvojí oddanost, žárlil na její myšlenky, slova, skutky.
Zavřel se do soukromí a začal psát knihu, Melchioru od sebe odehnal, ne proto, že by ji nemiloval, ale aby měl záminku ji trápit. Když byla kniha napsána, jeho blízký přítel ji opět vychvaloval, ale Jan měl dost jeho pochlebování a urazil ho. Harz se mu pomstil, spolu s vydavatelem knihu zkritizovali a kniha u čtenářů propadla.
Opět Melchiora nabídla svou lásku ale byla odmítnuta. Na ostré kritice knihy poznal Jan, že smyslem života není být milován, ale milovat, rozhodl se proto, že se veřejně přizná ke své lásce. Ale bylo pozdě, když přišel domů, Melchiora byla mrtvá, otrávila se.
Děj pokračuje po dvou letech a nacházíme Jana otupělého, nic ho nezajímá, život pro něj skončil. Jan zjistil, že Melchiora se zabila, protože jejich vztah vyšel najevo, manželka našla jeho dopis. Melchiora nesnesla tuto urážku a zabila se. Jan nenásledoval jejího příkladu, v manželství pokračoval dál, nepochopil nic.

O Frau Land, hříšnici a kajícnici je povídka o lidské pýše. Statkář Kudrna miloval koně a pro svoji lásku tak zanedbával hospodářství, až zkrachoval a šel jezdit jako postilion k poště. Tam jednou v hostinci potkal mladou a krásnou Coru. Její milenec ji zmlátil více než obvykle a ze strachu před trestem utekl. Kudrna se do ní zamiloval a chtěl si ji odvést s sebou do vesničky Daslov. Cora nejprve nechtěla ani slyšet, ale protože byla zcela bez prostředků, souhlasila. Kudrna si ji odvezl na horskou chalupu na samotu a prakticky ji tam věznil sám pro sebe. Když bylo jejich dceři Erně dvaapůl roku, Cora utekla za komedianty a našli ji v lese zmrlou.
Kudrna začal pít a tak si Ernu vzala tetička, která potřebovala vychovat někoho, kdo se o ní bude starat, až bude stará. S Ernou se jí moc nevedlo. Napřed byla neduživá na těle i na duchu, ale vlivem výživy a pořádné výchovy rostla a sílila. Kamarádi se jen s chlapci, byla statečnější, odvážnější a tvrdší než oni. Když jí bylo 13 let, změnila se, začala být zádumčivá, teta se jí bála a litovala, že si ji na výchovu vzala. Nejprve se Erna zamilovala do divadla, ale hned jí to opustilo a chodila do kostela, kde se zamilovala do ženatého pana učitele. To jí také brzy pustilo a utekla s komedianty.
Hrála božsky, ale jako člověk se nudila, byla zlá a ironická. Vesnice jí byla malá, dostala se do Vídně, kde opět zazářila, stala se hvězdou nejlepšího divadla, ale za čas ji Vídeň znudila. Její vztah k milencům vyjádřila takto: "Dej pozor, mezi námi je tento rozdíl: ty jsi hltoun a já jsem mlsalka. Já jsem již přesycena, kdy tobě teprve začíná chutnat. Ty jsi stvořen ne abys miloval, ale abys se pásl."
Přece jen má Frau Land - jak jí říkají - jednu slabost, bojí se stáří a toho, že by potkala pravou lásku. Výjimečným pojetím role šlechtičny ztratila přízeň publika a místo, aby se je snažila opět získat na svou stranu, urazila se a svět divadla šel dál - ale bez ní. V té době dostala dopis od Kamila, mladého básníka, zamilovala se do něj, opustila Vídeň a aby ho měla jen pro sebe, odstěhovali se do jejího rodného kraje. Zpočátku to bylo dobré, ale potom si Kamil jezdil užívat s dívkami do města a nakonec utekl se služkou. To Frau Land velmi urazilo. Své stáří prožila obrácením na víru, aby odčinila své hříchy.

