Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Academia v Praze roku 2008 (1. vydání tamtéž). Z německého originálu Der Prozess přeložil Pavel Eisner. Počet stran: 259. ISBN: 978-80-200-1597-6.

První vydání díla: 1925 (po autorově smrti z dochovaných útržků díky příteli Maxu Brodovi, navzdory Kafkově závěti)

LITERÁRNÍ DRUH A ŽÁNR:

Próza, epika, experimentální román

O DÍLE:

Proces je existenciální experimentální román, který se zabývá ohrožením obyčejného člověka anonymní a neviditelnou silou. Konkrétně jde o nepochopitelný soudní proces vedený proti hlavnímu hrdinovi neznámým soudem, což je pravděpodobně i původem názvu tohoto díla. Zároveň může jít i o proces změny duševního rozpoložení postavy, jejího vnímání pravdy a proměny chování, což by také odpovídalo názvu (i v německém originálu).

Jde o experimentální román, autor tedy zkoumá vlivy nepříjemné životní situace na duševní stránky postavy, konkrétně do jaké míry lze lidskou bytost zmanipulovat, aby se změnilo její vnímání pravdy.

Román nese prvky moderní prózy (např. úbytek dějovosti, absurdita a čtení mezi řádky) a existencialismu, což je umělecký a filosofický směr pracující s jedincem izolovaným od zbytku společnosti a myšlenkami, jakými se tento jedinec zabývá.

Přímo v románu se moderní próza a existencialismus projevují značnou absurditou a zvláštními paradoxy. Josef K. nebo jen K., prokurista jedné banky a ústřední postava románu, je spokojený ve své práci, ale vede nerovnoměrný boj s neznámým soudem a složitou byrokracií, které ve skutečnosti nejspíše nerozumí ani lidé pro soud pracující. Josef K. se tak stává symbolem zoufalého člověka, snažícího se porozumět neznámému a nepřátelskému světu, jenž jej obklopuje. Kvůli tomu se z mladého, sebevědomého a perspektivního mladého může stává troska, která se dokáže soustředit pouze na průběh soudu a není schopná rozeznat pravdu od lži.

K. odpovídá popisu klasického Kafkova hrdiny. Kvůli absurdním okolnostem se dostává do bezvýchodné situace, v níž nejprve uvažuje racionálně, je nucen přemýšlet nad svým životem a nad budoucí existencí, zároveň prožívá vnitřní boj, neboť není schopen vzdorovat velké neznámé síle v podobě složitého soudního systému a nikdo mu nevěří, že je nevinný.

Proces byl vydán v roce 1925, tedy rok po autorově smrti navzdory jeho závěti. Řekla bych, že nejvíce se v knize projevuje nejistá doba, která se vyznačuje nespravedlností a bezprávím. Opět ale nemůžeme přesně říci, co autor v díle zamýšlel, protože si sám nepřál, aby bylo vydáno.

Proces je součástí Pražské německé literatury, což je řada německy psaných textů vytvořených spisovateli, básníky a žurnalisty, kteří působili v Praze zejména ve 2. polovině 19. a v 1. polovině 20. století. Tito umělci byli často židovského původu, proto byli před rokem 1939 nuceni emigrovat a tím tato skupina zaniká.
Mezi autory Pražské německé literatury patřili kupříkladu Franz Kafka, Max Brod, Franz Werfel, Egon Erwin Kisch a Rainer Maria Rilke. Jejich díla jsou ovlivněna především českou kulturou a literaturou, zároveň jde o nejvýznamnější skupinu německy psané literatury mimo souvislé německojazyčné území.

V době vydání byla v podstatě celá Kafkova tvorba poměrně nevýznamná a rychle zapomenutá, ale postupně se dostala do povědomí veřejnosti a získala světový význam. K tomu došlo zejména ve 2. polovině 20. století, tj. po skončení 2. světové války.

Dnes je Proces považován za jedno z nejvýznamnějších Kafkových děl (nejspíše společně s Proměnou a Dopisem otci). Aktuálnost dodnes přetrvává hlavně díky relativně jednoduchému zpracování a pocitům, které ve čtenáři vyvolává a které mu jsou stále blízké. Zároveň nadčasovost díla umocňuje i nedostatek detailů ohledně místa a času, ve kterých se příběh odehrává. Zajímavostí také je, že autor svým postavám většinou nedává celá jména, je to vidět i v Procesu, kde se hlavnímu hrdinovi říká pouze K. nebo Josef K. Výjimkou je naopak Řehoř Samsa z Proměny.

