Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Maťa v Praze roku 2020 (1. vydání tamtéž). Z německého originálu Die Verwandlung přeložil Zbyněk Sekal. Ilustrovala Marcela Štědrová. Doslov napsal Josef Čermák. Počet stran: 110. ISBN: 978-80-7287-245-9.

O AUTOROVI:

Franz Kafka, pražský německy píšící spisovatel židovského původu, byl jedním z nejvlivnějších a nejuznávanějších prozaiků dvacátého století. Narodil se roku 1883 na pražském Starém Městě do rodiny zámožného židovského obchodníka. Kafka měl pět mladších sourozenců. Bratři George a Heinrich zemřeli ve velmi útlém věku. Dospělosti se dožily jen jeho tři sestry: Gabriele (Elli), Valerie (Valli) a Ottilie (Ottla), které během druhé světové války zemřely v koncentračních táborech.

Po ukončení Německého státního gymnázia studoval práva na německé části pražské Karlo-Ferdinandovy univerzity. V letech 1908-1922 pracoval jako úředník v dělnické úrazové pojišťovně. Přestože byl u svých kolegů oblíben a dosáhl i kariérního úspěchu, svou práci údajně nesnášel. Roku 1917 začal trpět tuberkulózou, kvůli níž opustil svou práci.

Důležitou roli v jeho životě hrála Milena Jesenská, překladatelka Kafkových děl do češtiny, s níž udržoval stálý korespondenční styk.

Poslední léta života strávil v sanatoriích a léčebných ústavech. Zemřel roku 1924 v rakouském sanatoriu v Kierlingu.

Dle svých současníků byl Kafka vždy velmi pečlivě, ale nenápadně oblečen, neměl rád vulgární vtipy, k ostatním byl vždy velmi laskavý. Mimo to byl abstinent, nekuřák, vegetarián a nejedl sladké. Jeho velkou chybou bylo přílišné sebepodceňování a kritika. Ostatně díla, která vydal za svého života, publikoval jedině pod nátlakem a zbytek žádal ve své závěti spálit. Právě jeho nejslanější romány jako Proces, Zámek či Nezvěstný vyšly z pozůstalosti, kdy jeho přítel Max Brod nerespektoval Kafkovo přání všechny rukopisy spálit.

O DÍLE:

Proměna je absurdní, iracionální povídka (není tam vysvětleno, z jakého důvodu se hlavní hrdina proměnil, čím si to zasloužil...).

Stejně jako další Kafkova díla je Proměna ovlivněna expresionismem (zaměřen na sebepoznání, jedinec je zodpovědný za svůj osud...) a existencionalismem (člověk je osamocen a odcizen, žije s pocitem úzkosti, vnitřními pochybami a vědomím nevyhnutelnosti smrti).

Děj se odehrává ve 20. století v maloměstském bytě, kde žije hlavní hrdina (Řehoř Samsa) se svou rodinou.

Dílo je psáno chronologicky s občasnými vzpomínkami na minulost a úvahami o budoucnosti.
Povídka je rozdělena do tří chronologicky řazených kapitol (v první se hlavní hrdina a jeho rodina seznamují a snaží vyrovnat s novou situací, ve druhé se vyskytují Řehořovy pocity a rodina se učí fungovat v nové situaci, třetí kapitola končí smrtí brouka-Řehoře, což je zároveň vysvobozením pro celou rodinu).

Autor užívá er-formu. Jazyk je spisovný, strohý, věcný a bez emocí. Někdy se v díle objevuje vnitřní monolog. Na jednotlivé postavy je nahlíženo z vnější perspektivy.

