Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Fragment Antikrist je důkazem Nietzscheho protikřesťanského a antisemitistického zaměření. Kniha začíná klasicky předmluvou, kde se autor obrací na čtenáře, po kterých žádá, aby změnili své vlastnosti a mysl průměrného člověka. Po této promluvě začíná autor vyjadřovat svůj nesouhlas s tehdejším slabým typem člověka-s "křesťanem", a naopak souhlasí s rozpoutáním války místo "shnilého míru". Dále pokračuje ostrou kritikou křesťanství - jako toho hnutí, co se dalo na stranu všeho slabého, nízkého a nezdařilého. K této víře připisuje také soustrast, "která jen násobí ztrátu síly". V této souvislosti se zmiňuje i o filosofu Aristotelovi jako o tom, kdo v soustrasti viděl chorobný stav. Později odsuzuje všechny, co mají v těle bohosloveckou krev, jako ty, co se vůči všem tváří křivě. Poté je obrat kritiky k německému zakladateli moderního klasicismu - opakem Nietzscheho - Kantovi, kterého má Nietzsche za "moralistu a idiota". Následuje kritika křesťanské víry, kde spisovatel vysvětluje pojem Boha, morálky a důsledky tohoto náboženství. Popsáno je tu i evangelium, osobnost Ježíše Krista a jeho učedníka Pavla "jako největšího apoštola pomsty". Popis psychologie víry, její viny na "zániku antické kultury" a dokazování pravdy mučedníků je v díle Antikrist často uživáno. Dílo je zakončeno tvrzením, že je potřeba všechny hodnoty přehodnotit.