Smrt hraběte Kryštofa des Loges je krátkým příběhem sedmdesátiletého, slaboduchého kdysi dobrodruha a milovníka. Vždy ze svých cest po světě přivážel rostliny, které sázel do své velké zahrady, dal jim jméno a rostliny mu připomínaly události dávno zapomenutých let. Nyní procházel zahradou a připomínal si příhody svého mládí. Z letargie ho dokázaly vyvést pouze ženská lýtka - při pohledu na ně, se jeho tělo napružilo jako za mlada. Jednou běžely zahradou dělnice, on uviděl lýtka, běžel za nimi a padl mrtev k zemi.

Povídka o perle Jetimě. V Omanu žil bohatý kupec el Hasan, který byl netrpělivý, myslel, že všechno umí a ví nejlépe. Nudil se, lidem nevěřil a všechno ho omrzelo. Měl nejvěrnější ženu Fatimu a nejlepšího přítele Bališáda. Nevěřil jim a bavil se tím, že se snažil je přistihnout v intimní situaci. Časem se ti dva do sebe zamilovali. El Hasan byl špatný obchodník, jmění promarnil a chtěl lovit perly. Vzal si od ženy její poslední šperk, že si za něj koupí loď, ale peníze prohrál v kartách. Nabídl proto na prodej svojí ženu, což ji urazilo a el Hasan poznal, že se s přítelem milují. Rozhodl se tedy, že ráno prodá ženu karavaně a také ráno leželo na stole zlato a žena byla pryč. El Hasan neměl odvahu vykoupit ji zpět. Najal si loď a hledače perel, ale neměl štěstí - mušle byly prázdné. Sluha mu přinesl krvavý šál jeho ženy a tak poznal, že je mrtvá. Rozkázal dál hledat perly a spáchal sebevraždu. Hledači našli perlu velké ceny, přinesli ji Badišanovi, ale ten ji rozdrtil a přikázal lovit znovu. Hledači se ponořili a vytáhli ještě vzácnější perlu, kterou Badišan věnoval kalifovi a dostala jméno Jetima-sirotek, protože neměla otce ani matku.

Psáno tužkou na starém papíře se skládá ze dvou částí. První povídkou je Umění a mistr, ve které se vypravěč učí u starého, pološíleného mistra zpěv, který je již zapomenutý a který toto umění považuje za jediné možné, protože nic jiného již nemá cenu.
Ve druhé povídce Z roku pokoření je vypravěč rodákem z hor, který žije a pracuje ve velkoměstě, bydlí v chudinském domě a pracuje v obchodě na nejnižší pozici. Když přijde z práce domů, nerozsvítí si, ale hned ulehne na gauč, ráno se vzbudí a jde do práce. Tak to chodí celý rok. Po roce poprvé otevře okno, podívá se na dvorek, uvidí studnu a rozhodne se život ukončit. V tom ucítí vůni dřeva, vzpomene si na svůj rodný kraj a rozhodne se dál pracovat, aby mohl jet domů.

Modloslužebník je povídka o plukovníku Müntzovi a jeho dcerách Ritě, Martě a Kátě. Plukovník nebyl dlouho povýšen a považuje to za potupu, proto s celou rodinou odjíždí do malého městečka, kde žijí společně s hospodyní Assuntou v naprosté izolaci od okolního světa. Mezi plukovníkem a Assuntou je vztah plný nenávisti pramenící z dob jejich mládí, kdy plukovník miloval Assuntu ještě za života své manželky, ale jakmile manželka zemřela, nechtěl ji znát. Assunta mu to nikdy neodpustila a vychovávala dcery proti němu, proto jí musel vzít s sebou.
Dcery žily v naprosté izolaci, nesměly se s nikým stýkat, každého nápadníka plukovník odehnal. Miloval nejmladší Káťu a vychovával ji v názoru, že muži jsou největší zlo pod sluncem. Káťa z toho byla zmatená, proto si šla pro radu za Assuntou a ta jí vysvětlila jednak, že tomu tak není a jednak jí zjednala schůzku s mladým důstojníkem v altánu. Assunta byla velmi přičinlivá, fungovala jako kuplířka a starší dcery, aniž by to otec věděl, prodávala za peníze.
Plukovník však vytušil, že se v altánu něco děje, zaútočil na Káťu šavlí. Praštil ji do čela, důstojník ji bránil, čímž děvčata osiřela.