HLAVNÍ POSTAVY:

Řehoř Samsa - obchodní cestující; pracovitý, poctivý, svědomitý, živí svou rodinu; po proměně je nešťastný, že svému okolí způsobuje potíže
Markéta - Řehořova sestra; zpočátku se snaží překonat odpor a pomoci mu, nicméně časem se jí začne hnusit a začíná jej nenávidět jakožto přítěž; hraje na housle (Řehoř ji plánoval podporovat)
matka - snaží se s novou situací vyrovnat a překonat odpor, nicméně nakonec svého syna-brouka začne vidět jako nenáviděnou přítěž
otec - přísný, líný (zvyklý, že Řehoř pracuje); k synovi cítí od začátku proměny odpor, který se nesnaží překonat

DĚJ:

Jednoho rána, když se Řehoř Samsa probudí, zjistí, že se proměnil v obří hmyz (důvod proměny není nijak vysvětlen). Zajímavé je, že se nad proměnou nijak zvlášť nepozastaví ani nepanikaří, naopak myslí na to, že zaspal a přijde pozdě do práce. S novou situací se snaží vyrovnat racionálně bez cizí pomoci. Postupně poznává své nové tělo a zjišťuje, že není schopen mluvit (přestože lidské řeči stále rozumí).

Jediný, kdo je ochoten se o něj zprvu (ač s odporem) starat, je jeho sestra - nosí mu jídlo, přemisťuje nábytek v pokoji. Nicméně, stejně jako zbytek rodiny, časem jej začne nenávidět.

Řehořovo okolí se mylně domnívá, že nerozumí jejich řeči, že si nezachoval lidské city a chování, což je důvodem, proč si chybně vykládají jeho pokusy o jakési sblížení (po dlouhé době, neboť zprvu nechce nikým být viděn a schovává se). Řehoř svou rodinu stále velmi miluje a o to více trpí (uvědomuje si, jaká je přítěž, nemůže svou lásku nijak vyjádřit...).

Po nějaké době je rodina nucena z důvodu finanční krize pronajmout pokoj, ale když ho nájemníci spatří (zatímco poslouchají Markétinu hru na housle, brouk povyleze ze svého pokoje), podávají okamžitou výpověď. Rodina uvažuje, jak se hmyzu zbavit, ale již příštího dne je vysvobozena Řehořovou smrtí.

TÉMA A MOTIVY, NÁMĚT, HLAVNÍ MYŠLENKA:

V povídce jsou zřetelné kafkovské rysy: absurdita, bizarnost situace (nikde není zmíněno, proč se hlavní hrdina proměnil a jak; už samotná proměna je nereálná...), svérázný humor, izolovanost (není schopen komunikovat s okolím, jež se mu ani nesnaží porozumět, postupně se navzájem odcizí) a bezmocnost (nemůže se vrátit do své původní podoby...) hlavního hrdiny, zhoršování situace (je nucen čelit stále většímu ponižování, nechuti...), děj a jeho vývoj může působit značně depresivně, byrokracie (i když zde není tak znatelné jako v jiných dílech - postoj prokuristy).

Námětem je metafora - odcizení člověka v moderním světě. Je mnoho možností, jak můžeme dílo pochopit: jako pouhý sen, jako zdroj pobavení (absurdita, humor, iracionalita), jako výraz osamělosti a nemožnosti bojovat se svým osudem, zobrazení zvláštní mentality a morálky rodiny, která se na věc dívá z (pro někoho nepředstavitelného) hlediska, změna (proměna) vztahů s Řehořem, který jim najednou není k praktickému užitku.

Nad dílem se dá spekulovat v mnoha věcech, jako je přístup a vztah Řehořova okolí k němu, chování hlavního hrdiny aj. Osobně si myslím (pokud vůbec vezmu v úvahu možnost takovéhoto absurdna), že přestože většina lidí chování rodiny bez rozmýšlení odsoudí, málokdo by v jejich situaci jednal jinak. Ostatně rodina byla přesvědčena nejen o proměně Řehořova zevnějšku, ale i jeho vnitřku - tedy že již není schopen lidského vnímání, myšlení, citu - a zde by pro ni nastala otázka, je-li to už vlastně vůbec jejich příbuzný (s původní osobou z jejich pohledu nemá společnou již ani duši ani tělo). Samozřejmě je nutné se zamyslet nad tím, jak moc se snažili jeho lidskou stránku nalézt.