Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Schillerovy balady vznikaly v letech 1797-1804, drtivá většina z nich ale vyšla roku 1797. Jako první byla napsána balada "Potápěč" (1797) a jako poslední "Alpský lovec" (červenec 1804). Balady jsou inspirovány antickými a historickými náměty a zabývají se především morální problematikou. Schiller v nich opěvuje velké lidské ctnosti jako je odvaha, věrná láska, touha po svobodě nebo hrdost, ale zamýšlí se také nad otázkou trestu a viny, přílišného troufalosti a hranicemi lidského štěstí.

VYBRANÉ BALADY:

Rukavička
Jedná se o jednu z nejznámějších Schillerových balad, která se zabývá otázkou lidské hrdosti. Dvorní dáma Kunhuta schválně zahodí svou rukavičku mezi líté šelmy, které mezi sebou bojují pro pobavení urozené šlechty, a pošle tak svého obdivovatele rytíře Delorges, aby ji přinesl zpátky. Rytíř tak beze slova učiní a vrací se s rukavičkou ke Kunhutě, která mu dává tušit, že už ho snad konečně čeká odměna. Rytíř, kterého ale urazil Kunhutin rozmar, hodí rukavičku do jejího klína a odchází od ní.

I užaslí a vylekaní
zří na to rytíři i vzácné paní,
on si však klidně cestu nazpět klestí.
Z všech úst zní tu "Bravo!" ohnutě
a sladkou něhu, která věští
rytíři jeho blízké štěstí,
lze čísti v zraku Kunhutě.
On jí však hodí rukavičku v klín:
"O váš dík, dámo, nestojím!"
a odchází v té minutě.

Potápěč
Hlavním tématem této balady je lidská odvaha a její hranice. Král vhodí do rozbouřeného moře (Charybdy - antický motiv) zlatou číši a čeká, kdo se pro ni potopí a přinese ji zpět. Ze všech shromážděných se toho odváží pouze chudý panoš, který pohár opravdu vyloví. Vypráví králi a davu o pekelných stvůrách, které se na mořském dně plazí a dáví nešťastníky, kteří do vody spadnou. Zvědavý král chce, aby se panoš znovu potopil a řekl mu více o tom, co se na mořském dně skrývá. Slibuje mu za to prsten, číši a především ruku své dcery, do které je panoš zamilován. Panoš vedený láskou se tedy znovu potopí, ale už se nikdy nevynoří.
Schiller v této baladě zpracoval literární předlohu Athanasia Kirchnera "Podzemní svět". Zatímco v Kirchnerově knize se panoš vrhá do řvoucí Charybdy ze ziskuchtivosti (je mu slíbena zlatá mísa a váček zlata), u Schillera tak činí z lásky ke králově dceři. Jedná tedy ušlechtileji.

Ibykovi jeřábi
Schiller se zde zaměřuje na problematiku trestu a viny a zároveň se inspiruje prostředím starověkého Řecka. Zločinci zamordovali pěvce Ibyka uprostřed opuštěných lesů a jedinými svědky hrozného činu bylo hejno jeřábů, které nad lesem právě přelétalo. Umírající Ibyk je poprosil, aby všem o jeho vraždě řekli. O několik dní později propadnou zločinci rozrušení zpěvem divadelního chóru (právě vystupovaly Erínye) panice při náhodném přeletu jeřábů a prozradí se výkřikem: "Hle, Ibykovi jeřábi!".

Rukojmí
Tato balada je oslavou touhy po svobodě, přátelství a dodržení daného slibu. Její hrdina se pokusí zbavit své město tyrana, je ale zadržen a odsouzen k smrti. Vyprosí si tři dny odkladu, aby mohl zařídit svatbu své sestry, a jako rukojmího nabídne tyranovi svého přítele, který má zemřít namísto něj, pokud se provinilec nevrátí. Na zpáteční cestě musí překonat mnohé překážky, aby dostál danému slovu a zachránil přítele. Nakonec ale přichází pozdě a chce se nechat vytáhnout na kříž společně se svým přítelem. Tyran se o tom doslechne a síla jejich přátelství ho přiměje udělit oběma milost.

Rytíř Toggenburg
Dominuje zde téma velkého milostného citu. Rytíř Toggenburg odjíždí do daleké země bojovat proti bezvěrcům, ale než se vrátí, tak je jeho milá donucena vstoupit do kláštera. Rytíř si vybuduje chýše naproti jejímu oknu a každý den tam vysedává a čeká, kdy se jeho láska objeví v okně. V této poloze ho najdou jednoho rána mrtvého.
Tato balada je volným zpracováním klášterní pověsti, která se tradovala v Tyrolsku.

Kassandra
Tato balada má na rozdíl od převážné většiny ostatních básní minimální děj a dramatický konflikt je koncentrovaný v monologu hlavní hrdinky. Kassandra, dcera trojského krále Priama, byla od Apollóna obdařena věšteckými schopnostmi. Protože však odmítla jeho lásku, byla potrestána tím, že nikdo jejím věštbám nevěřil. V básni truchlí Kassandra nad svým zničeným životem, brzkým zánikem Tróji a neschopnosti zabránit zániku jejího rodného města.

Schillerovy balady se vyznačují jasností výrazu, elegancí stylu a velikostí myšlenky. Jejich jádrem bývá často morální problém zabývající se otázkou cti, lásky, pocitu viny nebo věrnosti (ať už myšlence nebo milované osobě). Schiller často čerpá z antických námětů (balady Kassandra, Polykratův prsten, Potápěč atd.), někdy i z období středověku (Rytíř Toggenburg, Boj s drakem atd.).
Jednotlivé Schillerovy balady byly překládány sice už našimi obrozenci (Josef Jungmann přeložil "Rukavičku", Antonín Marek "Potápěče" a "Boj s drakem"), později i tak velkými básnickými osobnostmi jako je J.Vrchlický nebo Luděk Kubišta, ale první větší výbor těchto balad se objevuje až roku 1910 a jeho autorem je Jan Kamenář. První úplné vydání (tedy to, které jsem četla i já) přeložil a vysvětlivkami doplnil až Mgr. Jaroslav Vaněk.

Schillerovy balady se velmi pěkně čtou právě díky srozumitelnému jazyku a verši a dnešního čtenáře dozajista překvapí svou dynamičností, dramatičností a překvapivými zvraty a zápletkami.

Čtenářský deník	-	Balady
	-	Loupežníci
	-	Panna orleánská
	-	Úklady a láska

Čítanka	-	Loupežníci
	-	Vilém Tell, Vilém Tell (2), Vilém Tell (3), Vilém Tell (4), Vilém Tell (5)