TÉMA A MOTIVY:

Ústředním tématem románu je zkoumání duševních změn hlavní postavy, kolísavé přesvědčení o vlastní pravdě a možná i lehká kritika složité byrokracie, jež obyčejnému člověku spíše škodí. Toto vnější zlo by také mohlo být posláním celého díla.

Jelikož byl proces vydán až po smrti autora, nejsem si osobně jistá, jestli by autor dílo ještě neupravil nebo zcela nezničil, proto se nad skutečným posláním můžeme jen dohadovat.

Motivy jsou vyjádřeny prostřednictvím témat, jako je například pocit odcizení, osamělost jedince, marný boj proti většímu zlu, manipulace s myslí hrdiny, úzkost, strach a nepochopení.

FORMA A KOMPOZICE:

Příběh vypráví nezúčastněný vypravěč v er-formě se zaměřením na hlavní postavu. Celou dobu ale zůstává velmi objektivní, takže čtenář si své názory na situaci a chování postav utváří sám.

Děj ubíhá chronologicky v jedné dějové linii během jednoho roku (skoro na den přesně, od narozenin k narozeninám) ve městě, ale přesná místa nehrají roli (jak je autorovým zvykem - neurčité místopisné zasazení dodává jeho dílům obecnou nadčasovost).

JAZYK:

Jazyk díla je spisovný, dalo by se říci, že současný. Slovní zásoba je také moderní a neobsahuje složité cizí výrazy. Dílo je ale psáno v dlouhých souvětích a některé pasáže jsou vyloženě odborné, proto jeho čtení vyžaduje větší soustředění než třeba Proměna a spád děje se tím brzdí.

OBDOBNÉ LITERÁRNÍ DÍLO:

Obecně velmi podobným dílem je Kafkova povídka Proměna.
V obou textech najdeme znaky moderní prózy, tj. určitou absurditu, která je brána jako naprostá samozřejmost, a existencialismu (viz výše). Tyto texty dokonce začínají velmi podobně a čtenář je dané absurdní situaci vystaven už od prvních řádků. Svět v obou knihách je popisován velmi podrobně, kromě místopisu. Hlavní důraz je kladen na myšlenky postav.

Oba příběhy popisují odcizení, stísněnou atmosféru bezvýchodné situace, úvahy a pochybnosti nad vlastní existencí a ohrožení nějakým větším zlem (v Procesu je to soud, v Proměně práce a finanční situace).

VLASTNÍ NÁZOR:

Román Proces jsem po přečtení Proměny už od začátku chápala o něco lépe a věděla jsem, že nemohu čekat nic, na co jsem z jiných knih zvyklá. Čtení mě proto tolik nezaráželo a snáze jsem se také ztotožňovala s motivem složitého úředního systému, jenž často odporuje zdravému rozumu. Vždyť to ani po sto letech nezmizelo a sama se s tím setkávám. Obzvláště mne zaujala pasáž, kde soudní malíř Titorelli vysvětluje Josefovi svůj pohled na soudy založený na dlouholetých zkušenostech:

(Titorelli): ... "V zákoně, já ho sice nečetl, samozřejmě stojí, že nevinný se zprošťuje viny, ale naproti tomu tam nestojí, že soudci mohou být ovlivňováni. Jenže já jsem se dozvěděl pravý opak. Nevím o žádném skutečném zproštění viny, zato ale o mnoha případech ovlivňování..."
(str. 119)

(Titorelli): ... "Odklad," řekl malíř a hleděl chvilku před sebe, jako by hledal zcela výstižné vysvětlení, "odklad spočívá v tom, že se proces trvale udržuje v nejnižším procesním stadiu... Proces nelze spustit z očí, je třeba v pravidelných časových odstupech a mimoto i při zvláštních příležitostech docházet za dotyčným soudcem a hledět si všemi způsoby udržet jeho přízeň... Proces se sice nezastaví, ale obžalovaný je skoro stejně ochráněn před odsouzením, jako kdyby byl zproštěn viny..."
(str. 124)

Ani smrt hlavního hrdiny nebo absurdní okolnosti mě už tolik nezarážely. Dalo by se říci, že mne kniha vcelku bavila, přestože některé pasáže jsem musela číst vícekrát, a proto mi nepřišla tak poutavá.