Menu
Kafka Franz (*03.07.1883 - †03.06.1924)
Proměna (10)
Jednou ráno se ovšem Řehoř probudí a zjistí, že se z něj přes noc stal brouk. Ráno zaspí o 2 hodiny, a proto za ním přijde jeho zaměstnavatel (prokurátor), aby zjistil, co s ním je. Řehoř se nejdříve vůbec nemůže zvednout z postele. Ať sebou házel sebevětší silou na pravý bok, vždycky se zase zhoupl zpátky naznak. Zkoušel to snad stokrát, zavřel oči, aby se nemusel dívat na zmítající se nohy, a přestal, až když ucítil v boku lehkou, tupou bolest, jakou ještě nikdy nepocítil. Když se mu po několika hodinách konečně podaří dostat ke dveřím a tlamou odemknout, všichni se ho zděšeně leknou. Prokurátor uteče, matka se zhroutí a otec se rozpláče. V té chvíli ho všichni zavrhnou. Každý ho má za odporné zvíře, které je jen na obtíž a nikdo si nevzpomene na doby, kdy jim Řehoř pomáhal a žil jen pro ně.
Od té doby se jeho život od základů změní. Každý se ho štítí a odvrací od něj zrak. Je stále zavřený ve svém pokoji a večer přes dveře poslouchá, jak si oni vedle v pokoji tiše povídají. Jen jeho sestra mu každý den nosí jídlo. Chodí pravidelně a Řehoř se vždy schová pod postel. Jediná ona se o něj stará a Řehoř je jí za to vděčný. Jednou Markéta zjistí, že mu v pohybu překáží nábytek v pokoji, a proto ho s matkou začnou stěhovat pryč. Matka se ale omylem podívá, jak Řehoř vypadá a omdlí. Otec to zjistí a začne po něm házet jablka, z nichž jedno Řehořovi zapadne pod krovku, ale nikdo nemá odvahu mu ho vyndat. Těžké zranění, s nímž Řehoř stonal víc než měsíc - jablko, které si nikdo netroufal vyndat, zůstalo v těle jako viditelná upomínka -, patrně i otci připomnělo, že přes svou nynější smutnou a odpornou podobu je Řehoř členem rodiny, že se s ním nesmí jednat jako s nepřítelem, nýbrž že rodinná povinnost přikazuje spolknout odpor a být trpělivý, nic než trpělivý. Od té doby zase všechno jde jako předtím, jen se k němu rodiče začnou chovat přívětivěji. Nemusí je poslouchat jen za zavřenými dveřmi, ale může je mít pootevřené (v jeho pokoji je naprostá tma a v pokoji, kde jsou rodiče, je světlo, takže oni Řehoře nevidí, ale on je ano). Postupem času ale Markétu přestane bavit se o něj starat, protože od něj neuslyší jediné slůvko poděkování nebo vděčnosti, není to ale tím, že by byl krutý a zlý, ale tím, že mu dělá ještě větší potíže než dříve vyjádřit své city.
Do domu se nastěhují 3 nájemníci, aby rodina měla nějaké peníze. Jednou ale uvidí, že bydlí v domě s obludou (Řehořem) a odstěhují se (dokonce odmítnou zaplatit za dny, kdy tam bydleli). Ten večer jako by se chování sestry rázem změnilo, zamkne Řehoře v pokoji a rodiče začne přesvědčovat, že se ho musí nějak zbavit. Ani to dělat nemusí, protože Řehoř další ráno chcípne sám. Brzy zjistil, že se teď už vůbec nemůže ani hnout. Nedivil se tomu, spíš mu připadalo nepřirozené, že se na těch tenkých nožičkách mohl opravdu až dosud pohybovat. Jinak se cítil poměrně dobře. Bolelo ho sice celé tělo, ale měl pocit, že bolesti budou asi zvolna slábnout a nakonec úplně pominou. Sotva už cítil shnilé jablko v zádech i zanícené místo okolo, úplně pokryté měkkým prachem. Na rodinu vzpomínal s dojetím a láskou. O tom, že musí zmizet, byl přesvědčen pokud možno ještě pevněji než sestra. V tomto stavu prázdného a pokojného rozjímání setrval až do chvíle, kdy na věži odbila třetí hodina ranní. Když všude venku za oknem počalo svítat, byl ještě naživu. Pak mu hlava sama od sebe docela poklesla a z chřípí mu slabě unikl poslední dech. Najde ho služka. "Pojďte se podívat, ono to chcíplo; leží to tam dočista chcíplé!" Když ho odklidí, tak se ti tři rozhodnou, že si po dlouhé době vyjdou na procházku. Začnou si plánovat budoucnost, výhodné zaměstnání a nový menší byt. V tu chvíli už si na Řehoře nikdo nevzpomene... VLASTNÍ NÁZOR: Když jsem tuto povídku četla, hned na začátku mě zarazilo, že se Řehoř Samsa své proměně vůbec nediví, ale bere ji tak, jak přišla (to je typické pro existencionalismus). Jako brouk si uvědomuje, že pro ostatní je nepříjemné se na něho dívat, proto se schovává a cítí se na obtíž, ale stále rozumí lidské řeči, což jeho rodina neví a v tomto ohledu se chovají naprosto necitlivě (například když se v jeho přítomnosti domlouvají, že se ho musí zbavit).
Zdroj: moninek, 04.05.2008
Související odkazy
Diskuse k výpisku
Franz Kafka - Proměna (10)
Aktuální pořadí soutěže
- Do soutěže se prozatím nezapojil žádný soutěžící.
- Přidejte vlastní práci do naší databáze a staňte se vítězem tohoto měsíce!
Štítky
Jan paleček Bronte 15 narozeniny Polednice Život svaté Kateřiny nor o lišce a džbánu můj největší trapas Tajemná+komnata korzár hodnoty lidstva šikmý o životě táborový oheň privedla zebraka plíce Můj fotbalový míč Holokaust Skateboard velké+trápení Prumysl verny hlas mechanické piano přijímačky klasika setkání s duchem spal Hospodine celebrita už zase skáču přes
Doporučujeme
Server info
Počítadlo: 705 894 141
Odezva: 0.05 s
Vykonaných SQL dotazů: 6
Návštěvnost: TOPlist.cz - školství › Český-jazyk.cz
© 2003-2024 Český-jazyk.cz - program a správa obsahu: Ing. Tomáš Souček, design: Aria-studio.cz Autoři stránek Český-jazyk.cz nezodpovídají za správnost obsahu zde uveřejněných materiálů! Práva na jednotlivé příspěvky vlastní provozovatel serveru Český-jazyk.cz! Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.
Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti - Nastavení soukromí